Kuba Ryba naložil Motoristům: Turek, Klempíř i Macinka jsou poserové. Dělají, že jsou mačo, protože se bojí, prohlásil

Frontman Rybiček 48 v rozhovoru pro Prostor X jmenoval trojici politiků Motoristů. Prý jsou to „největší poserové ze všech“.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Prima

Jakub Ryba nepatří k muzikantům, kteří si hlídají, koho si znepřátelí. V rozhovoru s Pavlínou Horákovou, který Prostor X zveřejnil 13. srpna 2026, šel po Filipu Turkovi, Otovi Klempířovi i Petru Macinkovi tak tvrdě, jak to v české veřejné debatě od hudebníka slýcháme málokdy. „Jsou to největší poserové ze všech. Dělaj, že jsou mačo, protože se bojí,“ řekl doslova. A nezůstal jen u nadávky, celý výrok zasadil do širší úvahy o tom, proč česká hudební scéna k politice většinou mlčí.

Nejde o urážku, jde o tezi

Slovo „poserové“ zní jako hospodská nadávka. Ryba ho ale používá jako diagnózu. V jeho výkladu „mačo“ póza neznamená odvahu, nýbrž potřebu zakrýt nejistotu drsným vystupováním. Kdo se opravdu nebojí, nemusí si mužnost dokazovat stylizací. Turka, Klempíře a Macinku tak neoznačuje za slabé proto, že by jim chyběla rétorika, naopak. Tvrdí, že agresivní rétorika je maska, za kterou se schovává strach z konfliktu a z nepopularity.

U Klempíře přidává osobní rovinu. Přiznává, že ho kdysi rád poslouchal v kapele J.A.R. Osobní setkání ho ale podle vlastních slov zklamalo. Klempíře popisuje jako člověka, který „hodně mluví, ale nic neříká“. U Turka a Macinky konkrétní osobní epizodu v rozhovoru nezmiňuje, tam mluví spíš z pozice veřejného pozorovatele.

Muzikant nemá mluvit do politiky? Kecy, říká Ryba

Nejsilnější rovina celého rozhovoru není samotná nadávka. Je to Rybovo převrácení zaběhnuté fráze „muzikant nemá mluvit do politiky“. Podle něj je to alibi, které si česká hudební scéna pěstuje ze strachu o fanoušky. Tvrdí, že kolegové s ním v soukromí souhlasí, ale veřejně mlčí. „Přestaň mě chválit, dělej to taky,“ parafrázuje svou frustraci z těch, kteří mu za zavřenými dveřmi tleskají.

Hudba byla podle Ryby „vždycky společenská“ a „vždycky politická“. Odvolává se na punk a hippies. V českém kontextu stačí připomenout Michaela Kocába, který propojoval hudbu a politiku už před listopadem 1989, nebo Martu Kubišovou, jejíž jméno je synonymem hudebního občanského vzdoru. Tvrzení, že muzikant má hrát a mlčet, nemá v dějinách populární hudby žádnou oporu. Ryba to ví a říká to nahlas.

Není to poprvé a nebude naposledy

Srpnový rozhovor nevznikl ve vzduchoprázdnu. Už mezi 19. a 24. únorem 2026 publikoval Ryba na Médium.cz sérii pěti politických glos pod názvem „Glosa z nosa“. Den po výroku o Motoristech, 14. srpna, vyšel z téhož rozhovoru další klip, v němž popisuje, jak nechal vyhnat Andreje Babiše od stánku s merchem Rybiček 48. „Ať jde do… Nechci, aby nosil naše tričko,“ řekl.

A ještě dřív, v létě 2025, veřejně podpořil rozhodnutí J.A.R. rozejít se s Klempířem poté, co ten kandidoval za Motoristy. Pnutí mezi „Klempířem muzikantem“ a „Klempířem politikem“ tedy nepojmenoval jen Ryba, fakticky ho potvrdila i Klempířova původní kapela.

Scéna mlčí, a tím potvrzuje Rybovu pointu

K 16. srpnu 2026 se nepodařilo dohledat přímou veřejnou reakci Turka, Klempíře ani Macinky na Rybův výrok. Stejně tak se neobjevila vlna souhlasných hlasů z hudební branže. Což paradoxně potvrzuje přesně to, co Ryba říká: scéna raději mlčí.

Existují výjimky. Bára Basiková v červenci 2026 v rozhovoru pro Prostor KVIFF X otevřeně mluvila o obavách z debaty kolem České televize a Českého rozhlasu i o ministru kultury. Jenže její tón je institucionální, věcný, bez osobních útoků. Ryba volí jinou cestu, jmennou, expresivní, bez pojistek. Právě proto jeho slova rezonují jinak. A právě proto je část scény raději neslyší.

Rybičky 48 mezitím chystají jediný koncert roku 2027: 22. května v zámeckém parku Kačina, největší akci k 25 letům existence kapely. Jestli na pódiu zazní i politika, Ryba zatím neřekl. Ale kdo sleduje jeho poslední rok, asi tuší odpověď.