Vladimír Menšík popíjel celé noci a budil kolegy, protože se bál usnout. Za vším bylo astma a strach z udušení

Režisér Václav Vorlíček vzpomínal, jak mu Vladimír Menšík v noci škrábal na hotelové dveře a prosil ho, aby s ním seděl do rána. Ne z opilosti. Ze strachu, že se vleže udusí.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Vladimír Menšík patřil k nejoblíbenějším tvářím české zábavy. VIP život připomíná, že byl skvělým průvodcem silvestrovskými estrádami, komediálním hercem a osobitým vypravěčem historek, při kterých se publikum popadalo za břicho. Jenže za tím vším žil člověk, který se každý večer potýkal s jednou prostou otázkou: jestli se v noci nadechne. Astma ho provázelo od mládí a postupem let se zhoršovalo natolik, že v posledním desetiletí života zažíval záchvaty minimálně třikrát denně, jak později popsal jeho syn Jan. Noční hodiny byly nejhorší. Menšík nespal vleže, nemohl. Nechával si do pokoje nosit křeslo a usínal vsedě. A často neusínal vůbec.

Noc v hotelu s Vorlíčkem

Václav Vorlíček, režisér Tří oříšků pro Popelku i Létajícího Čestmíra, považoval Menšíka za svého dvorního herce. Obsazoval ho opakovaně, i když věděl, co to obnáší. Ve své knize Pane, vy jste režisér! popsal scénu, která se při natáčení opakovala: uprostřed noci se ozvalo škrábání na dveře. Za nimi stál Menšík a prosil, aby si s ním Vorlíček přišel popovídat. Režisér se nejprve bránil, ale nakonec šel. Seděli spolu do rána. Nešlo o bohémský rozmar. Menšík mu vysvětloval, že když si lehne, dusí se. Noc oddaloval hovorem, společností, někdy i pitím, cokoli, jen aby nemusel být sám se strachem, že usne a neprobudí se.

To, co Menšík popisoval, má jasný medicínský rámec. Podle NHS i Cleveland Clinic se příznaky astmatu běžně zhoršují v nočních hodinách. Vleže se mění distribuce krve v plicích, dýchací cesty se zužují a hladina hormonů, které je přirozeně rozšiřují, klesá. Záchvat může člověka opakovaně budit ze spánku, nebo ho od spánku zcela odrazovat. Menšík si sedal do křesla a čekal na ráno. Moderní léčba v jeho době vypadala jinak. Kapačky, injekce, léky s vedlejšími účinky. Syn Jan zmínil, že otec užíval preparáty, po nichž míval psychické potíže.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Legendy vznikaly navzdory nemoci

Kontrast mezi Menšíkem na obrazovce a Menšíkem v zákulisí byl mimořádný. Při natáčení závěru Popelky se s kolegou Vítězslavem Jandákem ztratil na nočním mejdanu. Ráno dorazil na plac rozhozený a místo slavnostního „Ať žije Popelka!“ vykřikl „Prověřte Bangladéš!“. U Létajícího Čestmíra v osmdesátých letech už situace vypadala jinak. Na place čekala zdravotní sestra. Menšík trávil čas v maskérně, kde dostával kapačky a injekce, než mohl jít před kameru. Podle ČT24 na něj při natáčení čekala sanitka. Vorlíček ho přesto obsadil. Věděl, co Menšík přináší, a věděl, co to stojí.

Menšíkovo pití nebylo jen společenský zvyk. Syn Petr v rozhovoru pro iDNES přiznal, že s otcem popíjeli společně, ale také že doma byl alkohol v určitém období tabu, Menšík podstoupil léčbu. Měl i období bez kouření, přestože cigaretový kouř patří podle Státního zdravotního ústavu mezi hlavní spouštěče astmatických záchvatů. Možná alkohol pro Menšíka fungoval jako psychická berlička, způsob, jak přežít noc, utlumit úzkost z dalšího záchvatu, zaplnit hodiny, které nemohl prospat. Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988. Bylo mu osmapadesát. Na obrazovce po něm zůstaly desítky rolí, které dodnes baví miliony diváků.