Natržený sval v noze, pořezání střepy, rozříznuté chodidlo. Discopříběh vypadal vesele, natáčení ale veselé nebylo

Lehká letní komedie s hity Michala Davida vznikala od května 1986 do ledna 1987, s reálnými zraněními herců a jeřábem nad podzemím, které mohlo kdykoli podat.

Se svolením: Se svolením České televize

Když dnes Discopříběh běží v televizi, divák vidí sluncem zalitou Plzeň, učňovskou partu a bezstarostné tancování. Nic na obrazovce nenaznačuje, že Ladislav Potměšil si při natáčení dvakrát odnesl krvavé zranění, že Rudolf Hrušínský nejmladší doběhl svou nejslavnější scénu s rozříznutým chodidlem a že pod náměstím, kde stál sedmdesátimetrový jeřáb, se táhne téměř dvacet kilometrů historických chodeb. Film působí bezstarostně hlavně ve výsledku. Z hlediska placu šlo o podstatně tvrdší výrobu, než jak ji divák čte z obrazovky.

Dva úrazy jednoho herce a nahý sprint s krví na dlažbě

Potměšil, který hrál otce Horáčka, si podle dostupných mediálních rekapitulací natrhl sval v noze během honičky na železniční stanici. Druhé zranění přišlo při scéně, kdy jeho postava udeří do prosklených dveří; sklo bylo kvůli efektu předem naříznuté a herec se pořezal o střepy. Přímý Potměšilův výrok k těmto událostem se dohledat nepodařilo a zdroje nezmiňují delší přerušení natáčení, takže rozsah komplikací zůstává nejasný. Jisté je, že šlo o dvě samostatná zranění, ne o jednu banální odřeninu.

U Hrušínského je situace průhlednější. Režisér Jaroslav Soukup ji popsal sám v rozhovoru pro Primu: při posledním ostrém záběru nahého běhu přes plzeňské náměstí Republiky si mladý herec rozřízl chodidlo. Soukup to označil za „jedinou drobnou komplikaci“, scénu Hrušínský dokončil. Pro tehdy začínajícího herce, kterého režisér při castingu v hostivařských ateliérech vybral čistě podle dojmu před kamerou, aniž tušil, že pochází z herecké dynastie, to byl křest ohněm v přímém přenosu.

Jeřáb nad propastí a vytopený byt

Zranění herců nebyla jediná komplikace. Závěrečná davová scéna, bezmála osm tisíc studentů z plzeňských škol, celodenní natáčení, svačiny pro komparz, vyžadovala sedmdesátimetrový jeřáb zapůjčený ze Škodovky. Problém: pod historickým centrem Plzně se rozkládá síť sklepů, studní a chodeb místy až ve třech úrovních, jak dokumentuje oficiální web města. Soukup popisuje přímou obavu z proboření náměstí pod vahou jeřábu. Bez technického posudku nelze zpětně říct, jak reálné nebezpečí bylo, ale strach štábu rozhodně nestál na fantazii.

K tomu přibyla dešťová scéna na střeše, při níž voda zatekla do bytu pod lokací a vytopila ho. A ještě před premiérou 1. září 1987 zemřel Karel Vochoč, představitel ředitele učiliště. Lehká letní komedie tak za sebou nechala i smutný dozvuk.

Osm měsíců, ne jedno léto

Podle Filmového přehledu byl literární scénář schválen 27. listopadu 1985, natáčení běželo od 23. května 1986 do 20. ledna 1987. Osm měsíců, přes léto, podzim i zimu. Obraz „letní plzeňské pohody“ je tedy do značné míry iluze střihové skladby a slunečných filtrů.

Hrušínský po letech vzpomínal hlavně na svou první velkou svobodu v Plzni, hotelový život a Potměšilovu „výchovu“ v nočním životě. Pro něj šlo o zlomovou roli, která ho napevno spojila s diváckou známostí. Soukup ho později obsazoval znovu. Potměšil si rolí otce Horáčka upevnil pozici v linii populárních titulů. A Mariana Slováková, dabovaná kvůli slovenské češtině, na čistě filmovou dráhu podle Národního filmového archivu nenavázala.

Proč ten film pořád funguje

Discopříběh drží svou generační sílu kombinací, kterou žádný jiný český film osmdesátých let nezopakoval: hity Michala Davida, jednoduchý konflikt učňovské mládeže s rodiči, netypická plzeňská lokace mimo pražský mainstream a hlavně nekonečná televizní životnost. Prima ho popisuje jako „šlágr televizních obrazovek už více než třicet let“. Kdo si ho chce pustit mimo reprízový rozvrh, najde ho dnes legálně na Oneplay, Prima+ i Vodafone TV.

Ve srovnání s jiným Soukupovým hitem téže éry, Kamarád do deště, kde dohledatelné vzpomínky řeší spíš provozní chaos a herecké excesy bez doložených zranění hlavních herců, vychází Discopříběh jako fyzicky tvrdší natáčení. Ne nejnebezpečnější film své doby, na takový soud chybí data. Ale rozhodně film, jehož bezstarostnost na plátně stála víc krve a nervů, než by kdokoli z hitů Michala Davida odhadl.