Před rokem se blízcí připravovali na nejhorší. Jan Kanyza se teď ukázal mezi kamarády a jen zářil

Herec a malíř Jan Kanyza, který loni na podzim skončil v nemocnici v kritickém stavu, se v říjnu ukázal na oslavě přítele. S úsměvem mluvil o nové výstavě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Lapidárium na Starém Městě, polovina října 2026. Bývalý boxer a malíř Rostislav Osička slaví sedmdesátiny, mezi hosty se objevuje štíhlá postava opřená o hůl. Jan Kanyza, jemuž je osmasedmdesát, se usadí mezi přátele a zůstane déle, než by kdokoli z nich ještě před pár měsíci čekal. Směje se, povídá, na otázku, co dělá, odpoví jednou větou: „Maluju a chystám v prosinci výstavu.“ Před rokem přitom jeho manželka Žofie a dcera Bára trávily hodiny u nemocničního lůžka a lékaři jim doporučovali počítat s nejhorším.

Co se stalo na podzim 2025

Přesnou diagnózu Kanyza veřejně nikdy neupřesnil. Z dostupných informací vyplývá, že na podzim 2025 prodělal těžký kolaps spojený se silnou infekcí, sanitka ho odvezla do Nemocnice Na Františku. Podle médií strávil určitou dobu v kómatu a lékaři bojovali o jeho život. Když se jeho stav stabilizoval, začala dlouhá cesta zpátky, doslova. Kanyza se znovu učil chodit.

Rekonvalescence trvala měsíce. Žádné veřejné vystoupení, žádný rozhovor, žádná fotka. Ticho, které v případě člověka, jenž dřív rád mluvil do mikrofonu i do kamery, mluvilo samo za sebe.

První kroky zpátky mezi lidi

Zlom přišel na začátku srpna 2026. Kanyza se objevil na Photo Art Festu ve Znojmě, kde v Louckém klášteře visela jeho fotografická výstava Mon Paris, připravená společně s Milošem Schmiedbergerem. Média, která ho tam zachytila, popisovala výrazně pohublejšího muže, téměř k nepoznání. Sám tehdy přiznal potíže s nohama a se schody.

O dva a půl měsíce později, na Osičkově oslavě, už byl obraz jiný:

• Nálada – úsměv, společenskost, ochota bavit se o budoucích plánech.
• Výdrž – mezi hosty vydržel výrazně déle než v létě.
• Fyzická kondice – stále hubenější než dřív, stále s holí, ale celkový dojem podstatně optimističtější.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nejde tedy o jediný „dobrý den“. Mezi srpnem a říjnem je vidět posun, který ukazuje spíš na postupné, byť pomalé zlepšování.

Hůl není novinka

Kdo Kanyzu sleduje déle stejně jako my v Redakci VIPŽivot, ví, že hůl u něj není čistě důsledkem loňského kolapsu. Už v roce 2008 si při natáčení zlomil kotník, lékaři mu do nohy vložili kovové fixátory a sám tehdy řekl, že je tam má „nadosmrti“. Scenáristé seriálu mu hůl dokonce připsali do role. Dnešní stav je podle všeho kombinací starého ortopedického problému a oslabení po kritické nemoci. Jedno od druhého se zvenčí těžko odděluje.

Návrat, ale ne k herectví

Kdo čeká herecký comeback, bude čekat marně. Kanyza už v roce 2022 v rozhovoru pro Český rozhlas Plus prohlásil, že herectví i dabing definitivně uzavřel. O dva roky později v podcastu Boomer Talk na Seznam Zprávy dodal, že neexistuje nabídka, která by ho přiměla vrátit se před kameru. Na tom se nic nezměnilo, ani po kolapsu, ani po zotavení.

Jeho skutečný návrat je jiný. Je to návrat k ateliéru, k barvám, k rutině, která ho drží. Sám dříve říkal, že k malování potřebuje vnitřní radost. Pokud teď chystá prosincovou výstavu (konkrétní galerie ani datum zatím veřejně nezazněly), znamená to, že tu radost zase našel.

Co říká říjnový večer o budoucnosti

Kanyzův příběh posledního roku není příběhem zázračného uzdravení. Je to příběh člověka, který se z kritického stavu dostal zpátky k fungování, pomaleji, s holí, o pár kilo lehčí. Důležité ale je, co dělá s časem, který získal. Neplánuje návrat na jeviště. Plánuje výstavu.

Na Osičkově oslavě seděl mezi přáteli muž, který před rokem nechodil. Teď maluje.