Žádná vila u moře, žádný luxus. Jiřina Bohdalová si vybrala starou hájovnu v Českém ráji a jezdí tam dodnes

Jiřina Bohdalová oslavila v květnu 95. narozeniny. Hned po mejdanu odjela tam, kam vždycky, na chalupu pod Kozákov.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Žádné Toskánsko, žádná Côte d’Azur. Česká herečka, kterou zná každý od Babičky po Účastníky zájezdu, tráví léta svůj volný čas v bývalé hájovně na Semilsku, kterou postupně proměnila v roubenku s tmavými trámy, bělostnými okny a velkou zahradou. Je jí pětadevadesát a pořád tam jezdí. V červenci 2025, pár týdnů po operaci srdeční chlopně, se nechala převézt právě sem a hlásila zlepšení. V květnu 2026 totéž: oslavy v Praze, pak rovnou do Českého ráje. Místo, které si vybrala před desítkami let, drží dodnes.

Jak hájovnu našla a co jí předcházelo

Bohdalová k chalupaření nepřišla náhodou. Chatičku měli už její rodiče, venkovský rytmus zná od dětství. Jenže cesta k současné roubenke pod Kozákovem vedla přes dvě ztráty.

První byla chalupa v Jizerských horách. Podle veřejně citované verze příběhu tam její tehdejší manžel Radoslav Brzobohatý zatopil v kamnech, odešel k sousedům na televizi a po návratu už stavení hořelo. Druhá ztráta byla spíš zklamání: Bohdalová chtěla koupit chalupu z kultovního seriálu Chalupáři, chatu manželů z Prahy na Dobříši, kde se natáčelo. Jak vzpomínal režisér František Filip, štáb ji měl jen vypůjčenou na několik týdnů, a majitelé ji prostě nechtěli prodat.

Teprve potom přišla na řadu bývalá hájovna v oblasti pod Kozákovem. A zůstala.

Roubenka jako z pohádky a práce od rána do večera

Kdo čeká líné polehávání u bazénu, nezná Bohdalovou. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala svůj chalupářský režim bez příkras: „Dřu od rána do večera,“ řekla s tím, že pořád je co budovat. Při návštěvách zaúkoluje dceru i vnuky, vaří pro rodinu a přátele, stará se o zahradu.

Samotná roubenka vypadá podle dostupných popisů jako ilustrace z knihy českých lidových staveb: tmavé trámy, bílé vodorovné spáry, velká zahrada kolem. V sekundárních zdrojích se objevuje i zmínka o bazénu, ale podstatné je něco jiného. Bohdalová na chalupě oceňuje hlavně soukromí. Sama jednou poznamenala, že tam „vidí, kdo přichází“ a může se schovat před nečekanou pozorností. Pro herečku, která je na veřejnosti od padesátých let minulého století, není tohle detail. Je to podmínka.

V roce 2009 jí přesto chalupu i auto vykradli. Ani to ji od místa neodradilo.

Pod Kozákovem: krajina, která drží

Oblast pod Kozákovem na Semilsku leží zhruba sedm kilometrů od Turnova. Z Prahy se sem dá dojet po D10, která vede od Pražského okruhu až ke křížení s I/35 u Turnova.

Okolí nabízí přesně ten typ krajiny, kvůli které se sem lidé vracejí:

• Rozhledna Kozákov s výhledy na Krkonoše, Ještěd i další pohoří
• Kozákovský okruh, sedmikilometrová trasa středně náročná, vhodná i pro seniory
• Český ráj jako celek: pískovcová skalní města, hrady, cyklotrasy

Bohdalová o místě mluví jednoduše: „Ráj. Nádherná příroda. Klid a pohoda.“ Po desítkách let tam asi těžko hledá nové superlativy.

Co stojí chalupa v téhle lokalitě dnes

Koho příběh inspiruje k vlastnímu hledání: aktuální nabídka v okolí Kozákova ukazuje poměrně široké rozpětí. Stylová roubená chalupa v Lestkově u Radostné pod Kozákovem o 60 m² s pozemkem přes tisíc metrů čtverečních se nabízí za 6,8 milionu korun. Na druhém konci spektra stojí novější vybavená roubenka v Mírové pod Kozákovem, 100 m², téměř tisícimetrový pozemek, za necelých deset milionů.

Nejde o průměr trhu, ale o ilustraci: Český ráj pod Kozákovem není levná lokalita. Zároveň to ale pořád není cena pražského bytu 3+1 v lepší čtvrti. A dostanete k tomu ticho, les a výhled, za který se v Praze nedá zaplatit žádnou částkou.

Proč to není póza

Bohdalová nebuduje značku skromné celebrity. Nemluví o odmítání luxusu, nedává rozhovory o tom, jak se zřekla zahraničních nemovitostí. Prostě celý život jezdí na chalupu. Jako miliony Čechů před ní i po ní, jen s tím rozdílem, že ji při tom sleduje celá země.

Její roubenka pod Kozákovem je starý český model prestiže: mít místo, kam se dá z Prahy zmizet, pracovat tam rukama a být tam po svém. V pětadevadesáti to funguje pořád stejně.