Neptám se, jak bylo ve škole, ale jak se cítí: Zora Jandová má už roky s vnučkou před spaním krásný rituál

Herečka a textařka Zora Jandová prozradila, že sedmileté Madlence večer neklade otázku na školu, místo toho se jí zeptá jednoduše: „Jak se cítíš?“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Věta zní banálně. Tři slova, žádná pedagogická teorie, žádný složitý systém. Jenže právě v té jednoduchosti se podle Jandové skrývá klíč k tomu, co dítě skutečně prožívá. V červnovém rozhovoru pro Lifee.cz popsala, jak jí tahle otázka otevírá dveře ke starostem, které by jinak zůstaly zamčené za odpovědí „bylo to normální“. A nejde o náhodný tip, je to rituál, který s vnučkou drží nejméně od jejího předškolního věku.

Večer, kdy botičky znamenají víc než známky

Každý večer, když Madlenka přespává u babičky, přichází na řadu dlouhé povídání před spaním. Jandová vyzvídá, jak se vnučka cítí, a hlavně naslouchá. Nehodnotí, nepoučuje, nechá prostor. A právě tehdy se z Madlenky vysypou věci, které by dospělý snadno přehlédl: barva botiček, která jí vadila, poznámka kamaráda, která ji mrzela.

Pro sedmileté dítě to nejsou maličkosti. Jsou to témata, která v tu chvíli zabírají celý jeho svět. Jandová to ví a říká to nahlas: dospělý nemá právo shodit dětský problém jen proto, že se mu zdá malý. „Musíte rozlišit, jestli je to skutečný problém, který je třeba řešit zásadně a s odborníky, nebo potíž, která je sice menší, ale musí být taky vyslyšena,“ vysvětluje.

Od pohádek ke skutečným rozhovorům

Rituál má svou historii. Už v roce 2022, kdy byly Madlence čtyři roky, Jandová popisovala společné večerní usínání u rozšířených pohádek a vyprávění. Tehdy šlo spíš o sdílenou blízkost a fantazii. Dnes, o tři roky později, se večerní chvíle proměnily v plnohodnotný rozhovor, kde vnučka formuluje pocity a babička je bere vážně.

Zajímavé je srovnání s tím, jak Jandová vychovávala vlastní dceru Viktorii. Ta ji prý už jako tříletá nutila být „o milimetr napřed“ a vést odborné debaty. Viktorie sama později přiznala, že máma v domácnosti držela pravidla, zatímco táta byl bohémský. U Madlenky je dynamika jiná: Jandová vystupuje méně jako autorita a víc jako naslouchající parťačka na blbnutí i na vážné věci. Pevné zázemí zajišťují rodiče, babička dává prostor.

Proč to funguje, a nejen u babiček

Jandová svůj přístup neomezuje na roli babičky. Výslovně ho doporučuje všem, kdo pečují o malé dítě. A jak si Redakce VIPŽivot všimla, česká data jí dávají za pravdu. Červnový výzkum UNICEF „Mladé hlasy 2026″ ukázal, že 49 % dětí a dospívajících v Česku chce své problémy řešit právě s rodiči. Jen 12 % by šlo primárně za odborníkem. Děti potřebují být vyslyšeny doma, ne v čekárně.

Zdroj fotografie: Nextfoto

UNICEF zároveň doporučuje začínat rozhovor s dítětem právě otázkou na to, co ví a jak se cítí, v bezpečném a klidném momentu. Večer před spaním je přesně takový moment. Národní ústav duševního zdraví navíc upozorňuje, že rodičovské programy zaměřené na kvalitu vztahu rodič–dítě prokazatelně zlepšují duševní zdraví dětí. Nejde tedy o sentimentální babičkovský trik. Je to princip, který má oporu v datech.

Patronka, která ví, o čem mluví

Rozhovor vyšel 8. června 2026, krátce po slavnostním vyhlášení Dětského činu roku, které se konalo 4. června v Praze. Jandová tam vystupovala jako patronka kategorie Pomoc přírodě, projektu, který ve svých materiálech explicitně pracuje s pojmem emoční inteligence a schopností dětí vnímat a usměrňovat vlastní emoce.

Sama Jandová k tomu dodává, že „na to má školy“: vystudovala DAMU, VŠTVS Palestra a věnovala se doktorandskému studiu mediální komunikace. Ale nejdůležitější školu, jak sama naznačuje, absolvovala ve vlastním dětství. Rodiče se rozvedli, plné rodinné zázemí neměla. Přesto se kvůli ní dokázali domluvit. Když v pubertě „utekla k tátovi“, otec ji poslal nejdřív vyřešit věc s matkou. Zpětně obdivuje, že kvůli dítěti uměli zapomenout na křivdy.

Největší síla večerního rituálu Jandové není v tom, že trvá dlouho nebo že používá chytrou formulku. Je v tom, že sedmileté dítě dostane signál: tvůj problém je legitimní, i kdyby šlo jen o barvu botiček. A to je věc, kterou může dát každý rodič, každý večer, stačí se zeptat.