Podzimková se opřela do současné vlády: Není to služba lidem, je to služba jejich egům

Herečka Eva Podzimková shrnula do jedné věty to, co část české kulturní scény sama cítí. Vláda podle ní neslouží občanům, ale sama sobě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rozhovor vyšel 23. června 2026, dva dny před premiérou romantické komedie Po večerce, ve které Podzimková hraje hygieničku a dávnou táborovou lásku hlavního hrdiny. Jenže místo obvyklého promo hovoru o natáčení a letní nostalgii se interview rychle stočilo k politice. A Podzimková neuhýbala. „Kroky jenom posledních několika dnů a týdnů mě utvrzují v tom, že to není služba lidem. Je to služba jim samotným a jejich velkým egům,“ řekla. Nejmenovala přitom ani premiéra Andreje Babiše, ani žádného konkrétního ministra. Mířila na vládu jako celek, na sérii kroků, které podle ní skládají obraz „pomalé destrukce systému“.

Čtyři body, které vypočítala

Podzimková ve svém výčtu nešla do technických detailů, ale pojmenovala čtyři oblasti, které ji znepokojují:

• Peníze na obranu – zmínila je jako příklad přesunu priorit, aniž by téma dál rozvedla.
• „Rozprášení lidskoprávních agend“ – vláda 18. května 2026 schválila přesun agend lidských práv a rovnosti žen a mužů z Úřadu vlády na jednotlivé resorty.
• „Odborníci jsou momentálně nepřátelé“ – hodnoticí zkratka, kterou v rozhovoru blíže nevysvětlila, ale která časově sedí k výtkám, že změny vznikaly bez řádné konzultace s poradními orgány.
• Zrušení koncesionářských poplatků – vláda 15. června 2026 schválila návrh na převod financování České televize a Českého rozhlasu ze systému poplatků na státní rozpočet, s fixní částkou 5,74 miliardy korun pro ČT a 2,065 miliardy pro ČRo.

Každý z těchto bodů má vlastní historii a vlastní kritiky. Síla výroku Podzimkové ale nespočívá v tom, že by přinesla nové informace. Spočívá v tom, že je spojila do jednoho rámce, a ten rámec pojmenovala jako záměrné oslabování institucí, ne jako sérii technických reforem.

Co se stalo v týdnech před rozhovorem

Časová osa pomáhá pochopit, proč Podzimková mluvila o „posledních dnech a týdnech“. Napětí se kumulovalo rychle.

Už 18. května vláda přesunula lidskoprávní agendy. Vlastní vládní Výbor pro práva obětí na zasedání 20. května varoval, že krok nebyl projednán s poradními orgány a povede k narušení systému ochrany lidských práv. Vláda 3. června zveřejnila obranné FAQ, kde přesuny hájila jako zefektivnění. Jenže o dvanáct dní později přišel další úder: kabinet schválil konec koncesionářských poplatků. Odbory ČT a ČRo přitom už od dubna držely stávkovou pohotovost a varovaly před propouštěním stovek lidí; v debatě padala čísla 500 až 1 000 míst v České televizi a 300 až 400 v Českém rozhlase.

Do tohoto prostředí vstoupil rozhovor s Podzimkovou. Ne jako první výkřik, ale jako další hlas v řadě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka, ne politička, a přesto ne osamělá

Podzimková není profesionální komentátorka. Sama říká, že se snaží zorientovat a „nepanikařit“. Ale právě proto její slova rezonují jinak než projev z tribuny. Mluví z pozice člověka, který řeší google kalendář, dvě děti a práci obou rodičů, a přitom sleduje zprávy s pocitem, že „každý den je to nová ťafka“.

Není v tom sama. Na demonstraci na Letné 21. března 2026 Zdeněk Svěrák řekl, že „zestátnit rozhlas a televizi není legrace, ale drzost“. Ivan Trojan pojmenoval cenu, kterou země platí za to, že resorty drží „extremisté a populisté“. Kulturní organizace v březnu a dubnu akcentovaly rozpočtové škrty i riziko politických zásahů do svobody tvorby; iniciativa Umění trvá na to upozorňovala už od začátku března.

Podzimková se od nich liší v jednom: její kritika je méně personifikovaná. Nemíří na jedno jméno, míří na styl. Na to, co nazývá „pomalou destrukcí systému“. A právě tahle formulace, systémová, ne osobní, z jejího výroku dělá víc než jednorázový komentář celebrity.

Film, který rozhovor zastínil

Ironie celé situace: Podzimková přišla mluvit o filmu Po večerce, romantické komedii o návratu do dětského tábora, která měla premiéru 25. června 2026. Distributor Donart Film ji prezentuje jako lehký letní titul, 106 minut nostalgie a táborových lásek. Jenže první kritické ohlasy jsou vlažné; recenze Seznam Zpráv filmu vytkla slabý děj a nepřenesení táborové atmosféry na plátno.

Podle nás je ale podstatnější, co rozhovor prozradil o náladě české kulturní scény. Podzimková nepřišla s manifestem ani s peticí. Přišla propagovat komedii a u toho řekla nahlas to, co slyšíte v divadelních foyer a střižnách po celé zemi.

Proč ta věta funguje

„Není to služba lidem, je to služba jim samotným a jejich velkým egům.“ Věta nemá analytickou hloubku odborné studie. Nemá sílu právního argumentu. Má ale něco, co politické rozbory často postrádají: srozumitelnost. Člověk nemusí rozumět mechanismu koncesionářských poplatků ani struktuře lidskoprávních agend, aby pochopil, co Podzimková říká. Říká, že vláda přestala sloužit.

Jestli má pravdu, ukáže až čas a volby. Ale že tenhle pocit sdílí rostoucí část lidí mimo politiku, herci, odboráři, poradní orgány samotné vlády, to už není spekulace. To je jaro 2026.