Strach, který přišel s otcovstvím

Veselovského dcery Rozálie a Viktorie se narodily přibližně v letech 2003 a 2007. V téže době moderátor pendloval mezi Radiožurnálem a Českou televizí, pracoval na hraně fyzického vytížení. Zvenčí kariéra stoupala. Zevnitř se ale spustilo něco jiného.

„Narozením dcer se pro mě v životě změnilo úplně všechno,“ říká v rozhovoru pro Heroine, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot. Nová odpovědnost za rodinu přinesla depresivní stavy a obavy, které nešlo rozptýlit prací. Finanční stres nebyl izolovaná epizoda, byl jedním z nejsilnějších spouštěčů uvnitř mnohem hlubší proměny identity z novináře na otce.

Proč o tom mluví nahlas

Veselovský neříká „šel jsem na terapii a bylo“. Říká něco těžšího: že je důležité, aby dcery viděly, že se svými stavy něco dělá. Nejde mu o manifest ani o kampaň. Jde mu o model chování, nepřetlačit problém tichem, ale být v něm viditelný i před vlastními dětmi.

Rozhovor vyšel v rámci série Heroine o otcovství a mužské zranitelnosti, kde vedle něj mluví herec Václav Neužil o krocení emocí nebo Čestmír Strakatý o studu. Veselovský je v tomto výběru nejkonkrétnější, spojuje terapii přímo s otcovstvím, strachem o peníze a depresivními stavy.

Rodina, která to nesla společně

Příběh nemá jen jednoho protagonistu. Veselovského partnerka Monika Valentová v dřívějších rozhovorech sama popsala, že po dětech měla pocit sociální a kariérní nepoužitelnosti. Byla to ona, kdo zůstal s dcerami doma, zatímco on jezdil mezi studii. V párovém rozhovoru z roku 2020 oba přiznávají manželské krize: „Létaly u nás talíře, tedy počítače,“ říká Valentová. On měl sklon vidět věci pesimističtěji. Bál se o vztah víc než ona.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Martin Veselovský (@veselovsky_m)

Psychická zátěž po narození dětí tedy nebyla jednostranná. Ale Veselovský je ten, kdo ji pojmenoval veřejně a dal jí tvar, se kterým se dá pracovat.

Proč je to pořád výjimka

Psychoterapeut Tomáš Kvapilík v rozhovoru pro Heroine upozorňuje, že muži si často nevytvářejí síť vztahů, ve které by bylo normální sdílet smutek, stud nebo vztahové potíže. Chybí jim prostor, kde by přiznání strachu neznamenalo selhání. Veselovský tento prostor vytvořil sám tím, že o terapii promluvil v kontextu otcovství, nikoli osobní krize.

Neříká ostatním mužům „jděte na terapii“. Ukazuje, že pomoc nemusí začínat kolapsem. Stačí okamžik, kdy člověk přizná strach a rozhodne se s ním něco udělat, i kdyby jen kvůli tomu, aby to viděly jeho dcery.

Článek Veselovský přiznal, že ho málo peněz v rodině dohánělo k šílenství. Po narození dcer začal chodit na terapii se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Žižkov, dvě dcery a tichá krize za zavřenými dveřmi

Veselovský žije s Monikou Valentovou, moderátorkou, autorkou a scenáristkou, na pražském Žižkově. Starší dcera Rozárka se narodila v roce 2003, mladší Viktorie v červenci 2007. Obě jsou dnes dospělé. Navenek fungující rodina známého páru ale prošla obdobím, které Veselovský v rozhovoru pro Heroine.cz z května 2025 popsal bez příkras: po narození dcer se mu spustily „problémy v hlavě“. Obrovská zodpovědnost, strach o finanční zajištění rodiny, neschopnost podívat se na bankovní účet. Kritické finanční momenty ho podle vlastních slov doháněly „do úplného šílenství“. Mozek měl dlouhodobě opanovaný strachem a obavami.

Začal chodit na terapii. A veřejně to přiznal s vědomím, že se na něj dívají i jeho dcery: „Je důležité, aby viděly, že s mými stavy něco dělám.“

Noční zvonění u dveří RIAPSu

Valentová bojovala s něčím jiným, ale stejně těžkým. Po narození druhé dcery ji zasáhla poporodní deprese. Podle jejího vyprávění, které citoval magazín WhatNews, přišla ve svých pětatřiceti letech v noci ke dveřím pražského krizového centra RIAPS s jediným rozhodnutím: bez léků neodejde. Doma měla plně kojené dítě a, jak sama řekla, „ne zcela klidného manžela“.

Přesnou délku depresivní epizody Valentová veřejně nespecifikovala. Víme ale, že když byly mladší dceři tři roky, cítila se podle vlastních slov sociálně i kariérně „nepoužitelná“ a teprve tehdy začala hledat cestu zpátky. Své zkušenosti později přetavila do knihy Odvrácená strana matky, v níž demytizuje idealizovaný obraz mateřství. Na Radio Wave o ní mluvila jako o textu, který ukazuje „jiné, nejen pozitivní“ pohledy na to, co znamená být matkou.

Dva různé propady, jeden vztah

Jejich krize se lišily diagnózou i prožíváním, ale sdílely jednu adresu. V párovém rozhovoru pro WhatNews z roku 2020 oba přiznali, že po narození dcer fungovali hlavně jako rodiče, víkendy ve čtyřech, minimum času jen pro sebe, obtížné znovuučení se být zase pár. Valentová zmínila, že u nich někdy „lítaly počítače“. Veselovský přiznal strach o vztah.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Monika Valentová (@monikavalento)

Zajímavé je, že Valentová ten strach nesdílela, alespoň ne ve stejné podobě. Bála se spíš toho, aby ve vzteku neudělala něco nevratného. Přesto spolu zůstali. V témže rozhovoru o sobě mluvili jako o páru po dvaadvaceti letech a v rozhovorech z let 2019 až 2025 stále vystupují jako manželé. O náročném období už mluví s odstupem. To není lékařský verdikt o uzdravení, ale je to indicie stabilizace, kterou lze z veřejných zdrojů doložit.

Síla jejich příběhu přitom nespočívá v tom, že krize přišla, ta přichází do mnoha rodin. Spočívá v tom, že ji oba později popsali, každý ze své strany rodičovství, a vzájemně si neprotiřečí. On mluví o otcovské panice z odpovědnosti, ona o mateřském propadu do tmy. Dohromady vykreslují obraz, který je v české veřejné debatě stále vzácný: oba rodiče mohou po narození dítěte potřebovat odbornou pomoc, a není to selhání.

Kde hledat pomoc dnes

Když Valentová v noci zvonila na RIAPS, systematická perinatální péče o duševní zdraví v Česku prakticky neexistovala. Od té doby se situace posunula, i když Národní ústav duševního zdraví sám upozorňuje, že specialistů je stále málo a pomoc není vždy dostupná.

Co dnes v Česku funguje:

• Screening psychosociálního stresu probíhá ve 37 porodnicích zapojených do projektu Perinatal; v sedmi z nich nově působí koordinátorky podpory, které pomáhají ženám s rizikovým výsledkem najít návaznou péči.
• Centrum perinatálního duševního zdraví NUDZ kombinuje výzkum, edukaci i klinickou péči o těhotné ženy a ženy po porodu.
• Fakultní Thomayerova nemocnice provozuje screening poporodní deprese od roku 2020; program Perinatal získal v roce 2025 evropské ocenění RegioStars Awards.
• Akutní krizová pomoc — RIAPS v Praze, Centrum krizové intervence v Bohnicích (nepřetržitě, bez objednání) a Centrum krizové péče FN Brno.
• Peer podpora Úsměv mámy nabízí sdílení zkušeností mezi matkami, sama ale upozorňuje, že nenahrazuje zdravotnickou péči.

Co z toho zůstává

Veselovský dnes říká, že strach z odpovědnosti měl i motivační rozměr, a zdůrazňuje, že chce být s partnerkou pro dcery vzorem. Valentová svou zkušenost přetavila do knih a veřejných výpovědí, které pomáhají dalším matkám pojmenovat to, co prožívají. Jejich příběh ukazuje jednu věc jasně: poporodní psychický propad není soukromé selhání slavného páru, je to zkušenost, pro kterou v Česku konečně začínají existovat konkrétní vstupy do pomoci.

Článek S kým žije Martin Veselovský: Po narození dcer prožíval s manželkou těžké období, oba skončili u odborníka se nejdříve objevil na VIPživot.cz.