Film Dědictví: Donutil v něm původně neměl vůbec hrát, Gott za něj dostal pouhých 13 korun a padesát haléřů

Kolem kultovní komedie Věry Chytilové z roku 1992 narostla vrstva legend, které jsou někdy zajímavější než samotný film, a ne všechny se zakládají na pravdě.

Zdroj fotografie: Se svolením FTV Prima

Dědictví aneb Kurvahošigutntag patří k filmům, u nichž se zákulisní historky předávají skoro jako lidová slovesnost. Jedna říká, že Miroslav Donutil roli advokáta Ulricha získal až na poslední chvíli místo Mariána Labudy. Druhá, že Karel Gott si za své cameo odnesl symbolických 13 korun a 50 haléřů. Obě verze žijí na internetu vlastním životem, jenže když se člověk podívá na primární zdroje, zjistí, že realita je zamotanější. A právě ta zamotanost vypovídá o filmu víc než kterákoli jednotlivá anekdota. Dědictví se totiž za třicet let proměnilo z „nevkusné“ komedie, kterou kritika posílala do koše, v jednu z nejpřesnějších diagnóz českých devadesátek.

Donutil místo Labudy? Tradovaná verze naráží na zeď

Příběh zní lákavě: Marián Labuda měl původně hrát doktora Ulricha, ale kvůli vytíženosti odstoupil a Chytilová narychlo povolala Donutila. Starší sekundární zdroje, například přehled zákulisních informací na TV Nova, tuto verzi opakují bez přímého dokladu. Jenže Donutil sám ji v lednu 2026, při příležitosti obnovené premiéry filmu, výslovně popřel. V rozhovoru pro Novinky řekl, že jde o internetovou fámu, a dodal, že Věra Chytilová „od začátku věděla“, že jeho souhra s Bolkem Polívkou bude na place fungovat.

Kdo má pravdu? Smlouva ani produkční dokumenty se v otevřených zdrojích nedochovaly. Máme tedy slovo herce proti anonymní tradici. Podle nás je Donutilova verze silnější, mluví přímý účastník, a to třicet čtyři let po natáčení, kdy už nemá důvod cokoli přikrášlovat. Zajímavější než samotná odpověď je ale otázka, proč ta historka tak dobře přežila. Film kolem sebe generuje mýty, protože se stal kulturním totemem. A totemy potřebují příběhy o zázračném vzniku.

Gott za třináct padesát: symbolická částka bez smlouvy

Druhá slavná historka se týká Karla Gotta. Ve filmu se objeví v krátkém cameu: Bohuš ho potká a předvádí mu svůj nově nabytý majetek. Sekundární zdroje opakovaně uvádějí, že Gott za tento výstup dostal honorář 13,50 Kčs, tedy částku, za kterou byste si tehdy koupili sotva rohlík s máslem. Smlouvu ani výplatní list se ovšem v otevřené rešerši dohledat nepodařilo. Gottova přímá citace k honoráři rovněž chybí.

Co víme jistě: šlo o několikasekundový výstup, nikoli o hereckou roli. Částka, pokud odpovídá skutečnosti, byla zjevně symbolická, spíš přátelské gesto než obchodní transakce. Bolek Polívka později popsal, že impuls pro celý film i slavnou „gottovskou“ scénu vzešel z reálného setkání s mužem, který mu na ulici ukazoval dům a vykřikoval, že je „všechno jeho“. Gott v tom příběhu funguje jako koruna na dortu, ikona, která Bohušovu megalomanii posouvá do absurdna.

Z „nejnenáviděnějšího“ filmu národní klasikou

Největší paradox Dědictví neleží v zákulisních historkách, ale v tom, jak radikálně se proměnilo jeho přijetí. Po premiéře v roce 1992 část kritiků posílala dvaašedesátiletou Chytilovou rovnou do důchodu. Respekt připomíná, že film byl čten jako laciný, vulgární a bulvární. Václav Klaus ho podle pozdějších zdrojů na premiéře označil za „společensky nebezpečný“ a s režisérkou se pohádal, pravděpodobně proto, že film ostře satirizoval porevoluční majetkovou euforii, tedy přesně to, co tehdejší politická reprezentace oslavovala.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Diváci viděli něco jiného než kritici. Film přitáhl přes 810 tisíc diváků a utržil téměř 15,7 milionu korun. A pak začal pomalu stoupat. V anketě Sdružení české filmové kritiky o nejlepší porevoluční český film skončil na třetím místě, za Koljou a Kouřem, ale před Pelíšky. Studie v odborném časopise Iluminace z roku 2024 ukazuje, že obrat souvisel s novým čtením devadesátek: jakmile se česká společnost od transformační euforie vzdálila, Bohušova groteska přestala být „přestřelená“ a začala vypadat jako dokumentární záznam.

Co se stalo s Irenkou a proč film žije dál

Film zanechal stopy i na životech svých tvůrců. Šárka Vojtková, představitelka Irenky, po premiéře nezvládla náhlou celorepublikovou známost. Vyjít na ulici pro ni byl stres, další nabídky odmítla a s přítelem odjela do Itálie. Po návratu do Brna vybudovala salon krásy a později lékařské centrum. Polívka s Chytilovou spolu natočili pět filmů, ale jejich osa se nakonec rozpadla; pokračování Dědictví aneb Kurva se neříká v roce 2014 už režíroval Robert Sedláček a Polívka přiznal, že mu Chytilová vyčetla, že to nechává režírovat někoho jiného.

Samotné Dědictví se v lednu 2026 vrátilo do kin díky obnovené premiéře distributora Bioscop. Kdo nestihl projekci, nemusí zoufat. Redakce VIPŽivot si všimla, že je film ke zhlédnutí na Netflixu, Prima Plus, Lepší TV, HBO Max nebo ke koupi v Apple TV Store.

Stroj na legendy

Kolem jednoho filmu se vrství mýty o neobsazených hercích, symbolických honorářích a hádkách s premiérem, a každý z nich říká totéž: Dědictví se dotklo něčeho, co česká společnost devadesátých let ještě neuměla pojmenovat. Chytilová to pojmenovala první. Trvalo třicet let, než jí dali za pravdu.