Roky se nenáviděli a odmítali spolu mluvit. Syn Jiřího Štěpničky přišel na pohřeb, nikdo s tím nepočítal

Jiří Štěpnička ještě v březnu 2025 před kamerou řekl, že se se synem nenávidí. O devatenáct měsíců později seděl Jakub Říha v Národním divadle ve druhé řadě mezi nejbližšími a vyprovázal otcovu rakev.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pondělí 20. října 2026, krátce před jedenáctou dopoledne. Na jevišti Národního divadla stojí rakev člena Činohry, který tu strávil přes padesát sezon. V hledišti sedí František Němec, Veronika Freimanová, Ivan Trojan, Zlata Adamovská, desítky dalších kolegů. A ve druhé řadě, vedle sestry Judity, muž, jehož přítomnost nikdo z přítomných nečekal: Jakub Říha, hercův odloučený syn. Muž, o kterém jeho otec opakovaně a veřejně mluvil jako o někom, s kým se už nikdy neusmíří.

Sedmnáct let veřejného mlčení

Časovou osu konfliktu mezi Štěpničkou a jeho synem nelze z veřejných zdrojů sestavit úplně. Doložitelné jsou ale klíčové body. Už kolem roku 2008 prošla rodina krizí: Blesk zpětně připomíná Jakubův pokus o sebevraždu, po kterém herec nervově zkolaboval a část viny si kladl sám. V rozhovoru pro Novinky z roku 2011 přiznal, že „nebyl moc dobrý otec“ a do výchovy se aktivně nezapojoval. Konkrétní veřejně pojmenovaný spor se točil kolem pražského bytu po dědečkovi Josefu Říhovi, který syn údajně promrhal. Ale byt byl spíš spouštěč nebo symbol; podstatná část konfliktu zůstala neveřejná.

Jisté je, že ještě v rozhovoru pro Blesk TV ze 17. března 2025 Štěpnička vztah se synem popisoval jako nenávistný. Žádný doložený výrok Jakuba Říhy, který by na otcova slova veřejně reagoval, neexistuje. Léta ticha měla jen jednu stranu.

Co se odehrálo v Národním divadle

Jiří Štěpnička zemřel 11. října 2026 ve věku devětasedmdesáti let. Národní divadlo oznámilo veřejné rozloučení na 20. října. Ještě těsně před obřadem nebylo jasné, zda syn dorazí.

Dorazil. Reportáže i fotoreporty ho zachytily v rodinném sektoru hlediště, vedle sestry Judity. Čestnou stráž u rakve drželi kolegové z Činohry: Freimanová, Taťjana Medvecká, Igor Bareš. Projevy se nesly v tónu profesního obdivu: ředitel Činohry Daniel Beneš připomínal téměř stovku rolí od Petruccia přes Shylocka po Janáčka v Listech důvěrných, Medvecká mluvila o přátelství a společných dekádách na jevišti.

Po obřadu Jakub Říha vyprovodil rakev z budovy. Když pohřební vůz odjížděl, tleskal spolu s ostatními. Pak zamířil s rodinou na kar na Žofín. Žádná scéna, žádné drama. Klidný, jednoznačný krok.

Smíření, nebo povinnost?

Tady je nutné oddělit fakta od domněnek. Kněz Jakub Berka, který Štěpničkovi udělil poslední pomazání, po obřadu mluvil o tom, že herec odcházel „pokojný a smířený“. Ale to není totéž jako smíření se synem. Přímý doklad, že k němu došlo ještě za Štěpničkova života, v otevřených zdrojích neexistuje.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Národní divadlo (@narodni_divadlo.cz)

Co je doložené: Jakub Říha neseděl v zadních řadách jako anonymní návštěvník. Seděl mezi nejbližšími, vyprovodil rakev, odešel na kar. Rodina ho přijala bez viditelného napětí. To je víc než formální splnění povinnosti, ale méně než důkaz, že se otec a syn stihli promluvit.

Podle nás je právě tahle mezera nejsilnějším momentem celého příběhu. Štěpničkova poslední veřejná slova o synovi byla tvrdá a definitivní. Synova odpověď přišla beze slov, devatenáct měsíců po nich, na jevišti Národního divadla.

Co bude dál: urna i dědictví

Urna Jiřího Štěpničky má být podle Blesku uložena na Vyšehradě, vedle jeho matky Jiřiny Štěpničkové a manželky Jany Říhové. Další veřejný obřad oznámen nebyl.

Otevřená zůstává i otázka dědictví. Jak totiž Redakce VIPŽivot zaznamenala, Český občanský zákoník řadí děti mezi nepominutelné dědice; zletilému dítěti náleží nejméně čtvrtina zákonného podílu, pokud nebylo platně vyděděno. Zda Štěpnička závěť sepsal a co obsahuje, je neveřejné. Bez těchto dokumentů nelze o majetkovém vypořádání nic konkrétního říct.

Parte Jiřího Štěpničky neslo větu: „Věřím v sílu osudu, který má své, nám neznámé plány.“ Jakub Říha na pohřbu neřekl jediné veřejné slovo. Nemusel.