Zakazuji vám, abyste o mně psali jen jako o Trautenberkovi. Prachař svou nejslavnější roli nesnášel celý život

Rok před smrtí vyslovil Ilja Prachař na chalupě v Doubicích větu, která měla přežít všechny jeho nekrology. Nepřežila.

Zdroj fotografie: Česká televize

V létě 2004 navštívil herce na jeho venkovském útočišti reportér Blesku. Prachař už věděl, že mu mnoho času nezbývá, a mluvil bez příkras. „A až se to stane a nebudu už mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi,“ řekl. A hned dodal: „Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ O rok později, v srpnu 2005, zemřel. Nekrology otevíraly právě tím jménem, které si nepřál číst.

Třicet let v kůži, kterou si nevybral

Krkonošská pohádka měla premiéru v polovině sedmdesátých let a okamžitě se zapsala do paměti generací. Prachař v ní ztvárnil hamižného Trautenberka, protivníka pohádkového Krakonoše v podání Františka Peterky. Dvacet krátkých dílů, každý sotva sedmiminutový, stačilo k tomu, aby se z vedlejší večerníčkové figury stala Prachařova doživotní vizitka.

Sám herec v rozhovoru pro Blesk z roku 2004 popsal, co to znamenalo v praxi: lidé ho na ulici třicet let zdravili jako Trautenberka. K chalupě mu chodily cizí rodiny ukazovat dětem „toho z pohádky“. Vnuk Jakub Prachař později vzpomínal, že je děda posílal pryč. Nebyla to anekdota. Byl to každodenní život herce, který odehrál Tartuffa, Falstaffa, Švejka i účetního šikovatele Vaňka, hrál ve Všech dobrých rodácích i ve Slaměném klobouku, a přesto pro veřejnost zůstával tím nabručeným pánem z Krkonoš.

Titulková zkratka „celý život“ si zaslouží zpřesnění. Prachař roli natočil v produktivním středním věku a odpor k ní je doložitelný nejméně od devadesátých let, kdy se zaškatulkování stalo nepřehlédnutelným. Reálně tedy šlo o poslední tři dekády jeho života. Dost na to, aby frustrace ztvrdla.

Proč zrovna Trautenberk zvítězil

Krkonošská pohádka byla v československém Večerníčku anomálií. Zatímco většina produkce stavěla na animaci nebo loutkách, tady stáli před kamerou živí herci: Prachař, Peterka, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský. Maciuchová později vzpomínala, že „hory“ vznikaly v barrandovských ateliérech, točilo se přes noc a všech dvacet dílů bylo hotových zhruba za měsíc. Výsledek ale působil tak přirozeně, že si děti myslely, že se natáčelo v Krkonoších.

Právě ta hravá jednoduchost dala Trautenberkovi sílu. Postava funguje jako archetypální padouch: chamtivý, směšný, pokaždé poražený. Děti ji milují, protože je čitelná. A dospělí si ji pamatují, protože ji viděli v pěti letech. Prachař dal Trautenberkovi hlas, mimiku, načasování, a veřejnost mu to „oplatila“ tím, že z něj udělala jedinou roli, na kterou si vzpomněla.

Zdroj fotografie: Česká televize

Pikantní je i zákulisí autorství. Scénáře napsala Božena Šimková, jenže po roce 1968 nesměla publikovat pod vlastním jménem. V titulcích tak po dvě desetiletí figurovala Zdeňka Podhrádská. Teprve stránka ČT uvádí skutečnou autorku. I Krkonošská pohádka si tedy nese svůj příběh o identitě překryté cizím jménem.

Co po Trautenberkovi zůstalo

Nekrolog ČT24 po Prachařově smrti připomněl široký repertoár: velké jevištní role, filmové výkony, dabingovou práci. Jenže i ten nekrolog měl v titulku slovo „Trautenberk“. Prachař to předvídal. A právě proto formuloval svůj zákaz tak ostře, věděl, že prohraje.

Sám přitom nebyl zahořklý člověk. Kariéru rámoval střízlivě: „Šel jsem, zahrál a odešel.“ Nestavěl si oltáříčky, po odchodu z divadla netvrdil, že mu jeviště chybí. Jeho odpor k Trautenberkovi nebyl odporem k roli samotné. Byl odporem k tomu, jak veřejná paměť funguje: vybere si jednu věc, tu nejjednodušší, a zbytek smaže.

Kde Krkonošskou pohádku najdete dnes

Seriál žije dál, nezávisle na přání svého představitele. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, všech dvacet dílů je k dispozici v iVysílání České televize; v lineárním programu Déčka se naposledy objevil v listopadu 2025. Pro ty, kdo preferují fyzický nosič, existuje remasterované DVD v e-shopu ČT: tři disky, dvacet dílů.

Děti, které Trautenberka sledují dnes, nemají tušení, kdo byl Ilja Prachař. Znají jen nabručeného pána, kterého Krakonoš pokaždé přechytračí. A přesně to Prachaře za života trápilo nejvíc: ne že by roli odehrál špatně, ale že ji odehrál tak dobře, až pohltila všechno ostatní.