Šulcová po rozvodu s Víznerem zůstala ve vile, kde slyšela hlasy. Jediný, kdo k ní chodil, byla hvězda ze Slunce, seno

Kateřina Horáková ze „S tebou mě baví svět“ prožila po rozvodu osm let depresí v pražské vile, kde slyšela kroky neviditelného návštěvníka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Diváci ji znali jako filmovou mámu z komedie, kterou v roce 1998 zvolili nejlepší českou komedií století. Jana Šulcová ale v téže době teprve sbírala střepy života, který se jí na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozpadl během několika měsíců. Rozpad manželství s Oldřichem Víznerem, odchod z Městských divadel pražských, deprese, antidepresiva, alkohol, a k tomu vila v Praze, kde po nocích slyšela zvuky, které nedokázala vysvětlit. Jednou z mála lidí, kteří k ní v té době chodili, byla Helena Růžičková, nezapomenutelná Mařena Škopková ze série Slunce, seno, jahody.

Pád, který přišel najednou

Rok 1988. Manželství s Víznerem končí veřejně a bolestně. Šulcová sama později mluvila o nevěrách a o tom, že ji celá situace „srazila na kolena“. Jenže rozvod nebyl jediná rána, přišel i profesní propad. Z divadla odešla, nové role nepřicházely a ona se stáhla do rodinné vily, kde žila buď s dcerou, nebo úplně sama.

Pět let nejezdila metrem. Bála se lidí, neukazovala se na veřejnosti. Už v roce 1992 opatrně přiznala, že potřebovala kvalifikovanou pomoc a nedostalo se jí jí včas. Otevřeněji promluvila až o patnáct let později v pořadu 13. komnata České televize, kde celou krizi shrnula zpětně. Sama uváděla osm let depresí. Osm let, během nichž veřejnost viděla jen úsměv z televizní obrazovky.

Lebka na Bibli a kroky po schodech

V pořadu VIP Prostřeno! na Primě Šulcová popsala, co ve vile zažívala. V knihovně prý našla starou lidskou lebku položenou na Bibli. Rozhodla se ji pohřbít na zahradě. A pak to začalo.

Seděla v kuchyni a slyšela, jak po schodech někdo jde v okovaných botách. V domě přitom byla jen ona a uklízečka. Nešlo o jednorázový zážitek, mluvila o opakovaném pocitu cizí přítomnosti, o zvucích, které nedokázala přiřadit ničemu hmatatelnému. Konkrétní zjevy nepopisovala, žádné hlasy v klasickém slova smyslu. Spíš kroky, zvuky, tíhu něčeho nevysvětlitelného v domě, kde člověk zůstal sám se svými démony, ať už skutečnými, nebo metaforickými.

Je fér dodat kontext: Šulcová v té době procházela těžkou depresí, brala antidepresiva a pila. Jestli kroky v okovaných botách patřily duchům, nebo byly průvodním jevem psychického vyčerpání, nelze z dostupných zdrojů rozhodnout. Ona sama je interpretovala jako přítomnost duchů. A hledala někoho, kdo jí s tím pomůže.

Růžičková jako průvodkyně „věcmi mezi nebem a zemí“

Ten někdo byla Helena Růžičková. Šulcová ji označovala za kamarádku a znalkyni duchů, člověka, kterému mohla zavolat, když měla pocit, že ve vile straší. Růžičková jí podle jejích slov vysvětlila, že „někdo hledá tu lebku“, a poradila jí, aby se naučila s duchy žít. Prakticky to znamenalo dát do místnosti skleničku s vodou, vedle zapálit svíčky a každý den neviditelné spolubydlící pozdravit, „aby nedělali neplechu“.

Zní to jako scénář k pohádce. Ale pro Šulcovou to v té době zjevně představovalo reálnou oporu, kontakt s člověkem, který ji nebagatelizoval a přišel za ní do domu, kde se ostatní příliš neukazovali. Růžičková ovšem nebyla jediný záchranný kruh. Už v roce 1992 Šulcová mluvila i o pomoci psychologů a literatury, stála u zrodu nadace Pomoc v nouzi a sama říkala, že ji k tomu přivedla vlastní zkušenost s tísní, na kterou člověk zůstane sám.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Cesta zpátky přes jeviště a nemocniční lůžko

Zlom přišel po zhruba třech letech beznaděje, když ji Karel Heřmánek obsadil v Divadle Bez zábradlí. „Potřebovala jsem hrát,“ řekla později. Práce jí vrátila strukturu dní a důvod vycházet z domu. Dcery jí zase zazlívaly pití, a jejich výčitky zabíraly víc než jakákoli terapie.

Definitivní přehodnocení životních priorit ale přinesla až těžká nemoc. Problémy se slinivkou, žlučníkem a slezinou ji dostaly na operační sál, kde jí lékaři dávali pětiprocentní šanci na přežití. Přežila. A začala uvažovat jinak. V roce 2009 mluvila o dvanácti letech bez alkoholu, v roce 2012 už o šestnácti. Vztahy v širší rodině se po letech zjevně uklidnily; Vendula Křížová, další z partnerek Víznera, později vzpomínala, že se Šulcovou hrála v divadle a vztahu si vážila.

Filmová máma a skutečná žena

Kontrast je až krutý. V roce 1982 natočila Šulcová komedii S tebou mě baví svět, která se podle Filmového přehledu stala v divácké anketě nejlepší českou komedií století. Její Kateřina Horáková ztělesňovala pohodu, humor, rodinnou soudržnost. Ve skutečnosti tatáž žena v téže dekádě přestala vycházet z domu, bála se lidí a v noci poslouchala kroky na schodech.

V roce 2009 už Šulcová říkala, že od hezkých i špatných událostí uplynulo dvacet let a že žije přítomností. Zmiňovala dcery, vnoučata, práci v souboru Háta. Odmítala i nálepku sexsymbolu osmdesátých let, chtěla být vnímána jako herečka, ne jako obraz z plakátu.

Jana Šulcová zemřela 28. července 2023 ve věku 76 let. Vila v Praze, kroky v okovaných botách i sklenička s vodou pro duchy, to všechno zůstalo jen v jejích vyprávěních. Co zůstalo doloženě, je příběh ženy, která se z osmiletého dna dokázala vrátit na jeviště. A že to stálo víc než jednu zapálenou svíčku.