Kéž bys zase fetoval, vmetla mu do tváře. Bára Fišerová po letech popsala život po boku Michala Penka

Herečka a moderátorka Bára Fišerová strávila po boku zpěváka Michala Penka nejdelší vztah svého života. Rozchod ale nepřišel v nejhorší fázi jeho závislosti.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ta věta zní krutě, i když ji čtete s odstupem let. „Kéž bys zase fetoval.“ Fišerová ji vyslovila ve chvíli, kdy odcházela od muže, který se právě vrátil z léčby, a podle ní přijel zpátky nejméně o měsíc dřív, než měl. Nebyla to výzva k drogám. Byla to poslední zoufalá reakce ženy, která roky fungovala jako psycholožka, řidička, hlídačka i opora v jedné osobě, a najednou vedle sebe měla někoho, koho popsala jako „chladný mozek, robota bez emocí“. Paradox celého příběhu? Neodešla, když fetoval. Odešla, když přestal.

Jak to začalo na chodníku

Michal Penk, někdejší první zpěvák skupiny Lucie a jeden z jejích zakládajících členů, ji podle jejích slov sbalil na ulici. Fišerová tehdy o drogách nevěděla prakticky nic. Že její nový partner má problém se závislostí, zjistila až krátce po začátku vztahu, řekl jí to sám. Jenže v tu chvíli už byla zamilovaná. A zamilovaný člověk, jak sama říká, partnera „nepustí“.

Vztah trval zhruba šest let. Fišerová v něm postupně přebrala roli, kterou dnes popisuje bez příkras: stala se zachránkyní. Vozila ho, hlídala ho, řešila za něj věci, které by dospělý člověk měl zvládat sám. Přesto v tom období vnímala Penka jako citově silného a hudebně inspirativního. Závislost ho ničila, ale neubila v něm to, co ji přitahovalo.

Robot, který se vrátil z léčby

Zlom přišel po jednom z pokusů o léčbu, kterou Penk podle Fišerové nedokončil. Vrátil se dřív, a vrátil se jiný. Ne lepší, ne horší, jiný. Popisuje ho jako člověka bez emocí, bez schopnosti skládat hudbu, bez jiskry. „Robot,“ řekla doslova v talk show Na kafeečko s Miluší Bittnerovou, kde celý příběh v dubnu 2021 podrobně popsala.

Právě tehdy padla ta věta. Ne uprostřed hádky o drogy, ne v záchvatu vzteku nad rozbitým životem. Padla ve chvíli rozchodu, jako hraniční formulace člověka, který ztratil i to poslední, co ve vztahu drželo citové pouto. Fišerová tím neříkala „ber drogy“. Říkala: ten člověk, kterého jsem milovala, tady už není, a nebyl tu ani předtím, když byl čistý.

Je důležité dodat, že jde o její retrospektivní líčení. Penkova přímá veřejná reakce na tuto konkrétní epizodu dohledatelná není.

Zachránkyně, která zachraňovala i potom

Fišerová dnes otevřeně přiznává, že vzorec opakovala. Charismatičtí, talentovaní muži se závislostmi se v jejím životě objevovali i po Penkovi. Sama to pojmenovává jako reflex vůči „zraněnému ptáčeti“, potřebu pečovat, držet, neopouštět. Jednu věc ale měla nastavenou pevně: kdyby na ni kdokoli vztáhl ruku, odešla by okamžitě. K tomu nedošlo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Z praktických zkušeností, které si odnesla, jedna vyčnívá svou konkrétností: nikdy nevyhazujte partnerovi drogu do záchodu. Podle ní to nepomáhá. Co pomáhá? Neidealizovat vlastní roli zachránce. A některé vztahy ukončit dřív, než se z lásky stane služba.

Co se s oběma dělo dál

Penk po letech propadu vydal v březnu 2013 album Tancuj zbožně, v roce 2016 hostoval na čtyřech koncertech Lucie, v roce 2023 odehrál pražský comeback po devětadvaceti letech. V únoru 2026 řekl Blesku, že už deset let nebere žádné drogy a nepije alkohol. Sám ale opakovaně připouští, že boj se závislostí je dlouhodobý, žádný definitivní medicínský verdikt z toho dělat nelze.

Fišerová se mezitím etablovala jako herečka a moderátorka. Hraje v Divadle Bez Hranic, na televizní stanici A11 uvádí vlastní pořad Potlesk pro… a v rozhovorech z posledních let mluví o vztahu s Penkem jako o „velké životní kapitole“ a „škole života“. Explicitní lítost nad tou jednou větou veřejně nevyjádřila. Ale ani ji neopakuje.

Proč ten příběh rezonuje znovu

Nosná citace není čerstvá. Pochází z roku 2021 a od té doby se pravidelně vrací v profilech a rozhovorech. Že rezonuje i po letech, vypovídá víc o tématu než o načasování. Spoluzávislost, stav, kdy partner závislého přebírá odpovědnost za jeho život a ztrácí přitom vlastní, je v Česku pořád téma, o kterém se mluví spíš v ordinacích než na veřejnosti.

Fišerová ho otevřela bez moralizování a bez pózy oběti. Popsala mechanismus, ne viníka. A ta jedna drsná věta, vytržená z kontextu, ve skutečnosti říká něco úplně jiného než to, co napovídá na první přečtení: ne „ber drogy“, ale „vrať mi člověka, kterého jsem znala, i když ten člověk byl rozbitý“.