Ženy jsou manipulovány, aby rodily, říká Seidlová. Ve 45 žije sama a odmítá se za to omlouvat

Barbora Seidlová mluví o společenském tlaku na ženy už třetím rokem. Její slova přitom nejsou ani stížnost, ani manifest.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když česká herečka v prosinci 2023 řekla pro Novinky, že ženy jsou manipulovány ke mateřství, vyvolalo to vlnu reakcí. O dva a půl roku později, na jaře 2026, říká totéž, v podcastu Mezi rolemi, v rozhovorech, v každodenním životě. Nic se nezměnilo, jen jí přibylo pět let a společnost kolem stále čeká vysvětlení, které nemá v plánu poskytnout. Seidlová 23. května 2026 oslavila pětačtyřicáté narozeniny. Žije sama, nemá děti a nepovažuje ani jedno za téma, které by měla komukoliv obhajovat.

Co myslí tou „manipulací“

Seidlová nemluví o státním nátlaku ani o zákonech. V rozhovoru pro Novinky popsala manipulaci jako opakované veřejné sdělení, že být matkou je krásné a nebýt matkou je prohra. Vadí jí, že se málo mluví o reálném prožívání mateřství, o únavě, pochybnostech, ztrátě identity. O rok dřív pro eXtra.cz použila podobný rámec i pro partnerský život: „masáž společnosti“, že žena musí být za každou cenu s někým.

Hranici mezi svobodnou volbou a manipulací staví jednoduše. Svoboda je chvíle, kdy se žena řídí vlastní pravdou. Manipulace nastává, když jedná podle cizí normy, aniž si to uvědomuje, protože ji slyší odevšad.

Důležité je, že tohle není jednorázový výkřik. Stejné věci říkala v listopadu 2023, v prosinci 2023, v únoru 2024 pro Blesk, v roce 2025 pro Primu. Jde o konzistentní postoj, který se s časem nezměkčuje ani nevyhrocuje.

Čísla, která jí dávají za pravdu

Seidlová mluví o pocitech, ale česká data ukazují, že nejde o subjektivní dojem. Podle vládní analýzy rovnosti žen a mužů, která cituje Zprávu o rodině 2020, považuje 60 % české populace bezdětnost žen za něco „nenormálního a podivínského“. Tlak přichází odevšad, od rodičů jej pociťuje 58 % dotázaných, od přátel 47 %. Studie VÚPSV navíc potvrzuje, že bezdětné ženy čelí společenskému tlaku výrazně častěji než bezdětní muži.

Kontext zpřesňují i demografická čísla. V roce 2024 se v Česku narodilo 84 300 dětí, nejméně ve statistické historii. Úhrnná plodnost klesla na 1,37 dítěte na ženu. Průměrný věk matky při prvním dítěti dosáhl 29 let, což je paradoxně méně než unijní průměr 29,9 roku. Česko tedy není extrémem v odkládání mateřství, ale veřejná debata o „správném“ životním scénáři je tu mimořádně citlivá.

Zdroj fotografie: Nextfoto

A ještě jedno číslo, které mluví přímo k situaci Seidlové: výzkum Masarykovy univerzity z dubna 2026 zjistil, že mezi single ženami po čtyřicítce aktivně hledá vztah pouhých 5 %. U mužů ve stejném věku je to 20 %. Ženy jsou bez partnera v průměru spokojenější. Seidlová není anomálie, je viditelnou zástupkyní tiché většiny.

Klid, který zneklidňuje

Nejsilnější na jejím postoji není samotná bezdětnost. Je to absence lítosti. V rozhovoru pro eXtra.cz řekla, že jí samota „strašně vyhovuje“ a že nikdy nezažila stav, kdy by si řekla, že chce děti. Neprodává svůj život jako selhání. Ale neprodává ho ani jako feministický manifest. V reflexi jejího vystoupení v podcastu Mezi rolemi z května 2026 je popsána jako žena, která odmítá „falešnou jistotu“, neříká „děti nikdy“, neříká „děti ano, ale později“. Prostě žije a nemá potřebu to ideologicky pojmenovávat.

Právě ten klid společnost dráždí víc než jakýkoliv ostrý výrok. Žena, která se omlouvá, potvrzuje normu. Žena, která se neomlouvá a je v pohodě, normu zpochybňuje samotnou existencí. Prima Ženy v článku z roku 2025 výslovně uvádí, že Seidlová téma otevírá i proto, aby ženám s podobným životem ukázala, že nejsou samy.

Proč to není jen „její věc“

Bezdětnost žen kolem pětačtyřicítky je v Česku stále statisticky neobvyklá. Podle dat Population Europe zůstává míra trvalé bezdětnosti u českých žen ve věku 40–44 let pod 10 %, méně než v řadě západoevropských zemí. Žena bez dětí v tomto věku je tu viditelnější výjimka. A viditelná výjimka přitahuje otázky.

OECD ve své zprávě o genderové rovnosti v Česku popisuje kombinaci štědré rodinné podpory, jedné z nejdelších rodičovských dovolených v Evropě, a zároveň poměrně tradičních genderových postojů. Vzniká tak prostředí, kde stát mateřství materiálně podporuje a společnost ho morálně vyžaduje. Seidlová výslovně nekritizuje státní politiky, mluví o společenském očekávání. Ale obojí se vzájemně posiluje.

Na profilu Divadla Bolka Polívky, kde Seidlová dlouhodobě hraje, stojí věta, že člověk má právo být tím, čím skutečně být chce, ne tím, kým by ho chtěli mít ostatní. Platí to pro herecké role. Platí to i pro život mimo jeviště.

Barbora Seidlová nedluží nikomu vysvětlení. A právě to je na celém příběhu to nejdůležitější, ne odpověď, kterou dává, ale otázka, kterou odmítá přijmout.