Z vybydleného bytu na Letné udělala barevný zámek. Bára Vaculíková v něm vystavuje obrazy své maminky Černocké

Dvoukřídlé dveře, stovky malých fotografií poskládaných do mozaiky a jedna celá místnost věnovaná obrazům Petry Černocké. Tak dnes vypadá byt, který byl při převzetí totálně vybydlený.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Bára Vaculíková poprvé vešla do prázdného bytu na Letné, napadlo ji jediné slovo: zámek. Vysoké stropy, dvoukřídlé dveře, z okna pohled na andílka na protějším domě. VIP život zaznamenal, že nic jiného tam nebylo, žádný nábytek, žádná výzdoba, jen holé zdi obecního bytu, který předchozí nájemníci zanechali ve stavu, jejž sama označila za „totálně vybydlený“. Dnes je ten samý prostor přeplněný barvami, restaurovaným nábytkem, vlastními výtvarnými díly a soukromou sbírkou obrazů její matky. V návštěvě magazínu Lifee.cz byt otevřela a ukázala, co z něj za ty roky vzniklo.

Obecní konkurz a prázdné zdi

Příběh bytu začal nájemním konkurzem. Podle staršího rozhovoru pro Blesk šlo o obecní byt na Praze 7, který Bára získala díky tomu, že nabídla nejvyšší nájemné. Kolik přesně, neprozradila. Prozradila ale, že bez pomoci rodičů by si ho „asi ještě moc neužívala“. Stav při převzetí odpovídal tomu, co městská část Praha 7 dodnes nabízí v režimu takzvaných samooprav, tedy byty, které nejsou ve stavu řádného užívání a nájemce musí opravu financovat sám výměnou za dlouhodobou slevu na nájmu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tři generace na jedné čtvrti

Letná je pro rodinu Černocká–Vaculíková rodinná čtvrť v doslovném smyslu. Petra Černocká se narodila na nedaleké Heřmance, Bára sem jezdila za babičkou a její dcera Coco se tu narodila. Tři generace, jedna pražská čtvrť. Když Bára říká, že si „odjakživa přála bydlet na Letné“, není to fráze z realitního inzerátu, je to rodinná gravitace. A právě tahle vazba vysvětluje, proč byt nevypadá jako showroom interiérového studia, ale spíš jako živý rodinný archiv. Bílá sedačka, nad jídelním stolem velká mozaika složená ze stovek malých fotografií, na stěnách obrazové práce z fotografií dveří, které Bára pořídila na Letné, v Mikulově, v Litomyšli i v Táboře. A pak je tu ta jedna místnost.

Soukromá galerie Petry Černocké

Bára se označuje za „největší máminu sběratelku“. V jedné místnosti bytu vytvořila soukromou galerii věnovanou výhradně obrazům svojí matky. Petra Černocká prošla výrazným výtvarným vývojem, od realističtějších prací přes modernější polohu až k obrazu „Peklíčko“, který sama považuje za důležitý zlom. Sama říká, že miluje starožitné věci a ráda je dotváří. Dcera dělá totéž, jen v měřítku celého bytu. Nejde o veřejnou galerii. Ale právě v tom je síla toho gesta: Bára matčinu tvorbu nevystavuje proto, aby ji prodala nebo propagovala, ale proto, že ji chce mít kolem sebe. Každý den.

Jejich vztah přitom nebyl vždycky hladký. V rozhovoru pro OSA Bára popsala „přátelský vztah postavený na absolutní důvěře“, ale starší rozhovory prozrazují i generační tření, třeba kolem konzervatoře, na kterou Petra původně nechtěla dceru pustit. Postupem času se ale obě dostaly do tvůrčího souznění. Dnes spolu píšou texty, vystupují a na singlu „Čas Vánoc“ se přidala i Coco. Třígenerační spolupráce, která začíná v obýváku a končí ve studiu.

Svépomocí místo designéra

Když se podíváte na prohlídky bytů jiných českých celebrit (Limberští ukazují bazén a letní kino, Milan Drobný soukromé fitko, Hanka Křížková profesionálně navržený byt s obrovskou terasou), Bářin přístup vyčnívá. Žádný architekt, žádný jednorázový rozpočet na rekonstrukci. Nábytek sháněla přes internet, jezdila pro něj po vesnicích a sama ho restaurovala. Kus po kusu, rok po roku. Výsledek nepůsobí jako katalog, ale jako vrstvení. Každý předmět má příběh, každý obraz má důvod, proč visí zrovna tam. Mozaika nad stolem není dekorace, je to autorské dílo. Restaurovaná komoda není retro trend, je to odpoledne strávené broušením a lakováním. „Zámeckost“ Bářina bytu nestojí na luxusu. Stojí na čase, práci a rozhodnutí, že prázdné zdi jsou příležitost, ne problém.

Coco a budoucnost barevného zámku

Dcera Coco dnes chodí na hudební gymnázium, zpívá, dabuje, hraje. Vyrůstá v bytě, kde na ni ze stěn koukají babiččiny obrazy, kde máma skládá písničky a kde se nábytek neobjednává, ale zachraňuje. Jestli existuje prostředí, které formuje umělecký temperament, tohle je jeho učebnicová podoba. Bářin letenský byt jee to místo, kde se tři generace žen potkávají přes barvy, zvuky a staré dveře vyfocené na cestách po Čechách. A dvoukřídlé dveře na chodbě se pořád otevírají stejně jako v den, kdy za nimi nebyl vůbec nic.