Jitka Viktorínová: Bylo jí pět a hrála s největšími hvězdami. Dnes je jí 90, z celého štábu Babičky žije jen ona

Telegram přišel 14. srpna 1940. Adresátkou byla čtyřletá holčička, která o měsíc později oslavila páté narozeniny už na place.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Jitka Dušková, dnes Viktorínová, stála v létě 1940 před Karlem Hašlerem a odpovídala mu s bezprostředností, jakou si scenárista a umělecký poradce protektorátní Babičky představoval pro nejmladší z Proškových dětí. Adélku měla původně hrát Jana Konůpková, jenže při sesazení všech čtyř filmových sourozenců vyšlo, že je na nejmenší sestru příliš vysoká. Potřebovali „špunta“. Hašler si vzpomněl na fotku drobné dívenky, pozval ji na zkoušku a příští den, 15. srpna, rodina držela v ruce potvrzení o získání role. Za tři měsíce měl film premiéru a v roce 1941 získal Modrou stuhu za nejlepší český film roku.

Hvězdy, které dnes znají jen z učebnic

Na place barrandovských ateliérů a v Ratibořicích se tehdy potkávala jména, jimž dnes patří encyklopedická hesla. Terezie Brzková, narozená roku 1875, ztělesnila babičku. Jiřina Štěpničková hrála Viktorku, Marie Glázrová kněžnu, Gustav Nezval černého myslivce. V dalších rolích se objevili Anna Letenská, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa či Theodor Pištěk. Režii vedl František Čáp, scénář a umělecký dohled měl Hašler.

Viktorínová si dodnes vybavuje konkrétní technický detail: velkou skleněnou stěnu s namalovaným stromem, před kterou stála Štěpničková. A pamatuje si Hašlera jako člověka, který „věděl všechno“. Redakce VIPŽivot připomíná, že herec o rok a půl později, 22. prosince 1941, zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.

Z hlavního obsazení už nežije nikdo jiný

Časová matematika je nemilosrdná. Brzková byla o šedesát let starší než malá Jitka. Čáp se narodil roku 1913, Štěpničková 1912. Dětská Barunka, Nataša Tanská, zemřela v roce 2014, dětský Jan Jiří Papež v roce 2004. Podle veřejně dostupných databází Národního filmového archivu z hlavního obsazení a klíčových tvůrců Babičky už nikdo jiný nežije. Absolutní výrok o každém členu širšího štábu nelze s jistotou uzavřít, ale mezi těmi, jejichž jména diváci znají, zůstala Viktorínová sama.

Druhý život: od katedry po inspektorát

Filmová kariéra skončila dřív, než mohla začít. Když po heydrichiádě přišla nabídka hrát pro Němce, její otec, štábní kapitán československé armády, prohlásil dceru za nemocnou. „Nemocná“ zůstala až do konce války a před kameru se už nevrátila. Nevlastní matka trvala na řádném vzdělání, které uživí.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Vystudovala pedagogické gymnázium, celý profesní život učila matematiku a tělesnou výchovu. Postupně se vypracovala na ředitelku školy, později působila jako školní inspektorka. Učila i při české škole v Egyptě. Celoživotně ji provázelo sokolské hnutí, i poté, co byl Sokol v roce 1952 komunistickým režimem zrušen, a i poté, co byl po revoluci obnoven.

Devadesátka bez patosu

Viktorínová, která v roce 2023 ovdověla po třiašedesáti letech manželství, zůstává soběstačná. V březnu prodělala po viróze zánět průdušek a pohrudnice, dcera ji ošetřovala doma s dýchacím přístrojem. Občas zajde do Sokola, objevuje se na akcích pro pamětníky. Na otázky o bilancování ztrát reaguje střízlivě: špatné věci si nepřipouští, raději drží dobrou náladu.

Co zůstává na plátně

Film Babička z roku 1940 je dnes dostupný online na Prima+. S odstupem osmdesáti pěti let nepůsobí jako psychologický realismus, spíš jako poetická kulturní paměť. Dobové publikum v něm četlo manifest vlasteneckých citů uprostřed protektorátu. Malá Adélka v něm má jen několik scén, ale právě její obsazení nese příběh, který přesahuje plátno: čtyřletá holčička, která dostala telegram, stála před Hašlerem, oslavila narozeniny na place a pak osmdesát let žila život, který nepotřeboval reflektor.

Dnes jí je devadesát. Reflektor si ji našel znovu, ale ona ho nikdy nehledala.