Běž si ho omrknout, říkala kamarádka měsíce Antalové. Nakonec poslechla, s manželem Pepou má dnes čtyři děti

Kamarádka Veronika ji přemlouvala asi měsíc. Alena Antalová poslouchala, jak je ten chlap úžasný, a čím víc slyšela, tím víc ji to dráždilo. Nakonec povolila, a změnilo jí to život.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh seznámení Aleny Antalové s Josefem Juráčkem nemá nic společného s osudovým zábleskem na premiéře ani s romantickou náhodou v kavárně. Je to příběh o sedačce, kterou bylo potřeba přestěhovat, o čtrnáctiletém klukovi, který přišel s tátou, a o herečce, která v jednom jediném večeru pochopila, že tohle je člověk, se kterým si troufne do lesa. Doslova i obrazně.

Měsíc přemlouvání a odmítnutá snídaně

Antalová v dřívější výpovědi pro iDNES.cz popsala, jak to začalo. Kamarádka Veronika jí opakovaně vyprávěla o muži, kterého prostě musí potkat. „Asi měsíc jsem poslouchala, jak je úžasný,“ vzpomínala herečka. Jenže čím víc Veronika chválila, tím víc Antalovou budoucí Pepa, aniž ho kdy viděla, iritoval. V rozhovoru pro Marianne přiznala, že jí „lezl na nervy už dopředu“.

Veronika navrhla snídani: přijdeš, on tam bude, uvidíš. Antalová odmítla. Nechtěla se nechat od někoho okukovat u kafe jako na přehlídce. Místo toho vznikl plán B, praktický, nenápadný, téměř banální. Antalová si zrovna koupila novou sedačku a potřebovala ji přestěhovat. Pepa přišel večer pomoct. A přivedl s sebou svého čtrnáctiletého syna.

Večer, který rozhodl

Právě tady se odehrál skutečný zlom. Antalovou neodzbrojil Pepův vzhled ani šarm. Odzbrojil ji způsob, jakým mluvil se svým klukem. Komunikace mezi otcem a synem, klidná, přirozená, bezpečná, jí řekla víc než měsíc Veroničiných superlativů.

Josef Juráček nebyl nikdo z uměleckého světa. Stavař, podnikatel, člověk od plotů a velkých aut. Přesný opak toho, co by fanoušci od partnerky z Četnických humoresek čekali. Ale Antalová v něm neviděla romantického hrdinu. Viděla otcovský typ, na kterém se dá postavit velká rodina. A viděla to za jediný večer. Sama později řekla, že na začátku schůzky to ještě nevěděla, ale ten samý večer už ano. Měsíc po seznámení otěhotněla.

Nebyl to impulzivní románek. Bylo to rychlé rozpoznání něčeho, co herečka hledala: stability, praktické jistoty a partnera, který unese logistiku života, v němž se střídají zkoušky, premiéry a dětský pláč.

Čtyři děti, jedno divadlo

Dnes mají Alena a Josef čtyři děti: Alenu, Elenu, Jana a Marii. A všechny čtyři jsou tak či onak napojené na svět, ve kterém jejich matka strávila víc než tři desetiletí. Na webu Městského divadla Brno mají vlastní profily všichni čtyři: Alena a Elena s konkrétním repertoárem, Marie a Jan jako hostující umělci. Elena hraje v inscenacích jako Devět křížů, Šakalí léta nebo Les Misérables. V divadelním časopise Dokořán z roku 2021 nejstarší Alenka prozradila, že ze sourozenců herectví nejvíc táhne Marušku. Jan naopak na čas zamířil ke golfu, ale nakonec se i on vrátil k jevišti.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Alena Antalová (@alenaantalova_fanpage)

Antalová v roce 2025 shrnula, že „všichni jdou uměleckým směrem“. Není to náhoda, je to důsledek prostředí, kde se děti od malička pohybovaly mezi kulisami a kde táta doma zajistil zázemí, aby máma mohla hrát.

Od cirkusu ke Kostelničce

Kdo sleduje životopis Antalové stejně jak my v Redakci VIPŽivot, ví, že velká rodina v Brně nebyla jediný možný scénář. Před Josefem Juráčkem žila s Jiřím Berouskem, jediným synem ze starobylého cirkusového rodu. Tehdy dala výpověď v divadle a odešla za láskou do manéže. Sama o tom mluví jako o „hlasu lásky“, kterému nedokázala odolat. Jenže Berousek byl člověk pevně svázaný rodovou tradicí, kočovným režimem a světem, který nešlo opustit. Antalová nakonec zjistila, že v ní silněji mluví divadlo.

Kontrast mezi oběma životními etapami je ostrý. Cirkusový svět versus třicet let v jednom angažmá. Kočování versus dům v Brně. A právě ta stabilita, kterou jí Juráček dal, umožnila, že nemusela brát role z existenčních důvodů a mohla si vybírat.

V roce 2026 je Antalová v plné síle. Na jaře přibrala roli Kostelničky v nové inscenaci Její pastorkyně, kterou Městské divadlo Brno uvedlo po 76 letech. Vedle toho zpívá šansony v projektu ALI s Alexem Andersem a na otázky o mladistvém vzhledu odpovídá po svém: „Dobře stárnout znamená být šťastná.“

Co za tím stojí

Příběh Antalové a Juráčka se snadno zredukuje na roztomilou anekdotu o kamarádce, která měla pravdu. Ale pod povrchem je něco zajímavějšího. Herečka, která v mládí odešla za láskou do cirkusu, si podruhé vybrala radikálně jinak, ne srdcem, ale instinktem. Rozpoznala v jednom večeru, v jednom rozhovoru otce se synem, přesně ten typ člověka, se kterým může mít čtyři děti a zároveň hrát Kostelničku.

Veronika měla pravdu. Ale Antalová to musela vidět sama, ne u snídaně, ale u sedačky.