Terasa místo ložnice

Spaní pod širým nebem v malém městečku v sicilském vnitrozemí Grotte může být romantické. Holubová opakovaně popisuje probouzení na terase jako svůj nejoblíbenější rituál. Někdy prostě zvolí ložnici, ale když to počasí dovolí a na Sicílii to dovolí často, dává přednost otevřenému nebi. Není to póza. Je to pohodlí člověka, který zná svůj dům tak dobře, že si v něm vybírá místo ke spánku podle nálady a teploty vzduchu. Dům sám přitom není žádná vila s bazénem. Jde spíš o skromný, útulný domek, který odpovídá měřítku vesnice, kde ho Holubová s manželem koupili. Grotte nemá turistickou infrastrukturu přímořských letovisek.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Holubova (@evaholubovaofficial)

Každodennost v Grotte vypadá jinak než v Praze. Snídaňový stůl, který Holubová sdílela na sítích, mluví sám za sebe: rajčata, čerstvá bazalka, olivový olej, olivový chléb, domácí vejce, šunka od místního řezníka a fíky rovnou ze stromu. Žádný avokádový toast, žádná kavárna. Suroviny, které mají jméno dodavatele. Po snídani přichází procházka, se psy a s manželem. A občas v tričku, které vyvolá komentáře. Holubová si z bulvárních spekulací o manželových údajných „nevěrách“ dělá legraci dlouhodobě. Tričko s Dykem do téhle tradice zapadá jako další dílek skládačky jejího veřejného humoru.

Proč zrovna Sicílie

V rozhovoru pro ProŽeny.cz Holubová popsala, jak se její vztah k ostrovu proměňoval. Nejdřív ji lákalo moře. Pak památky a sicilská kuchyně. Nakonec lidé. „Nejezdíme tam pouze na dovolenou, my tam jezdíme žít s místními,“ řekla. A přesně tak její sicilské příspěvky působí. Nejsou to záběry z dovolené, ale z běžného dne v místě, které považuje za druhý domov. Obec Grotte leží v provincii Agrigento, daleko od turistických tras. Právě ta odříznutost od letoviskového ruchu je podle všeho to, co Holubové vyhovuje. Místní se stali přáteli, ne kulisou.

Článek Holubová spí pod širým nebem na Sicílii a na procházku chodí s Vojtou Dykem. „Tedy na tričku, jinak s manželem,“ smála se se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z 85 na 62 kilogramů: čísla, která nevznikla v posilovně

V lednu 2026 Holubová poprvé veřejně přiznala konkrétní váhový posun: z 85 na 62 kilogramů, tedy minus 23 kilo. Jenže cesta k němu nezačala rozhodnutím zhubnout. Začala na nemocničním lůžku. Po sepsi, která jí srazila váhu prudce dolů (hlavně na úkor svalové hmoty), přišla v říjnu 2024 operace aneurysmatu v hlavě. Po zákroku se potýkala s problémy s pamětí, soustředěním a návaly strachu. A v aktuálním srpnovém rozhovoru pro slovenskou Pravdu mluví o třech vážných chorobách včetně srdeční zástavy.

Režim, který má držet naživu

Když se tělo po takových otřesech stabilizuje, člověk si nemůže dovolit improvizovat. Holubová popisuje režim, který vypadá spíš jako léčebný protokol než jako životní plán:

• Přerušovaný půst 16/8 – jí v osmihodinovém okně, zbytek dne nepřijímá potravu.
• Lékařsky předepsaný přípravek – název záměrně neuvádí, zdůrazňuje konzultaci s lékaři.
• Plavání a chůze – posilování má zakázané, hledá cviky, které nezatíží srdce.
• Spánek a meditace – po operaci mozku pracuje cíleně na zklidnění mysli.
• Menší porce, víc zeleniny – omezila noční dojídání, přidala ovoce.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Holubova (@evaholubovaofficial)

Není to poprvé, co o svém těle mluví veřejně. Už v roce 2016 odmítala drastické diety a zmiňovala plavání a jógu kvůli hypertenzi. Ale tehdejší rétorika byla jiná, praktická, uvolněná, bez existenciálního podtextu. Dnes mluví o přežití. O tom, že tělo není estetický projekt, ale podmínka fungování. Ten posun je slyšet v každé větě. Tentokrát se ale pod svým příspěvkem značně rozepsala: „Moje tělo není dokonale, co se týče parametrů na proporce krasy, prsa příliš nízko, břicho by taky mohlo byt menší a vypracovanější, stejně tak paže, nohy, zadek. Bylo by to příjemný mít vysoustruhovanou postavičku, ale není to moje priorita. Já se především snažím, aby moje tělo bylo zdravé, abych se v něm cítila dobře a bezpečně. Mam zakázáno po takotsubo výrazně posilovat, tak hledám cviky, které nevyčerpávají srdce, ale přece jenom osloví svalovou hmotu.“

Pavlína Pořízková a odvaha být svobodná

Jedno jméno se v rozhovorech Holubové vrací znovu a znovu: Pavlína Pořízková. Ne jako módní ikona, ale jako vzor přístupu k věku. V rozhovoru pro Radiožurnál to popsala přesně: Pořízková „jde do věcí“ a „má velikou odvahu být svobodná“. Sama Pořízková tam mluví o věku jako o medaili a výkonu, ne jako o něčem, za co se omlouvat.

Holubová tu inspiraci přetavila do vlastního jazyka. Nesnaží se vypadat jako modelka. Snaží se nemít strach ukázat se taková, jaká je, po operacích, po nemocech, v sedmašedesáti. V českém celebritním prostoru, kde se hubnutí tradičně komunikuje přes estetický výsledek nebo opatrné mlžení kolem přípravků, je její přístup výjimečný. Přiznává lék na předpis, přiznává zdravotní důvod a zároveň říká, že „vysoustruhovaná postavička“ ji nezajímá.

Otevřenost jako dlouhodobý postoj

Bylo by snadné vidět v sicilské fotce jednorázový akt odvahy. Jenže u Holubové jde o pokračování vzorce, který trvá dekády. Česká televize ji uvádí jako herečku, která se nebála veřejně mluvit o depresích od patnácti let i o problémech s alkoholem. Po operaci aneurysmatu vysvětlovala, proč o zdravotních potížích píše na sociální sítě: zajímají ji zkušenosti druhých a nechce, aby se někdo cítil se svými problémy sám.

Letos v létě navíc spolu s dcerou Karolínou spustily podcast Dcera a matka roku, jehož první plná epizoda vyšla 3. srpna 2026. Časově to přesně sedí s její aktuální mediální vlnou; nejde o náhodný souběh, ale o vědomé rozhodnutí mluvit nahlas. O těle, o věku, o strachu, o tom, co zbude, když vás nemoc obrousí na kost a vy se rozhodnete znovu postavit.

Článek Eva Holubová výrazně zhubla a bez rozpaků se svlékla do plavek. Důvod hubnutí ale nebyla krása, nýbrž strach o život se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Operace, strach a návrat na jeviště

V prosinci 2024 se Holubová vrátila na divadelní prkna po operaci mozkového aneurysmatu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala, co zákrok zanechal: problémy se soustředěním, výpadky paměti, návaly strachu. Na jevišti potřebovala nápovědu víc než kdy dřív. Sama o sobě tehdy řekla: „Jsem hovado, ale jdu do toho kvůli ostatním.“

Nebyla to póza. Holubová se po operaci nestáhla do ústraní, naopak, vrátila se k práci a začala ještě hlasitěji mluvit o tom, co ženy jejího věku prožívají. Nemoc jí paradoxně dala materiál, který předtím jen tušila: pocit zranitelnosti, závislosti na okolí a vědomí, že společnost s nemocnou starší ženou počítá ještě méně než se zdravou.

Vrásky v pořádku, sedět v koutě ne

Film Bardotky, který 23. července 2026 vstoupil do českých kin, sleduje tři ženy přes šedesát, hrají je Holubová, Dagmar Havlová a Pavlína Pořízková. Režisérka Hana Hendrychová a scenáristka Pavla Krečmerová napsaly příběh, v němž trojice odmítá roli, kterou jim okolí přisoudilo: být tiché, vděčné a nenápadné.

Pořízková v oficiálních materiálech k filmu shrnula ten tlak jednou větou: starší ženy mají „sedět v koutě a být babička, o koho se nikdo nezajímá“. Hendrychová k tomu dodala, že žena zralého věku nemizí ze života ani ze světa. Bardotky nejsou jen komedie o třech kamarádkách, jsou popkulturní odpovědí na vzorec, který sociologie pojmenovává roky.

A není to náhoda, že film napsaly a natočily ženy. Ženské autorství tu není marketingový bonus, ale podmínka toho, aby příběh nezůstal u povrchního „babičky si užívají“.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Plus JEDEN DEŇ (@plusjedenden)

Neviditelnost není pocit, je to systém

Socioložka Lucie Vidovičová z Masarykovy univerzity popisuje „neviditelnost“ starších žen jako důsledek mediálních norem a kulturních očekávání, které po určitém věku překrývají ženskou přítomnost a redukují ji na roli vzhledu a rodiny. Nejde o emoci jedné herečky, jde o mechanismus.

Čísla to potvrzují z více stran:

• Britský průzkum serveru Gransnet zjistil, že 70 % žen vnímá, že se po určitém věku stávají „neviditelnými“. U mužů totéž připouští 32 %. Hranice neviditelnosti vychází u žen na 52 let, u mužů na 64.
• Český veřejný ochránce práv uvádí, že věk je nejčastější uváděný důvod diskriminace v Česku a že se s ní častěji setkávají ženy a lidé ve věku 55–64 let.
• Odborný web Ageismus.cz doplňuje, že ženy jsou častějšími oběťmi věkově diskriminačního chování než muži stejného věku.

Každodenní podoba téhle neviditelnosti přitom nevypadá jako velké drama. Vypadá jako číšník, který se obrátí na mladší doprovod. Jako prodavačka, která přeskočí starší zákaznici. Jako pracovní pohovor, na který pozvánka nepřijde.

Holubová o tom mluví roky, ne jen kvůli filmu

Kdo sleduje Holubovou delší dobu, ví, že Bardotky nejsou jednorázový výkřik. Už v roce 2021 v rozhovoru pro Marianne otevřeně popsala, co prožívala v menopauze: pokles sebevědomí, rostoucí sebelítost, pocit méněcennosti a strach z výsměchu. Společně s dcerou Karolínou tehdy rozjela podcastový projekt Menopauza není pauza, protože, jak řekla, ženy se bojí o těchto věcech mluvit a potřebují slyšet, že nejsou samy.

Od menopauzy k operaci mozku a od operace k filmu o třech ženách, které si berou zpět právo být vidět. Tahle linka není náhodná. Holubová postupně skládá veřejný příběh, ve kterém humor, víra, blízké vztahy a odmítnutí studu fungují jako nástroje přežití, ne jako herecká maska.

Český film se letos starším postavám věnuje víc než obvykle. V květnu 2026 šly do kin Svěrákovy Pět švestek o starší partě, která si chce vzít život ještě jednou do vlastních rukou. Bardotky ale dělají něco jiného: explicitně ženskou verzi téhož boje. Ne o důstojný odchod, ale o právo zůstat.

Co z toho plyne pro ženy, které nejsou herečky

Holubová v rozhovorech neradí. Spíš pojmenovává. Neztratit víru v naději. Najít si někoho nebo něco, čemu lze věřit. Sledovat, co člověku dělá dobře. Nebrat se příliš vážně. Nebát se odborné pomoci. A hlavně, mluvit o tom, co se děje, místo aby se za to člověk styděl.

Zní to jednoduše. Ale v zemi, kde sedmdesát procent starších žen podle zahraničních dat zažívá pocit neviditelnosti a kde věková diskriminace patří k nejčastějším formám znevýhodnění, je samotné pojmenování problému čin. Bardotky ho přenášejí na plátno. Holubová ho přenáší do veřejného prostoru už roky.

Až příště někdo řekne starší ženě „na to vypadáte dobře“, stojí za to si uvědomit, co ta věta vlastně říká. Že existuje nějaké „to“, za které by se měla omlouvat.

Článek Nemoc, tlak na vzhled, pocit neviditelnosti. Holubová popsala, co ženy po šedesátce zažívají každý den se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Hrádeček jako společný jmenovatel

Hrádeček u Vlčic v Krkonoších nebyl jen chalupa s krbem. V sedmdesátých a osmdesátých letech fungoval jako jedno z center nezávislé české kultury: scházeli se tam signatáři Charty 77, undergroundoví muzikanti, dramatici, filosofové. Podle archivu Knihovny Václava Havla se tam v říjnu 1977 konal dokonce III. festival druhé hudební kultury. Kdo patřil do Havlova okruhu, dřív nebo později na Hrádeček zavítal.

Holubová patřila. V dřívějším rozhovoru pro Xantypu vzpomínala, jak seděla s Olgou Havlovou „u nich v bytě na nábřeží“ a jak Havla obdivovala jako dramatika ještě v dobách, kdy se mu řada lidí raději vyhýbala. Chodil na představení Divadla Sklep, ona chodila k němu. Přesné okolnosti první návštěvy Hrádečku veřejně nerozvedla, ale kontext je jasný: byla součástí téhož světa.

A právě v tomto světě potkala i Dagmar. „Znaly jsme se hodně dlouho,“ říká Holubová. Konkrétní rok ani místo prvního setkání nikdy neprozradila. Jisté je, že to bylo dávno před kamerou.

Z Havlova okruhu do vlastní oběžné dráhy

Václav Havel byl prostředník, ale ne pojistka. Přátelství Holubové a Havlové přežilo jeho odchod v prosinci 2011 a postupně se osamostatnilo. První společnou profesní zkušeností byl Havlův vlastní film Odcházení z roku 2011, druhou teď Bardotky. Mezi tím roky soukromých setkání, telefonátů a sdílených zážitků.

Holubová ve festivalovém rozhovoru pro Blesk, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, popsala jejich dynamiku lapidárně: „Jsme s Dášou tak propojené, že jedna začne a druhá doplní.“ A dodala, že jim stačí se na sebe podívat a okamžitě se rozesmějí. To není zdvořilostní fráze pro novináře. To je popis vztahu, který má vlastní jazyk.

Zajímavá je i zmínka o Americe. Holubová říká, že ji „do Ameriky“ pozvala právě Dagmar Havlová. Podrobnosti cesty veřejně nespecifikovala, nevíme kdy, kam přesně ani za jakým účelem. Nevyznívá to ale jako náhrada za Havla, spíš jako konkrétní iniciativa Dagmar v roli hostitelky. Holubová o Václavu Havlovi mluví i jinde s neskrývanou láskou, žádné napětí mezi nimi dohledatelné není.

Co je dnes drží pohromadě

Tři vrstvy se ve veřejných výstupech obou žen opakují. Zaprvé humor, rychlý, bezprostřední, občas drsný. Holubová je známá svou schopností shodit jakýkoli patos jednou větou, Havlová jí v tom na pódiu sekunduje s přirozeností, která překvapí každého, kdo ji zná jen z ceremoniálních fotografií.

Zadruhé duchovní blízkost. Obě mluví o víře, přírodě, zvířatech, samotě a modlitbě, ne jako o programu, ale jako o oporách v těžších obdobích. Holubová v prosinci 2025 letěla jako patronka organizace Češi podporují Tibet do indické Dharamsaly, kde se česká senátní delegace setkala s dalajlámou. A právě Dagmar Havlová jí podle jejích slov zprostředkovala vůbec první setkání s tibetským duchovním vůdcem. Havlovský odkaz v praxi.

Zatřetí sdílená generační zkušenost. Obě prošly normalizací, obě znaly Olgu i Václava, obě dnes stojí na jevišti jako ženy po šedesátce, které odmítají roli tichých pamětnic.

Bardotky jako nová společná kapitola

Film režiséra Tomáše Mašína vypráví o třech dávných kamarádkách po šedesátce (Medě, Ivě a Valerii), které se po letech znovu rozhýbou k životu, párty a konfrontaci s jedním velkým tajemstvím. Podle distributora Bontonfilm vstoupí do českých kin 23. července 2026.

Havlová přitom nebyla ve Varech vidět jen kvůli filmu. Její Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 byla oficiálním neziskovým partnerem 60. ročníku karlovarského festivalu. Dvojí role, herečka i mecenáška, jí dávala na festivalu výrazný prostor. A Holubová vedle ní působila jako přirozená protiváha: méně protokolu, víc improvizace, stejná energie.

Na pódiu v Karlových Varech seděly dvě ženy, které se znají tak dlouho, že už nepotřebují vysvětlovat, proč se baví. Havel je dal dohromady. Zbytek už zvládly samy.

Článek Na Hrádeček jezdila díky Vaškovi, do Ameriky díky Dáše. Holubová a Havlová se spolu kamarádí už desítky let se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Po gymnáziu: hospody, Slavín a pocit zbytečnosti

Období, které sama označuje za „flákání po hospodách“, spadá do let po gymnáziu. Holubová opakovaně neuspěla u přijímaček na DAMU, pracovala v mateřské škole, neměla jasný cíl. Chodila „odnikud nikam“, jak řekla v rozhovoru pro Český rozhlas, a v nejtěžších chvílích mířila na vyšehradský Slavín k hrobu Boženy Němcové. Tam seděla a přemýšlela, jestli má vůbec smysl pokračovat. V devatenácti se podle vlastních slov chtěla zabít. Zlom přišel náhodou.

Na vratech Jedličkova ústavu uviděla inzerát na sanitární pracovnici. Vzala to jako znamení. Práce s handicapovanými dětmi jí dala první pevný bod, a nakonec i cestu k herectví, protože právě tam začala objevovat, co umí. Důležitý je kontext doby. Otec Evy Holubové byl po roce 1968 vyloučen ze strany a na rodině zůstal „škraloup“, který mohl ovlivnit i její studijní možnosti. Sama říká, že jí vadily tehdejší školské normy a že plíživá normalizace „tu udělala velkej bordel“. Přímou linku mezi politickým tlakem a svou depresí nikdy nenarýsovala, ale kulisy jejího mládí byly všechno, jen ne lehké.

Zářila na plátně, doma kolabovala

Paradox její kariéry spočívá v tom, že herecký výkon nikdy neutrpěl. Ve filmu i v divadle zářila, publikum vidělo hotovou profesionálku. Soukromě ale přestávala zvládat práci i rodinu. Alkohol pro ni fungoval jako krátkodobé „antidepresivum“, na pár hodin uvolnil napětí, pak si ale „vybral za velikou daň“, jak sama popsala. Klíčové je rozlišení, které se v jejím vyprávění opakuje: alkohol nebyl prvotní příčinou. Byl důsledkem.

Způsobem, jak nevědomky tlumila nemoc, o které nevěděla, že ji má. Myslela si, že podobně trpí všichni, nebo že jde o důsledek pracovního vytížení. Okolí vidělo hlavně chování a následky: podrážděnost, konflikty, vyčerpání. Pojmenovanou diagnózu neznala ani ona sama. Právě tenhle mechanismus dělá její příběh tak univerzálním. Člověk funguje, plní očekávání, podává výkon. A přitom se vevnitř rozpadá.

Rok 2002: léčebna, diagnóza, začátek

Vyvrcholení přišlo v roce 2002. Do léčebny ji odvezl Jan Kraus. Nástup byl dobrovolný, ale nutný. Až tam se poprvé přesně pojmenovalo, co se s ní děje: endogenní deprese. Nasadili léky. Její život, jak říká, „dostal řád“. Nebyl to ale konec příběhu. Holubová opakovaně zdůrazňuje, že se depresí nikdy úplně nezbaví. Umí jim čelit líp, zná své spouštěče, ví, kdy potřebuje pomoc. Rozhodující podle ní bylo, že se rozhodla léčit kvůli sobě, ne kvůli dětem, ne kvůli okolí. Právě tohle považuje za podmínku, bez které to nefunguje.

Otevřenost jako dlouhodobý postoj

Holubová o psychice nemluví jen retrospektivně. Už v roce 2006 ji autorky pořadu 13. komnata na České televizi označily za jednu z nejotevřenějších osobností celého cyklu. V roce 2025 spoluvytvářela projekt Psychohrátky, kde téma duševního zdraví zpracovává na jevišti s humorem. Sama v něm říká, že duševní pohoda není cíl, ale „nekonečná práce“. V generaci českých herců, kteří vyrůstali za normalizace, je tahle míra otevřenosti výjimečná. Nejde o marketingový tah ani o jednorázové přiznání v talkshow. Je to dvacet let veřejného pojmenovávání něčeho, o čem se v české kultuře dlouho mlčelo.

Kde hledat pomoc

Pokud se kdokoli ocitne v podobné situaci, existují v Česku konkrétní místa, kam se obrátit:

• Linka první psychické pomoci: 116 123, nonstop, bezplatně
• Tísňová linka: 112, při bezprostředním ohrožení života
• ALKO ambulance Kliniky adiktologie: ambulantní léčba závislosti na alkoholu včetně psychiatrického vyšetření, individuální i skupinové terapie a práce s rodinou

Holubová jednou řekla, že krize a deprese bere jako součást života. Ne jako něco, co se dá jednou provždy vyřešit, ale jako něco, s čím se dá naučit žít. Dvacet let po léčebně stojí na jevišti, točí a učí ostatní, že požádat o pomoc není slabost. Je to rozhodnutí.

Článek Flákala jsem se po hospodách a cítila se zbytečná. Holubová popsala roky, o kterých se na jevišti nemluví se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Obermaierová vytkla

Obermaierová v rozhovoru z 30. června 2026 líčí situaci na place jako ideologický nátlak. Holubová a Malkina prý „nezastavily hubu“, mluvily pořád o politice a vysvětlovaly jí, jak se věci mají. Prostor pro jiný pohled podle ní nedostala. Dodala i větu, která se nese v duchu její dlouhodobé rétoriky: když se jim to tady nelíbí, „ať se odstěhují“.

Holubová průběh natáčení popisuje jinak. Připouští, že se o politice mluvilo, ale tvrdí, že Obermaierová „statečně mlčela“, tedy že do debaty nevstoupila sama, nikoli že ji někdo umlčel. Zároveň zdůrazňuje, že se jinak bavily o všem možném. Bez vyjádření třetí účastnice Lilian Malkiny, které se nepodařilo dohledat, nelze jednu verzi označit za věrohodnější než druhou. Shoda panuje jen v tom, že politika na place zazněla.

Proč „komunistické přesvědčení“ není jen popis

Holubová svou odpověď rámuje osobní náklonností. Říká, že Obermaierovou má ráda, respektuje ji. Jenže současně ji definuje přes „komunistické přesvědčení“ a vzápětí dodává, že jí to odpouští. Standardní reakce na politický nesouhlas s kolegyní by zněla „nesouhlasím, ale respektuji“. Formulace „odpouštím“ posouvá výrok do morální roviny, druhá strana přestává být názorový protivník a stává se někým, komu se velkoryse promíjí poblouznění.

Není to poprvé. Už v lednu 2026 Holubová na Instagramu ke společné fotce s Obermaierovou napsala: „Mám ji ráda, i když je mimo.“ Vzorec je konzistentní, náklonnost plus nadřazená pozice.

A co vlastně Holubová míní tím komunistickým přesvědčením? Sama to nerozvádí, ale doložitelné postoje Obermaierové nabízejí vodítko:

• Veřejně podpořila hnutí Stačilo! a ve videu ho označila za „dobrý směr“.
• Dříve podpořila kandidáta KSČM Josefa Skálu.
• V rozhovoru pro iGlanc.cz vyjádřila nesouhlas s trestáním propagace komunistického hnutí.
• Opakovaně kritizovala „rusofobii“ a ostřeji se vymezovala vůči Německu než vůči Rusku.

Dvě herečky, dva póly české debaty

Spor Obermaierové s Holubovou je drobná osobní epizoda, ale dobře ilustruje širší štěpení české kulturní scény. Na jedné straně stojí liberálně-prozápadní proud: Holubová na Instagramu v lednu 2026 varovala před „diktátem Kremlu“, její syn Adam Holuba působí v okruhu STAN jako asistent europoslankyně Danuše Nerudové. Na druhé straně levicově-vlastenecký proud: Obermaierová podporuje Stačilo!, hnutí, které se samo definuje důrazem na suverenitu, mírovou politiku a státní kontrolu strategické infrastruktury.

Nejde přitom o izolovaný případ. Igor Bareš letos v dubnu na CNN Prima NEWS veřejně řešil, zda se herci mají k politice vůbec vyjadřovat. V únoru se část umělců otevřeně střetla s ministrem kultury Otou Klempířem. Politizace hereckého prostředí je v roce 2026 viditelná jako málokdy, a mediálně vděčná.

Co z toho plyne pro obě herečky

Přímá odpověď Obermaierové na Holubové výrok zatím veřejně zachycená není. Profesní dopad spor prozatím nemá: ještě v lednu 2026 spolu obě herečky jezdily na besedy, a když loni na podzim spekulovala část médií, že Obermaierová kvůli politice skončí v Ulici, TV Nova to vyvrátila s tím, že její role je nedílnou součástí seriálu.

Fanouškovské reakce ale polarizační efekt potvrzují. Obermaierové video na podporu Stačilo! vyvolalo stovky sdílení i ostrých komentářů napříč politickými bublinami. I obyčejná společná fotka obou hereček na Instagramu se okamžitě plnila politicky laděnými vzkazy.

Celá výměna nakonec říká víc o stavu veřejné debaty než o vztahu dvou kolegyň. Když „odpouštím jí“ zní ostřeji než „nesouhlasím s ní“, něco se v jazyce české politické diskuse posunulo.

Článek Obermaierová se pustila do Holubové kvůli politice. Má komunistické přesvědčení, ale odpouštím jí, řekla Holubová se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Etudy, které nikdo nepsal

Poledňáková to popsala bez obalu: jakmile se Holubová s Kaiserem potkali na place, začali si „vymýšlet etudy a trvale něco dělat“. Nešlo o jednu slavnou improvizaci, kterou by si lidé předávali jako anekdotu. Šlo o soustavný proud miniaturních situací, gagů a vzájemného přehrávání, který probíhal mezi záběry, kolem záběrů a občas i místo záběrů. Jejich kombinaci označila za „naprosto neskutečnou“ a přiznala, že je musela držet v mantinelech scény a rytmu natáčení, jinak by se komediální přetlak rozlil do nepoužitelného materiálu.

Štáb se podle jejích slov „mlátil smíchy“. Ne kvůli jedné legendární hlášce, ale kvůli tomu, co ti dva průběžně generovali. Kamila Magálová, která ve filmu hrála Helenu, to potvrdila z vlastní zkušenosti: Kaiser byl mimo záběr spíš uzavřený a tichý, ale jakmile se rozsvítila kamera, nebo jen cítil příležitost, okamžitě ji rozesmával. A dělal to podle ní někdy i schválně, aby ji vykolejil.

Kaiser pod dohledem, Magálová bez dabingu

Obsazení Kaisera nebylo samozřejmé. Poledňáková do něj šla navzdory rizikům spojeným s hercovými tehdejšími osobními problémy a nastavila tvrdý režim: během natáčení platila nulová tolerance alkoholu, porušení by znamenalo okamžitý konec. Přesný průběh přesvědčování před podpisem role veřejné zdroje nedokládají, výsledek ale mluví sám: Kaiser roli odehrál a jeho komediální energie se stala jedním z pilířů filmu.

Podobně nečekaný byl výběr slovenské herečky Magálové. Poledňáková si ji spojila s rolí v Banánových rybičkách a měla pocit, že české herečky jsou pro diváka příliš seriálově zafixované. Zvažovala se varianta s dabingem (v úvahu připadaly Zlata Adamovská nebo Ilona Svobodová), ale nakonec zvítězil Magálové vlastní hlas. Přízvuk se zapracoval přímo do biografie postavy: Helena měla podle scénáře strávit část dětství v Bratislavě. Autenticita porazila unifikaci.

Zvláštní příběh má i obsazení čtyřletého Filipa Antonia. Když Poledňáková váhala, zda tak malé dítě zvládne natáčení, všimla si, že chlapec dostal na konkurzu číslo 23, stejné, jaké kdysi měl Tomáš Holý. Vyložila si to jako „znamení“ a riskla to.

Čísla, která mluví jasně

Natáčení probíhalo od 15. února do 9. května 2008, tedy necelé tři měsíce, žádný produkční maraton ani rozpočtový kolaps. Film měl premiéru v lednu 2009 a hned první víkend přitáhl do kin 92 434 diváků. Celková návštěvnost v českých kinech dosáhla podle Kinomaniaku 904 589 diváků a tržby činily téměř 90 milionů korun. Mezi domácími tituly roku 2009 šlo o jednoznačný zásah.

Životnost filmu ale nekončila u pokladen. Televizní premiéra na Primě v prosinci 2010 přilákala podle Lupy 1,444 milionu diváků, číslo, které z něj udělalo jednu z nejsledovanějších filmových premiér na stanici. A film se drží dodnes: v době naší rešerše byl legálně dostupný na Netflixu, Oneplay, Prima Plus i Lepší.TV. Bezplatná varianta mezi nimi není, ale samotná přítomnost na čtyřech platformách sedmnáct let po premiéře je signál, že o diváky nouze není.

Proč řízený chaos fungoval

Poledňáková herce nekrotila proto, že by natáčení nezvládala. Krotila je proto, že jejich společná energie byla pro komedii až přebytková, a přebytek v komedii znamená buď geniální scénu, nebo nepoužitelný materiál. Režisérčina práce spočívala v tom udržet improvizační přetlak v mantinelech příběhu a rytmu střihu. Výsledek ukazuje, že se jí to podařilo: film spojil značku Poledňákové, hvězdné obsazení a téma lásky po padesátce zasazené do vícegenerační rodiny, kombinaci, kterou tehdejší české komedie stavěné na mladších párech nenabízely.

Líbáš jako bůh není film, který by kritika zařadila mezi vrcholy české kinematografie. Je to ale film, který přes 900 tisíc lidí přivedl do kina, dalšího půldruhého milionu k televizi a sedmnáct let po premiéře stále běží na čtyřech streamovacích službách. Někdy stačí dva herci, kteří se na place nedají zastavit, a režisérka, která ví, kdy je nechat a kdy zatáhnout za řetěz.

Článek Líbáš jako bůh: Holubová s Kaiserem se na place nedali zastavit. Poledňáková je musela držet na řetězu, štáb se válel smíchy se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Dva různé okamžiky, kdy šlo o hodně

Zdraví herečku pořádně potrápilo dvakrát relativně rychle po sobě. Nejdřív přišel septický šok, těžká infekce, při které organismus selhává a která má i v nemocničním prostředí vysokou smrtnost. Holubová přiznala, že tehdy skutečně balancovala na hraně. Tělo se po sepsi zotavovalo pomalu a váha šla dolů nekontrolovaně. Druhý úder dorazil v létě 2024. Při řešení zubního problému lékaři náhodou objevili aneurysma, vrozenou výduť cévy v hlavě. Začátkem října nastoupila do Nemocnice Na Homolce a podstoupila operaci. Po zákroku musela ležet, řešila komplikaci s tepnou v třísle a v následujících týdnech popisovala potíže se soustředěním, pamětí i návaly strachu. Na aneurysma zemřela její matka. Holubová věděla, co je ve hře.

Z 85 na 62: co stojí za čísly

Úbytek váhy přes dvacet kilo nevznikl jedním rozhodnutím. Skládá se z několika vrstev, které je důležité rozlišit:

• Nechtěný úbytek po sepsi – tělo ztratilo hmotu rychle, převážně svalovou. Žádná zásluha diety.
• Přerušovaný půst 16/8 – osmihodinové okno pro jídlo, šestnáct hodin bez příjmu. Tentokrát ale pravidelně, ne jako dřívější izolované pokusy.
• Úprava jídelníčku – vědomější výběr potravin, konec nepravidelného a nestřídmého jedení.
• Pohyb – chůze, plavání, cvičení ve fitku. Dcera Karolína ji podle hereččiných slov „vytáhla cvičit, chodit, plavat, saunovat“.
• Lék na předpis – blíže nespecifikovaný přípravek po konzultaci s lékaři. Holubová ho zmínila otevřeně, bez detailů.

Sama říká, že dřív opakovaně něco shodila a zase nabrala. Rozdíl vidí v systému: tentokrát nejde o jednu věc, ale o celý režim, kde půst, pohyb, spánek a psychická hygiena fungují dohromady. Na podzim 2025 hlásila patnáct kilo dole, na přelomu roku už přes dvacet. Trajektorie ukazuje spíš na pokračující disciplínu než na jednorázový výkyv.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Holubova (@evaholubovaofficial)

Meditace, plavání a bohyně Pořízková

Plavání si Holubová oblíbila naplno během pobytu na Sicílii, kde podle vlastních slov strávila ve vodě velkou část času. Chce v něm pokračovat pravidelně, a pro tělo po šedesátce je to ideální volba: šetří klouby, posiluje kardiovaskulární systém a zároveň buduje svalovou hmotu, kterou po sepsi ztratila. Meditace přišla z jiné potřeby. Po operaci mozku se potýkala s úzkostmi, problémy se spánkem a epizodami strachu.

Zklidnění mysli není v jejím podání ezoterická odbočka, ale praktický nástroj rekonvalescence, duševní hygiena vedle té tělesné. A pak je tu Pavlína Pořízková. Holubová ji potkala při natáčení filmu Bardotky a výslovně říká, že ji „odstartovala“. Obdivuje její přístup k tělu, kázeň, svobodu, komplexní osobnost. Podle rozhovoru pro ELLE si sedly už na čtené zkoušce a rychle vytvořily blízkost, která přerostla v přátelství. Pro Holubovou je to i důkaz, že hluboké vztahy lze navazovat v jakémkoli věku.

Proč o tom mluví nahlas

Holubová není typ, který by zdravotní problémy skrýval. Už v roce 2021 společně s dcerou otevřeně mluvila o menopauze, sebelítosti, ztrátě nadhledu i podrážděnosti, v době, kdy se o tom v českém veřejném prostoru mlčelo. V rozhovoru pro Marianne popsala, že otevřenost vyvolává silné reakce žen a potvrzuje jí smysl takových debat. Stejný vzorec opakuje i teď. Neskrývá, že pomohl lék na předpis. Neskrývá, že první kila sundala nemoc, ne vůle. Neskrývá strach po operaci ani problémy s pamětí. Právě tahle upřímnost dělá z jejího příběhu něco víc než další celebritní proměnu v bulváru.

Co si z toho vzít, a co ne

Režim 16/8, který Holubová dodržuje, patří mezi nejrozšířenější formy přerušovaného půstu. Podle Johns Hopkins Medicine může pomoci s regulací váhy i metabolickými parametry, ale první krok by měla být konzultace s lékařem. Cleveland Clinic doporučuje držet stabilní jídelní okno, nepřejídat se v době, kdy jíte, a během půstu pít vodu nebo neslazený čaj. Pro lidi s diabetem, poruchami příjmu potravy, těhotné nebo kojící ženy je půst bez odborného dohledu nevhodný.

Inspirativní je systém, kombinace pohybu, spánku, psychické hygieny a pravidelnosti. Kopírovat celou cestu doslova ale nedává smysl. Část hereččina úbytku byla vynucená sepsí, část podpořená medikací na míru. Přenositelné je něco jiného: rozhodnutí, že zdravotní krize nemusí být konec, ale začátek jiného režimu. Holubová dnes chodí plavat, cvičí, medituje a chystá se na premiéru Bardotek. Je jí šestašedesát a váží míň než kdykoli v dospělosti. Ne proto, že by chtěla vypadat jinak. Proto, že ví, jak vypadá alternativa.

Článek Nehubla kvůli kráse, ale protože málem umřela. Holubová po operaci mozku shodila 20 kilo, začala meditovat a plavat se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Cesta z pražského obýváku až k oltáři v New Yorku

Než se ale dostaneme k té italské romantice, musíme se podívat k ní domů do Prahy. Eva totiž není žádná rychlokvaška, co přišla k penězům přes noc. Narodila se do skromných poměrů a v redakci jsme zjistili, že ji na DAMU vzali až napotřetí. Mezitím si prošla vším možným – dělala vychovatelku, uklízela ve špitále a učila v mateřské škole. Možná i proto její pražský dům nevypadá jako z katalogu o minimalismu, ale je to útulný „chaos“ plný dřeva, knížek a teplých barev. Některé koníčky se s námi totiž zkrátka a dobře táhnou – o zvycích to platí taktéž.

Její rodinný život je taky kapitola sama pro sebe. S manželem Miroslavem Zdeňkem spolu žili dvacet let „na psí knížku“, než se v roce 2009 rozhodli do toho praštit. A to ve velkém stylu. Své „ano“ si totiž řekli v New Yorku u samotného Miloše Formana. Perličkou jsou jejich děti, dvojčata Adam a Karolína. Ti nosí příjmení po mámě jen proto, že to v porodnici kdysi někdo popletl a rodičům se nechtělo tak dlouho oběhávat úřady, až jim to nakonec zůstalo.

Sicilská idylka za pár kaček? Jak se to vezme

O Sicílii se traduje, že tam koupíte domek za jedno euro. To je sice pravda, ale většinou z toho baráku zbývají jen dvě obvodové zdi a díra v zemi. Eva si vybrala zlatou střední cestu. Její domek stál sice víc (mluví se o částce kolem 100 tisíc korun, což je na české poměry cena za lepší ojetinu), ale vyžaduje to pořádnou porci práce. Žádný moderní plast a sádrokarton, Eva vsadila na rustikální nábytek s patinou a na chladivou dlažbu, která je v italském pařáku k nezaplacení.

Místní ji neberou jako celebritu z Prahy, ale jako „paní Evu“. Chodí s nimi na mše, maká při sklizni oliv a večer si s nimi dá skleničku vína. A právě tahle obyčejnost a upřímnost ji tam táhne. Je to svět, kde se na nic nehraje a kde je nejdůležitější zprávou dne to, jestli letos nebudou olivy moc suché.

Práce jako lék i nutnost pro opravu střechy

Život se dvěma domovy ale v jejím případě rozhodně není jen o válení se u moře, je to totiž hlavně o penězích. Když Evu loni potkaly zdravotní lapálie a musela na operaci s cévami v hlavě, kdekdo by čekal, že půjde do důchodu. Jenže Eva je nezmar. Sotva se oklepala, vlétla zpátky na plac a do divadla. Motivace byla jasná: vydělat na rekonstrukci svého sicilského hnízda. A o to se snaží dodnes.

Díky téhle své buldočí povaze zvládla natočit dva filmy, seriál a ještě odehrát premiéru. Pro ni je práce motor, který ji drží nad vodou, a Sicílie je zase ten klidný přístav, který jí ten motor pomáhá stále znovu a znovu nahazovat. Ráno si tam v klidu uvaří kafe, kouká na moře v dálce a plánuje, co dalšího na té své „chalupě“ vylepší. A to jí v redakci rozhodně závidíme.

Článek Místo vily u moře kousek historie. Eva Holubová našla na Sicílii druhý domov, domek ji tam stál 100 000 Kč se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Když se celebrity ozvou, bývá to opravdu nahlas

Jedním z prvních, kdo se veřejně postavil na stranu prezidenta, byl podle našich zjištění herec Hynek Čermák. Ve videu, které rychle začalo kolovat po sociálních sítích, se vyjadřoval značně nevybíravě – i když podle našeho mínění zároveň promyšleně. „Pane Macinko, z nás neuděláte dav, který se v ulicích umlátí čepicemi. Vzájemná úcta, respekt a empatie jsou zbraně, ze kterých máte strach, těmi vás zbavíme mandátu,“ nechal se slyšet.

Nešlo o křik ani o urážky, ale o apel na hodnoty, které se z veřejného prostoru často vytrácejí – a právě proto jeho sdělení zaujalo tolik lidí (například na Instagramu si jeho sdělení přečetlo více než 80 000 lidí). Někteří z jeho sledujících k tomu neváhají poněkud uštěpačně dodat, že tentokrát se Hynek Čermák chová „opravdu slušně“. A vlastně se není čemu divit. Zejména na Instagramu je totiž známý tím, že si nebere servítky a s hejtry se rozhodně nepáře. Kritiku vrací přímo, ostře a bez okolků, často s ironickým nebo provokativním podtónem. Nyní se ale evidentně rozhodl trochu ubrat – toho, že nepřilévá další olej do ohně, si v redakci rozhodně ceníme.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený jitka cvancarova (@jitkacvancar_official)

Slušnost jako politické téma

Na Čermákova slova navázaly i další známé tváře. Například producentka Olga Menzelová se zaměřila na otázku příkladu, který by měli politici společnosti dávat. „Jsou političtí představitelé, tedy ti, které jsme si zvolili, příkladem toho, jak bychom se měli k sobě chovat? Myslím, že by měli být. A škoda že nejsou…“ uvedla a připomněla, že s arogancí a se zastrašováním rozhodně nesouhlasí, protože podle ní do demokratické společnosti prostě nepatří.

Výzvy k odvaze a k občanské aktivitě

Herečka Jitka Čvančarová zvolila emotivnější tón – dalo se to koneckonců čekat, vždyť prezidenta Petra Pavla podporovala už při jeho kampani na Hrad. „Stojím za panem prezidentem už dlouho a dál stát budu! Pevně, neochvějně, vzpřímeně, hrdě, neúnavně!“ zaznělo v jejím prohlášení, které sdílely tisíce lidí. A k tomu stejnému vyzvala i ostatní.

A podobně reagovala i Eva Holubová, která podporu prezidentovi rovněž vyjadřuje dlouhodobě. „Stojím už několik let za „NÁČELNÍKEM“, ještě když nebyl prezidentem, ale byl generálem. A stojím hrdě a pevně. Neochvějně a šťastně,“ nechala se slyšet do éteru.

Už to musí být opravdu zlé

Zapojení celebrit do politických debat není v Česku novinkou, jak jsme si mohli v posledních letech všimnout, ale intenzita a načasování těchto reakcí jsou opravdu výjimečné. Podle nás je to takový lakmusový papírek společenské nálady. Říkají tak za většinu z nás, že takové chování už prostě akceptovat nelze. Bez pardonu.

Článek „Naše zbraně jsou vzájemná úcta, respekt a empatie,“ vzkázal Čermák Macinkovi. Se slovy podpory se přidali i další se nejdříve objevil na VIPživot.cz.