Veselovský přiznal, že ho málo peněz v rodině dohánělo k šílenství. Po narození dcer začal chodit na terapii

Moderátor Martin Veselovský v rozhovoru pro Heroine popsal, jak ho po narození dcer ovládl strach z nezajištění rodiny a přivedl ho až na terapii.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Do třiceti let řešil hlavně sám sebe. Pak přišly dcery a s nimi odpovědnost, kterou nedokázal přetlačit pracovním nasazením ani silou vůle. Veselovský v rozhovoru se Simonou Fendrychovou nepopisuje jednorázový finanční kolaps. Mluví o něčem plíživějším: o „kritických momentech“, kdy rodině nevyšly peníze, o neochotě podívat se na účet a o strachu, který mu „na dlouhou dobu opanoval mozek“. Slovo šílenství v jeho podání neznamená diagnózu. Znamená stav, kdy člověk ztratí iluzi kontroly nad životem, který teď nese víc než jen jeho vlastní váhu.

Strach, který přišel s otcovstvím

Veselovského dcery Rozálie a Viktorie se narodily přibližně v letech 2003 a 2007. V téže době moderátor pendloval mezi Radiožurnálem a Českou televizí, pracoval na hraně fyzického vytížení. Zvenčí kariéra stoupala. Zevnitř se ale spustilo něco jiného.

„Narozením dcer se pro mě v životě změnilo úplně všechno,“ říká v rozhovoru pro Heroine, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot. Nová odpovědnost za rodinu přinesla depresivní stavy a obavy, které nešlo rozptýlit prací. Finanční stres nebyl izolovaná epizoda, byl jedním z nejsilnějších spouštěčů uvnitř mnohem hlubší proměny identity z novináře na otce.

Proč o tom mluví nahlas

Veselovský neříká „šel jsem na terapii a bylo“. Říká něco těžšího: že je důležité, aby dcery viděly, že se svými stavy něco dělá. Nejde mu o manifest ani o kampaň. Jde mu o model chování, nepřetlačit problém tichem, ale být v něm viditelný i před vlastními dětmi.

Rozhovor vyšel v rámci série Heroine o otcovství a mužské zranitelnosti, kde vedle něj mluví herec Václav Neužil o krocení emocí nebo Čestmír Strakatý o studu. Veselovský je v tomto výběru nejkonkrétnější, spojuje terapii přímo s otcovstvím, strachem o peníze a depresivními stavy.

Rodina, která to nesla společně

Příběh nemá jen jednoho protagonistu. Veselovského partnerka Monika Valentová v dřívějších rozhovorech sama popsala, že po dětech měla pocit sociální a kariérní nepoužitelnosti. Byla to ona, kdo zůstal s dcerami doma, zatímco on jezdil mezi studii. V párovém rozhovoru z roku 2020 oba přiznávají manželské krize: „Létaly u nás talíře, tedy počítače,“ říká Valentová. On měl sklon vidět věci pesimističtěji. Bál se o vztah víc než ona.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Martin Veselovský (@veselovsky_m)

Psychická zátěž po narození dětí tedy nebyla jednostranná. Ale Veselovský je ten, kdo ji pojmenoval veřejně a dal jí tvar, se kterým se dá pracovat.

Proč je to pořád výjimka

Psychoterapeut Tomáš Kvapilík v rozhovoru pro Heroine upozorňuje, že muži si často nevytvářejí síť vztahů, ve které by bylo normální sdílet smutek, stud nebo vztahové potíže. Chybí jim prostor, kde by přiznání strachu neznamenalo selhání. Veselovský tento prostor vytvořil sám tím, že o terapii promluvil v kontextu otcovství, nikoli osobní krize.

Neříká ostatním mužům „jděte na terapii“. Ukazuje, že pomoc nemusí začínat kolapsem. Stačí okamžik, kdy člověk přizná strach a rozhodne se s ním něco udělat, i kdyby jen kvůli tomu, aby to viděly jeho dcery.