Policie našla v jeho mobilu jen nepřijaté hovory od kamarádky. Herec z Četnických humoresek Zavislan zemřel sám na ubytovně

Libor Zavislan, kdysi sólista operety Národního divadla Brno, zemřel 25. října 2024 na ubytovně v Kuřimi. Bylo mu 67 let.

Zdroj fotografie: Česká televize

Když policisté procházeli jeho telefon, narazili na nepřijaté hovory od jediné osoby, dlouholeté kamarádky Jany Bártové. Té se pak ozvali. Podle jejích slov jim řekla, že Libor Zavislan byl herec, zpěvák, člověk, který desítky let stával na jevištích v Brně i Plzni. Pravděpodobnou příčinou smrti byla prasklá aorta. Tělo převezli do Ústavu soudního lékařství v Brně. Žádná rodina se nepřihlásila, žádný dědic. Kremaci a pohřeb nakonec zařídili cizí lidé, pracovníci pohřební služby a právě Bártová. Příběh Libora Zavislana není jen o osamělé smrti. Je o tom, jak rychle se v Česku může propadnout člověk s třicetiletou scénickou kariérou, když zmizí obor, zázemí i rodinná opora.

Od operetního sólisty k plzeňskému jevišti

Zavislan se narodil 11. října 1957 v Opavě. Po studiích nastoupil v roce 1983 do Národního divadla Brno, kde se od roku 1990 stal sólistou operetního souboru. Opereta v Brně tehdy žila jako samostatný žánr s vlastním ansámblem a pravidelným repertoárem. Zavislan zpíval, hrál, budoval si pozici.

Po roce 2000 ale zájem o operetu začal prudce opadat. Brněnské divadlo postupně operetu jako samostatný soubor rozpustilo; dnes ji uvádí jen formou galakoncertů v rámci opery. Pro celou generaci operetních specialistů to znamenalo ztrátu obživy. Zavislan přešel do Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde po roce 2004 ztvárnil řadu výrazných rolí: Generála v Pirátech z Penzance, Johna Styxe v Orfeovi v podsvětí, Frosche v Netopýru. Podle pietního textu plzeňského divadla šlo o plnohodnotné angažmá. Jenže ani to nevydrželo.

Řetězec, který vedl na ubytovnu

Televizní diváci si Zavislana mohli pamatovat z Četnických humoresek; zahrál si Drbohlava v dílu Směšný vrah. Byla to ale epizodní role, ne trvalá televizní kariéra. Jeho skutečným světem bylo jeviště, a když z něj vypadl, ztratil víc než práci.

Podle Jany Bártové se události řetězily: po konci angažmá v Plzni se vrátil do Brna, kde bydlel s matkou v pronajatém bytě. Matka zemřela. Dům šel do rekonstrukce a Zavislan se musel vystěhovat. Pak přišly zdravotní komplikace, hospitalizace kvůli ledvině. Po propuštění se neměl kam vrátit. Následovaly pobyty u Armády spásy, práce mimo obor jako ošetřovatel v domově pro postižené děti a stěhování po ubytovnách. Nešlo o jeden zlomový okamžik. Každá další ztráta (profese, matka, bydlení, zdraví) odřízla kus sítě, která ho držela.

Bártová s ním byla v kontaktu ještě 11. října 2024, dva týdny před smrtí, na narozeninovém obědě. Podle jejích slov se o něj „kromě ní nikdo už roky nezajímal“. Je to její výpověď, ne ověřitelný absolutní soud, ale mobil s nepřijatými hovory od jediné osoby ji nepřímo potvrzuje.

Rozloučení, které zařídili cizí

Původní plán počítal s kremací bez obřadu v Českých Budějovicích. Nakonec se ale 30. listopadu 2024 uskutečnilo poslední rozloučení na Ústředním hřbitově v Brně. Přišli bývalí kolegové: Bártová, Jiří Balcárek, Hana Horká, Jan Grygar. Lidé, kteří si ho pamatovali ze scény. Na hrobové místo se skládali z vlastních peněz.

Veřejně dostupné vyjádření vedení Národního divadla Brno ani plzeňského Divadla J. K. Tyla k Zavislanově sociální situaci za jeho života se nám nepodařilo dohledat. Jak si ale Redakce VIPŽivot všimla, Plzeňské divadlo po jeho smrti zveřejnilo pietní medailon kariéry. O ubytovnách v něm není ani slovo.

Systém, který v říjnu 2024 ještě neexistoval

Zavislan zemřel v době, kdy český stát neměl pro umělce žádnou specifickou záchrannou síť. Průzkum Ministerstva kultury výslovně konstatoval, že v ČR neexistují speciální sociální programy pro umělce; ti spadají do obecného systému jako OSVČ nebo zaměstnanci. Teprve od 1. července 2025 funguje registr umělců a status umělce jako východisko pro finanční podporu. Pro Zavislana přišel o devět měsíců pozdě.

Pomocné struktury v oboru přitom existují, ale pokrývají jen část problému:

• Herecká asociace nabízí bezplatné právní poradenství, sociální výpomoc v tíživé situaci a provozuje Klub seniorů pro starší divadelníky.
• Nadace Život umělce se dlouhodobě zaměřuje na podporu výkonných umělců včetně seniorů.

Ani jedna z těchto institucí ale není náhradou za systémové řešení bezdomovectví nebo ztráty bydlení. Jsou to záchytné body, ne síť. A člověk, který se propadá tak rychle jako Zavislan, potřebuje síť.

Co zůstane po operetním hlasu

Otázka, zda je Zavislanův osud ojedinělý, nemá jednoznačnou odpověď. Samotná existence podpůrných organizací pro stárnoucí umělce ale naznačuje, že problém je širší než jedno jméno. Generace operetních interpretů, která přišla o obor na přelomu tisíciletí, stárne. Část z nich přešla k muzikálu, část odešla mimo kulturu, část zmizela z dohledu.

Na ubytovně v Kuřimi ležel v pátek 25. října 2024 muž, který uměl naplnit sál hlasem. V jeho telefonu zvonily nepřijaté hovory od jediného člověka, který ještě věděl, kdo to je.