Objednal láhev nejlepšího šampaňského a pak řekl, že nemá peníze. Kodet s Dítětem se od té doby nebavili

Jeden účet za šampaňské dokázal rozdělit dva herce na celý zbytek kariéry. Stačil k tomu natáčecí den, restaurace a prázdná kapsa.

Zdroj fotografie: David Sedlecký / Creative Commons / CC BY-SA

Příběh, který se mezi českými filmaři traduje už přes čtyřicet let, se odehrál během natáčení komedie Pátek není svátek. VIP život zaznamenal, že tehdy herec Jiří Kodet po jednom natáčecím dni pozval kolegy na skleničku. Objednal to nejlepší, co restaurace nabízela. A když přišel účet, prošacoval se a oznámil, že u sebe nemá ani korunu. Zaplatil Zdeněk Dítě, herec, který si na natáčení nosil svačiny z domova a držel se přísného rozpočtu. Kodet mu peníze do tří dnů vrátil, dokonce i s dýškem. Jenže to už bylo jedno. Z kolegů kamarádi už nikdy nebyli.

Co se vlastně stalo v té restauraci

Historku měl vyprávět režisér filmu Otakar Fuka. Podle něj po skončení natáčecího dne Kodet pozval Dítěte a Josefa Vinkláře na skleničku. Prohlásil, že platí on. Objednal láhev nejlepšího šampaňského. Vinklář pak musel odjet kvůli divadelnímu představení, ale Kodet Dítěte přemluvil, ať zůstane. Přidal objednávku dražšího jídla. Teprve ve chvíli, kdy číšník přinesl účet, Kodet zjistil, nebo přiznal, že u sebe nemá peníze. Celou útratu musel pokrýt Dítě. Podle Prima COOL Kodet dluh splatil do tří dnů, a to včetně spropitného. Jenže škoda už byla napáchaná.

Dva herecké světy, které se srazily

Síla téhle historky není ve výši účtu. Je v tom, co odhalila o dvou naprosto odlišných povahách. Jiří Kodet pocházel z výrazného uměleckého rodu, od roku 1966 byl spojený s Činoherním klubem, později přešel do Národního divadla. Kolegové ho znali jako bohéma a gurmána, člověka, od kterého velkorysé pozvání a objednávka nejlepšího šampaňského nepůsobily nijak překvapivě. Kodet žil naplno a utrácení bral jako součást životního stylu. Zdeněk Dítě byl jiný případ. Starší, etablovaný filmový a divadelní herec, který prošel Divadlem na Vinohradech i Realistickým divadlem a ve filmu ztvárnil téměř osm desítek rolí.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Mezi kolegy ale platil za vyhlášeného šetřílka. Nosil si na natáčení vlastní svačiny, držel si pevný rozpočet a každou korunu obracel dvakrát. Být proti své vůli dotlačen k zaplacení cizího, navíc záměrně drahého účtu, to pro něj nebylo drobné nedorozumění. Bylo to ponížení. Fuka sám připouštěl, že si nebyl jistý, jestli nešlo o promyšlenou „boudu“ na známého škudlila. Důkaz pro jednu ani druhou verzi neexistuje. Co ale existuje, je výsledek: Dítě s Kodetem podle dostupných vzpomínek už nikdy nepromluvil.

Film, který přežil svůj vlastní skandál

Pátek není svátek měl premiéru 14. března 1980. Režisér Fuka v něm vytvořil komunální satiru, která s lehkostí a přesností zachytila každodennost normalizace: shánění, chataření, pracovní improvizaci, maloměšťácké ambice. Akademik Petr Lozoviuk ve studii pro Národopisnou revue film zařadil mezi snímky, které dodnes fungují jako autentický pramen ke kultuře každodennosti reálného socialismu. A televizní programátoři mu dávají za pravdu. Film s Petrem Kostkou a Jorgou Kotrbovou se opakovaně vrací na české obrazovky. A dočkal se i pokračování s názvem V podstatě jsme normální.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Zákulisní roztržky na natáčení nejsou nic výjimečného. Herci se hádají o repliky, režiséři o záběry, produkce o rozpočty. Ale případ Kodet–Dítě je jiný právě svou banalitou. Nešlo o tvůrčí spor, nešlo o žárlivost na roli, nešlo o ideologický konflikt. Šlo o účet v restauraci. Podle nás je to přesně důvod, proč historka přežila čtyři dekády. Ukazuje, že vztahy mezi lidmi, i těmi, kteří spolu stojí před kamerou, neničí velká dramata. Ničí je drobná selhání důvěry. Kodet peníze vrátil. Dítě je přijal. Ale něco mezi nimi se už nikdy nespravilo. Vrácená bankovka s dýškem nestačila na to, aby smazala pocit, že byl někdo využit.