Helena Vondráčková chtěla tři děti, nemá žádné. Podobný osud potkal i Hanu Zagorovou

Dvě nejslavnější české zpěvačky toužily po mateřství. Jedna narazila na čas, druhá na nemoc. Obě zůstaly bezdětné, a ani u jedné to nebyla volba.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Helena Vondráčková v rozhovorech opakovaně říkala, že si přála tři děti. Ne jedno, ne dvě, tři. Jenže v letech, kdy na to bylo biologicky ideální, neměla po boku partnera, se kterým by si rodinu dokázala představit. A když ho konečně našla, bylo podle jejích slov pozdě. Hana Zagorová, její celoživotní rivalka i kolegyně na československé popové scéně, chtěla děti stejně silně. Jenže jí v tom zabránilo něco, co si nevybrala: vážná porucha krvetvorby, která těhotenství proměnila v hazard se zdravím. Dva příběhy, dvě různé příčiny, stejný výsledek.

Tři děti, které nikdy nepřišly

V dubnu 2026 se Helena Vondráčková v podcastu Čestmíra Strakatého na Stream.cz vyjádřila s odstupem, který přichází až po desetiletích: „Nikdy člověk nemůže mít všechno.“ Děti nevyšly, říká dnes smířeně. Ale smíření neznamená, že to nebolelo.

Ve starších rozhovorech popisovala situaci konkrétněji. V nejlepších letech měla kolem sebe muže, s nimiž si rodinu neuměla představit. Když konečně potkala partnera, kterému důvěřovala, biologické hodiny už tikaly příliš hlasitě. Adopci zvažovat odmítla, a to kvůli zkušenosti z vlastní širší rodiny. Jedna z jejích tet adoptovala holčičku a podle Vondráčkové „geny byly natolik silné“, že je ani dobrá rodina nedokázala ukočírovat. Je to její osobní důvod, ne obecný soud o adopcích. Ale právě takové konkrétní zážitky formují rozhodnutí víc než statistiky.

Nemoc, která vzala Zagorové mateřství i dítě

Příběh Hany Zagorové je ještě drsnější. Zpěvačka, která zemřela 26. srpna 2022, trpěla paroxysmální hemoglobinurií, poruchou, při níž se červené krvinky rozpadají rychleji, než je tělo stačí tvořit. Potřebovala pravidelné transfuze a dlouhodobou léčbu kortikoidy.

Když otěhotněla, měla tělo plné léků. Lékaři jí vysvětlili rizika: poškození plodu bylo reálné. Těhotenství ukončila. V rozhovoru pro týdeník Téma, který v roce 2016 citoval Blesk, o tom promluvila poprvé otevřeně.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pak přišel pokus o adopci. Zagorová dostala malou holčičku. Sama popsala, co následovalo: „Neměla jsem ji ani týden, když někdo donesl její babičce, že ji mám adoptovat, a ona se ozvala. Najednou byl konec.“ Její blízký přítel Vlastimil Harapes ovšem v pozdějším rozhovoru uvedl, že dítě u nich bylo asi půl roku. Obě verze existují veřejně a navzájem si odporují, jisté je jen to, že adopce se rozpadla a Zagorová o tom mluvila jako o jedné z nejbolestivějších zkušeností svého života. Přiznávala, že si od malých dětí záměrně držela odstup, protože blízkost cizích dětí tu ránu otevírala znovu.

Vědomá volba, nebo okolnosti? Záleží na tom, koho se ptáte

Bezdětnost známých žen česká média tradičně rámují buď soucitně, nebo vysvětlujícím tónem, titulky typu „Proč neměly děti“ nebo „Přišla o dvě děti“ naznačují, že bezdětnost je stav, který vyžaduje zdůvodnění. A právě tady se příběhy jednotlivých zpěvaček rozcházejí natolik, že je nelze házet do jedné škatulky.

• Helena Vondráčková – nedobrovolná bezdětnost, důvodem životní načasování a absence vhodného partnera v plodném věku.
• Hana Zagorová – nedobrovolná bezdětnost, důvodem vážná choroba krve a zmařená adopce.
• Jana Kratochvílová – vědomá volba. V rozhovoru pro magazín Téma řekla, že děti v tomto životě mít nemusela a nechtěla je přivádět „do takového světa“. Žádná lítost, žádné vysvětlování.
• Jitka Zelenková – rovněž vědomá volba. Vyrůstala bez rodičů a v rozhovoru pro Stream uvedla, že děti nechtěla pořizovat sama. Nelituje.

Dvě ženy, které nemohly. Dvě ženy, které nechtěly. Čtyři příběhy, které mají společného jen to, že je veřejnost často čte jedním filtrem.

Šedesát procent Čechů to vidí jako „nenormální“

Podle vládní analýzy citující Zprávu o rodině z roku 2020 považuje 60 % české populace bezdětnost žen za „nenormální a podivínskou“. Studie Sociologického ústavu Akademie věd ČR popisuje v českém prostředí takzvanou normativitu rodičovství, společenský rámec, v němž je mateřství výchozí nastavení a jeho absence vyžaduje vysvětlení. Výzkumy VÚPSV navíc ukazují, že bezdětné ženy čelí tomuto tlaku výrazně silněji než muži.

Právě proto mají příběhy Vondráčkové a Zagorové širší dosah než pouhý celebrity kontext. Ukazují, že za bezdětností může stát nemoc, načasování, osobní hranice i prostý fakt, že život nešel podle plánu. Zjednodušení na „kariéra místo rodiny“ je pohodlné, ale skoro nikdy pravdivé.

Helena Vondráčková dnes koncertuje, natáčí podcasty a říká, že nekončí. Hana Zagorová už tři roky mlčí. Co po nich zůstává, nejsou děti, ale písničky, a dva příběhy, které by si zasloužily víc než bulvární titulek.