Odjela z Ukrajiny, když jí bylo devět měsíců. Natalie Golovčenko z Ulice přiznala, že v Česku čelí nenávisti dodnes

Herečka ze seriálu Ulice vyrostla v Česku, mluví bez přízvuku, a přesto ji v tramvaji posílají „zpátky na Ukrajinu“. Dvě třetiny uprchlíků z Ukrajiny uvádějí zkušenost s diskriminací.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Natalie Golovčenko seděla v pražské tramvaji a mluvila s maminkou ukrajinsky. Nic víc nestačilo. Spolucestující ji vyzvala, ať se vrátí na Ukrajinu. Herečce přitom bylo devět měsíců, když s rodinou odešla z Kyjeva, ne před válkou, ale za vědeckou kariérou své matky. Přes Spojené státy se dostala do Česka, kde žije od pěti let. Česky mluví bez přízvuku, hraje v jednom z nejsledovanějších českých seriálů. A přesto opakovaně naráží na zeď, kterou si kolem sebe staví lidé, jimž vadí její příjmení, jazyk nebo rodinné kořeny. V podcastu časopisu Vlasta, zveřejněném 9. října 2026, to řekla přímo: nenávist trvá dodnes.

Z Kyjeva přes Ameriku do Prahy

Příběh Golovčenko nezačíná válkou z roku 2022. Její matka odešla z Ukrajiny za vědou, když byla Natalie ještě miminko. Rodina žila v USA, pak se přesunula do Evropy a nakonec zakotvila v Česku. Natalie tu chodila do školy, studovala herectví, dostala roli Jarky v Ulici. Na papíře dokonalá integrace.

Jenže pocit, že někam nezapadá, ji provází od dětství. V rozhovoru pro Primu v srpnu 2026 popsala, že s jinakostí kvůli ukrajinským kořenům bojovala celé dospívání. Říká, že v sobě nese dvě osobnosti, českou a ukrajinskou, a že skrývat jednu z nich by znamenalo popřít část sebe. Válka na Ukrajině z toho udělala otevřenou ránu. A veřejné téma.

Svatební fotky a nenávistné komentáře

V březnu 2022, pár týdnů po ruské invazi, Golovčenko veřejně děkovala Čechům za solidaritu. Doporučovala pomáhat organizovaně přes neziskové organizace, ne chaoticky na vlastní pěst. Tehdy se zdálo, že vlna empatie překryje staré předsudky.

Nepřekryla. V červnu 2025 otevřela téma v RANTu revue Prostor, kde popsala incident z tramvaje i to, že nerozumí, odkud se nenávist bere. Zmínila negativní mediální rámování uprchlíků a doporučila organizaci Koridor UA, která pomáhá Ukrajincům v Česku. O rok později, v srpnu 2026, se vdala. Pod svatebními fotkami na Instagramu se podle serveru TVGURU.cz objevily narážky na její ukrajinský původ. Radostný osobní moment se proměnil v další připomínku, že předsudky neskončily. Herečka k tomu znovu připomněla zkušenost z MHD, tentokrát i kopnutí za to, že telefonovala ukrajinsky.

Tři veřejně doložené epizody ve třech různých kontextech: tramvaj, sociální sítě, podcast. Nejde o jeden exces.

Co říkají data

Golovčenko nepopisuje izolovaný případ. Výzkum PAQ Research „Hlas Ukrajinců“, který nás v Redakci VIPŽivot zajímal, ukázal, že:

• dvě třetiny ukrajinských uprchlíků v Česku uváděly zkušenost s diskriminací,
• 57 % zažilo verbální útoky,
• 5 % čelilo fyzickému napadení,
• nejčastější problémy hlásili při hledání bydlení (29 %) a práce (21 %).

Šetření CVVM z listopadu 2025 přidává pohled z druhé strany: 47 % Čechů soudilo, že republika přijala více uprchlíků, než zvládne. Současně 61 % tvrdilo, že se integrace daří. Čísla si zdánlivě odporují, a právě v té mezeře mezi „daří se“ a „je jich moc“ žijí předsudky, které Golovčenko popisuje. Navenek funkční začleňování, uvnitř vysoký podíl negativních zkušeností.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Natalie Schwarz Golovchenko (@natalie_golovchenko)

Podle dalšího šetření CVVM z května 2025 u Ukrajinců sice převažuje neutrální postoj české veřejnosti, ale druhou nejsilnější skupinou jsou spíše negativní postoje. Atmosféra je unavenější a rozporuplnější než v březnu 2022.

Dvojí identita jako tvůrčí motor

Golovčenko se s tématem nevyrovnává jen veřejnými výstupy. Promítá ho i do vlastní autorské práce. Institut MIDPOINT ji v roce 2026 představil jako autorku projektů čerpajících z osobní zkušenosti s identitou, vyloučením a diskriminací. A Česká televize 24. února 2026, přesně na výročí invaze, zveřejnila dokumentární sérii Generace Nika, která mapuje osudy mladých Ukrajinců v Česku. Deset dvanáctiminutových dílů, k vidění na iVysílání.

Sama říká, že jí nejvíc pomohlo pochopit, že její jinakost není slabina. Že je to síla. Jenže síla jednoho člověka nezmění to, co spouští slyšitelná ukrajinština v přeplněné tramvaji.

Proč stačí příjmení

Síla příběhu Golovčenko je v tom, že zpochybňuje pohodlnou představu: terčem nepřátelství jsou přece jen „ti nově příchozí“, lidé s přízvukem, kteří tu nejsou doma. Ona tu doma je. Třicet let. Hraje v české televizi, mluví česky jako rodilá mluvčí, platí tu daně. A přesto stačí příjmení na -enko, telefonát s maminkou nebo instagramový příspěvek, aby se mechanismus spustil znovu.

Podle nás je to nejdůležitější pointa celého jejího veřejného vystupování k tématu: předsudky nemíří na míru integrace. Míří na původ. A proti původu se integrovat nedá.

Tramvaj jede dál. Golovčenko v ní sedí pořád.