Zvenku vypadá jako bunkr, uvnitř je luxus za miliony. Vila miliardáře Bakaly na Šumavě budí emoce už dvacet let

Přes 2 500 kubíků betonu, 170 tun armatur a skleněné tabule vyráběné v USA. To vše zapuštěné do šumavského svahu tak, aby z dálky nebylo téměř nic vidět.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nad Klostermannovou chatou v Modravě, v samém srdci Národního parku Šumava, stojí stavba, která bývá přirovnávána k protiatomovému krytu. Rovná zatravněná střecha, surový železobeton zakousnutý do terénu, minimum viditelné hmoty. VIP život zaznamenal, že kdo projde kolem po turistické cestě, snadno ji přehlédne. Vevnitř je bazén, kinosál, vinný sklep, zimní zahrada, garáž pro šest aut a tři krby. Rezidence miliardáře Zdeňka Bakaly na Šumavě je paradox v betonu: architektura, která se snaží zmizet, a přitom dvě dekády polarizuje celou debatu o tom, co smí a nesmí stát v chráněné krajině.

Bunkr, který měl splynout s přírodou

Dům vznikal v letech 2005 až 2008 na místě, kde dříve stál nikdy nedokončený skelet budovy Pohraniční stráže, plánovaná čtyřpatrová rota, po revoluci opuštěná betonová kostra. Bakala pozemek koupil, starý skelet nechal nákladně zbourat a na jeho půdorysu vyrostlo něco radikálně jiného. Podle projektové karty studia Deltaplan je dům z větší části zasazen do svahu. Střechu pokrývá zemina a tráva, průčelí podpírá desítka kmenů a čelní stěna je téměř celá prosklená: obří tabule o rozměrech 3 × 10 metrů, každá vážící přes 1,5 tuny, speciálně vyrobené v USA.

Zezadu a ze stran působí stavba jako terénní val. Zepředu se otevírá panoramatickým oknem do šumavských kopců. Ekologický koncept nebyl jen marketingový argument: dům má vlastní zdroj pramenité vody, vlastní čističku odpadních vod a tepelné čerpadlo. Nízkoenergetický provoz měl ospravedlnit hmotu, která by jinak v národním parku neprošla.

Co se skrývá za betonem

Podle popisu médií je vila skoro jako soukromý resort:

• Garáž pro šest automobilů
• Vinný sklep o rozměrech 4 × 6,5 metru
• Kinosál 4 × 5 metrů
• Bazén a zimní zahrada
• Jídelna, kuchyně, pokoje pro hosty i správce
• Tři krby

Technická náročnost stavby odpovídala spíš infrastrukturnímu projektu než rodinnému domu. Přes 2 500 kubických metrů betonu a 170 tun ocelových armatur, čísla, která by obstála u menšího mostu. A příběh neskončil kolaudací. Ještě v listopadu 2014 Lidovky informovaly o dostavbě zadního traktu a podzemním tunelu vyvedeném do rezidence. Vila se rozrůstala ještě šest let po oficiálním dokončení. Přesnou cenu stavby Bakala nikdy veřejně nepotvrdil. Podle rozsahu, materiálů a technologií se ale odhady pohybují v řádu vysokých desítek až stovek milionů korun.

Proč to v národním parku vůbec prošlo

Klíčový argument zněl jednoduše: dům je menší zlo. Správa Národního parku Šumava v roce 2007 otevřeně přiznala, že na „zelené louce“ by podobnou stavbu nepovolila. Jenže tady nestála zelená louka, stál tu rozpadající se betonový skelet pohraniční roty, vizuální jizva v krajině. Nová rezidence, zapuštěná do svahu a zakrytá travnatou střechou, měla být z hlediska krajinného rázu přijatelnější než čtyřpatrová ruina. Kritici to četli jinak. Moderní betonový dům s rovnou střechou se zjevně odlišoval od tradiční šumavské architektury se sedlovými střechami. Část veřejnosti a médií ho vnímala jako megalomanský zásah a symbol privilegia, jako důkaz, že za dostatečné peníze projde v chráněném území cokoli.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Půl miliardy pro obec se 70 obyvateli

Emoce kolem vily by možná časem vybledly, kdyby se k architektonickému sporu nepřidal příběh ještě výbušnější. V roce 2008 si Bakala přihlásil v Modravě trvalý pobyt. Pro obec, která měla tehdy kolem sedmdesáti obyvatel, to znamenalo seismický otřes.

Čísla z databáze obecních financí mluví jasně:

Rok	Celkové příjmy obce	Daňové příjmy
2007	18,4 mil. Kč	2,58 mil. Kč
2008	205,5 mil. Kč	197,46 mil. Kč
2009	494,4 mil. Kč	331,97 mil. Kč

Za dva roky proteklo obecní kasou přes půl miliardy korun, v obci, kde předtím roční rozpočet sotva pokryl základní údržbu. Starosta později potvrdil, že mimořádné příjmy za roky 2008 a 2009 činily „něco přes pět set milionů“. Modrava peníze neutratila bezhlavě. Zavedla sociální stabilizační program: příspěvky na topení, na školní dojíždění dětí, porodné 60 tisíc korun, podporu oprav domů. Za zhruba 30 milionů nechala zakopat elektrické vedení do země. Plánovala vodovod a novou čističku. Část peněz uložila na účtech a nakoupila nemovitosti. Jediná adresa jednoho člověka proměnila ekonomickou realitu celé obce.

Symbol, který nepřestává fungovat

Vztah investor–obec přitom začal dřív. Už 4. dubna 2006 zastupitelstvo Modravy schválilo přijetí finančního daru od Bakaly, v době, kdy vila existovala jen jako staveniště a mediální boom teprve přicházel. Dnes je areál soukromý a veřejnosti nepřístupný. Hlídač u brány odrazuje od fotografování, kamery sledují okolí. Z turistických cest lze dům zahlédnout jen z odstupu, pokud člověk ví, kam se dívat. Přesto se vila v debatách o Šumavě vrací s železnou pravidelností. Už to není jen spor o beton versus sedlovou střechu. Je to příběh o tom, jak může jediná parcela, jediný investor a jediná daňová adresa přepsat pravidla hry pro celý region.