Fialová přišla o oba rodiče během jediného týdne. Bylo jí 16, v den tátových narozenin našla maminku mrtvou

Kateřině Marii Fialové bylo šestnáct, když jí během sedmi dnů zemřel otec na rakovinu a matku pak našla oběšenou na půdě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Takhle vypadá okamžik, po kterém se život rozlomí na „předtím“ a „potom“. Herečka a stepařka Kateřina Marie Fialová o tom mluví veřejně už několik let, poprvé podrobněji v roce 2019, naposledy letos v červnu při čtené zkoušce muzikálu Saturnin v Divadle Hybernia. Její výpovědi z různých rozhovorů a talkshow skládají obraz, který není jen o jednom šoku. Je o tom, jak se z jediné krizové chvíle stane matrice, která formuje vztahy, práci i představu o vlastní rodině na celá léta dopředu.

Týden, který vzal všechno

Otec Kateřiny Marie Fialové umíral doma na rakovinu kostí. Rodina jeho stav sledovala dlouho, smrt přišla jako konec trápení, ne jako blesk z čistého nebe. O několik dní později, v den, kdy by měl otec narozeniny, šestnáctiletá dívka vystoupala na půdu a našla tam svou matku oběšenou. V rozhovoru pro Blesk v roce 2019 popsala svou bezprostřední reakci: vyčistit zuby, zavolat záchranku, vyřešit situaci. Čistý krizový režim. Žádný pláč, žádné zhroucení. Teprve později pochopila, že ta racionalita nebyla síla. Byl to nouzový stav.

Proč se to stalo zrovna v den otcových narozenin, Fialová nikdy veřejně nevysvětlila. V jiných výpovědích mluví o tom, že matku zničilo dlouhé pečování o nemocného muže, psychické problémy a léky. Časovou shodu s datem narozenin nechává bez komentáře.

Dva roky rozvratu a beton v hlavě

Po smrti rodičů zůstaly dvě sestry. Starší převzala péči a výchovu. Kateřina utekla na konzervatoř do Brna, fyzicky i psychicky pryč od místa, kde se všechno stalo. Jenže útěk nefungoval tak, jak si představovala.

V pořadu Povídej na CNN Prima NEWS v roce 2022 řekla, že si téma „zabetonovala v hlavě“. Nemluvila o tom, nechtěla o tom přemýšlet. Výsledek? Problémy s docházkou, problémy s chováním, hrozící vyhazov ze školy. V talkshow 7 pádů Honzy Dědka o dva roky později doplnila, že ji zachránil talent, jinak by ji vyhodili. Dva roky po tragédii to podle jejích slov „nebylo dobré“.

A vztah se sestrou, tou jedinou zbývající rodinou? Taky se rozpadl. Fialová přiznala, že spolu několik let nemluvily. Odcizení, které přišlo právě v době, kdy se obě snažily přežít totéž, jen každá jinak. K usmíření došlo až později. Dnes si volají prakticky každý den.

Co zůstane, když šok odezní

Postupem let Fialová začala pojmenovávat, co jí ztráta udělala, a co jí paradoxně dala. Ve Show Jana Krause v roce 2022 řekla dvě věty, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale dohromady vykreslují její vnitřní krajinu přesně: „Už mě moc v životě nic nerozhodí“ a „Musíte věřit jenom sám sobě.“ Jednou větou odolnost, druhou samota.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V rozhovoru pro Český rozhlas v červnu 2023, tedy deset let po tragédii, formulovala něco, co zní jako nejpoctivější popis žalu, jaký může člověk nabídnout: „Ztráta rodičů nikdy nepřebolí, ale zvládla jsem.“ Bolest podle ní nezmizí, jen se otupí. U otce jí dnes pomáhá i humor. U matky je to těžší.

Odbornou pomoc kdysi vyhledala. Odmítla ale předepsané léky. Divadlo označila za svou terapii. V roce 2026 pro eXtra.cz řekla, že se k celé záležitosti už dnes nevrací. Podle nás to neznamená, že je téma uzavřené, spíš že si vybudovala hranici, za kterou ho nepouští.

Práce jako kotva, rodina jako otevřená otázka

Naše dedukce k časování tragédie stojí za zmínku: v červnu 2023 Fialová mluvila o „deseti letech“ od události, v dubnu 2024 o „jedenácti letech“. Tragédie tedy s největší pravděpodobností spadá do roku 2013, nikoli do let 2009–2010, jak se občas uvádí.

Dnes je Fialové necelých třicet. Za nejbližšího člověka vedle sestry označuje partnera. V otázce vlastní rodiny je ale opatrná, děti dlouho neplánovala a výslovně říká, že nechce být na dítě sama. Kdo přišel o oba rodiče v šestnácti, ví, jak rychle může opora zmizet.

Profesně je v pohybu. Od září 2026 ji diváci uvidí jako Barboru v prvním muzikálovém zpracování Saturnina v Divadle Hybernia. Práce pro ni nikdy nebyla jen kariéra. Byla to kotva, stabilizační bod, důvod vstát. A možná právě proto ji škola nakonec nevyhodila, ne kvůli docházce, ale kvůli tomu, co viděla na jevišti.

Ne oběť, ale někdo, kdo to zvládl

Fialová opakovaně říká jednu věc: nechce být definovaná jako „holčina, které se stal průser“. Chce být vnímána jako někdo, kdo to zvládl. V rozhovoru pro Novinky v lednu 2023 to shrnula do věty o tom, že smutkům zavřela dveře a otevřela novou kapitolu.

Jenže kapitoly se nedají zavřít úplně. Stačí jedno datum v kalendáři, den otcových narozenin, a všechno je zpátky. Rozdíl oproti šestnáctileté dívce na půdě je v tom, že dnes už ví, co s tím.