Na samotě u lesa: Děda Komárek opravdu existoval. Svěrákovi sliboval chalupu roky, pokaždé ale couvl

Muž, z něhož filmový děda Komárek vyrostl, se jmenoval Lukšíček a bydlel u Ledče nad Sázavou. Chalupu sliboval prodat asi dva roky, a nikdy neprodal.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Zdeněk Svěrák se Smoljakem v sedmdesátých letech nehledali filmový námět. Hledali střechu nad hlavou pro rodiny. Svěrákovi se usadili u Lukšíčka, Smoljakovi bydleli asi dvě stě metrů nad nimi. A právě z té zkušenosti, z nekonečného vyjednávání o koupi chalupy, z průtahů, výmluv a nakonec z pochopení, proč starý muž nemůže odejít, se zrodil jeden z nejcitovanějších českých filmů. Svěrák to později shrnul přímo: „Ve filmu je opravdu hodně věcí ze skutečnosti.“

Dva roky slibů a jedna neprodaná kráva

Mechanismus byl prostý a zároveň neprůstřelný. Lukšíček pokaždé přislíbil, že chalupu uvolní. Napřed musí prodat krávu. Pak na jaře už nezaseje. Pak se přestěhuje k synovi na Slovensko. Jenže jaro přišlo, kráva zůstala a Lukšíček taky. Podle dostupných vzpomínek se tahle smyčka opakovala zhruba dva roky, než Svěrák se Smoljakem pochopili, že k prodeji nedojde.

Ze Svěrákova pozdějšího výkladu ale vyplývá něco podstatnějšího než pouhé vrtošivé odkládání. Lukšíček necouvl proto, že by chtěl šroubovat cenu nebo si dělat legraci z Pražáků. Nedokázal opustit dům, ve kterém prožil celý život. Výmluvy na krávu a jaro byly jen obranný val člověka, který neuměl říct „ne“, ale ještě míň uměl odejít.

Co přešlo z reality do filmu, a co už ne

Když Svěrák se Smoljakem usedli ke scénáři, nemuseli příliš vymýšlet. Řada detailů přistála ve filmu téměř beze změny:

• Odkládaný prodej – ústřední motor celého příběhu, převzatý prakticky jedna ku jedné.
• „Chčije a chčije“ – jedna z nejslavnějších českých filmových hlášek pochází podle Svěráka přímo z Lukšíčkova slovníku.
• Stará Slavia – štáb potřeboval pro natáčení historický stabilní motor. Když ho nemohl sehnat jinde, získal ho právě od Lukšíčka. Rekvizita z reálného dvorku skončila před kamerou.
• Ženské repliky – Svěrák v nedávném rozhovoru přiznal, že některé věty filmové manželky vycházejí z replik jeho vlastní ženy.
• Zedník Lorenc – postava nevznikla od stolu, ale z vyprávění známého o „výborném zedníkovi“, který „cihlu do ruky nevezme“.

Co je naopak čistě scenáristická konstrukce? Především jméno Komárek, kompozice dramatu a s největší pravděpodobností i Komárkův extrémně vitální otec, ta pointa, že na dědictví chalupy není radno čekat, protože děda přežije všechny. Pro tuto postavu se v dostupných materiálech o Lukšíčkovi žádná opora nenašla. Pracovní název filmu ostatně zněl „Pražáci dědy Komárka“, a už ten prozrazuje, že tah příběhu stál od začátku na střetu městských vetřelců s domácím starousedlíkem, ne na chalupě samotné.

Kemr, kosa a viola: jak se obsadil sedmdesátník, kterému bylo padesát čtyři

Josef Kemr měl v době natáčení čtyřiapadesát let. Přesto na plátně přesvědčivě zestárl o dvě dekády. Vedle maskérské práce pomohlo něco, co režisér Jiří Menzel používal jako praktický argument proti politickým výhradám: Kemr uměl sekat kosou a hrát na violu. Obojí postava Komárka potřebovala a obojí bylo těžko nahraditelné. Kemr přitom měl kvůli svým postojům a víře za sebou několikaletý nucený odstup od výraznějších rolí. Komárek mu otevřel cestu zpátky, a ČT24 později napsala, že mu roli doslova „zachránila herecký život“.

Zajímavý osud potkal i Jana Třísku. Jeho obsazení bylo koncipováno jako překvapivý návrat herce, který předtím nesměl točit. Krátce po natáčení ale Tříska emigroval, a při televizních reprízách před rokem 1989 byly jeho scény z filmu vystřihovány. Část diváků tak snímek roky znala jen v okleštěné podobě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Vetřelci nebyli starousedlíci

S odstupem desetiletí Svěrák obrátil perspektivu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS připustil, že skuteční vetřelci v tom příběhu nebyli starousedlíci typu Lukšíčka, ale Pražáci, tedy on sám a Smoljak, kteří si chtěli přivlastnit cizí domov. Je to posun, který mění čtení celého filmu. Děda Komárek přestává být komická brzda a stává se někým, kdo hájí poslední kus vlastního světa proti lidem s penězi a městským sebevědomím.

Právě v tom spočívá síla postavy. Komárek nefunguje proto, že je vtipný; funguje proto, že nevznikl od stolu. Vyrostl z konkrétního člověka, z konkrétní chalupy a z konkrétního pocitu viny, který se dostavil až o léta později.

Kde film dnes najdete, a co ještě možná nevíte

Film Na samotě u lesa je k červnu 2026 dostupný na Netflixu, Prima Plus i Lepší.TV; přes Apple TV Store ho lze koupit nebo zapůjčit. Česká televize titul eviduje, ale online přehrání momentálně neumožňuje kvůli právům.

Pro fanoušky filmových míst: hlavní chalupa stála na samotě Svídí u Obděnic, další záběry se natáčely v Radešicích na Příbramsku. A jedna produkční kuriozita na závěr: Barrandov po letech zjistil, že námět k filmu byl omylem proplacen dvakrát. Svěrák dostal ultimátum: vrátit peníze, nebo do druhého dne dodat další venkovský námět. Z textu napsaného přes noc se postupně vyvinula Vesnička má středisková.

Pan Lukšíček chalupu nakonec neprodal. Ale dal české kinematografii víc, než mohl tušit: postavu, která čtyřicet pět let po premiéře stále nutí diváky přemýšlet, kdo je v tom příběhu vlastně doma.