Cibulková vyhodila dceru z domu. Šimona skončila v Bohnicích, dnes vyrábí paštiky a žije jiný život

Vilma Cibulková v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ popsala, jak dceru po letech boje s pervitinem nechala padnout na dno. Šimona dnes dvanáct let abstinuje a v Olomouci provozuje vlastní paštikárnu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh Šimony Rychtaříkové se v médiích obvykle zužuje na dvě scény: vyhazov z domu a útěk z léčebny. Jenže mezi těmi titulky a dneškem leží víc než dekáda práce na sobě, na vztahu s matkou, a nakonec i na řemesle, které jí dává každodenní strukturu. Není to příběh o pádu celebrity ani o zázračném uzdravení. Je to příběh o tom, co se stane, když rodič řekne „dost“ a závislý člověk nakonec přijme pomoc.

Čtyři roky boje a dveře, které se zavřely

Vilma Cibulková o dceřině závislosti poprvé otevřeně promluvila v rozhovoru pro Moje psychologie v roce 2015. Popsala čtyři roky, během nichž se snažila Šimonu zachránit dohodami, podmínkami, ultimáty. Pervitin ale vždycky vyhrál. Šimona byla silně podvyživená, rodina se bála předávkování, vedle pervitinu se objevily i léky.

Klíčový moment přišel, když Šimona opakovaně porušila nastavené dohody. Cibulková tehdy řekla větu, kterou od té doby několikrát zopakovala veřejně: když se dohoda poruší, dveře se už neotevřou. A skutečně je zavřela. Zpětně to označuje jako „bolest nevyslovitelnou“, ale zároveň jako „jedinou možnou pomoc“. Nebyl to afekt. Byl to krok matky, která pochopila, že spolupodílení se na závislosti dceru nezachrání, a že Šimona potřebuje, slovy Cibulkové, „dotknout se absolutního dna“.

Bohnice, revers a rok na ulici

V roce 2011 Šimona skončila v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Oddělení pro léčbu závislostí u žen tam dnes disponuje 96 lůžky a nabízí komunitní a skupinovou psychoterapii, individuální práci s psychologem i adiktologem, režimovou léčbu a práci s rodinou. Zda Šimona nastoupila dobrovolně, nebo pod silným tlakem rodičů, se z primárních zdrojů jednoznačně doložit nepodařilo. Jisté je, že z Bohnic odešla na vlastní žádost, podepsala revers. Dobové zdroje uvádějí, že její biologický otec Zbyšek Rychtařík se postavil proti plánu zbavit ji svéprávnosti, čímž jí právně umožnil léčebnu opustit.

Po odchodu z Bohnic následoval zhruba rok na ulici. Bez domova, bez zázemí, bez sítě. Přesně ten pád, o kterém Cibulková mluvila jako o nutném předpokladu obratu.

Komunita v Podlesí a cesta zpět

Zlom nepřišel v jednom okamžiku. Přišel ve chvíli, kdy se Šimona vrátila k matce, a Cibulková ji přijala zpět pod jedinou podmínkou: léčba v terapeutické komunitě v Podlesí. Žádné vyjednávání, žádné kompromisy. Buď komunita, nebo znovu zavřené dveře.

Šimona podmínku přijala. Komunitní léčba stojí na jiném principu než nemocniční detox; jde o dlouhodobý pobytový program s pevným denním režimem, skupinovou terapií a postupným návratem do běžného fungování. Vilma Cibulková zpětně právě komunitu v Podlesí označuje za skutečný funkční krok k obratu. Podle informací, které herečka sdílela v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ, Šimona k datu natáčení abstinovala dvanáct let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Po léčbě se Šimona vrátila ke studiu. Vystudovala dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. Žádný mediální návrat, žádné rozhovory o znovuzrození. Tichý, civilní režim.

Paštikárna u pana Ragueneaua

13. prosince 2021 si Šimona Rychtaříková založila živnost. O necelé tři měsíce později, 7. března 2022, otevřela v Ostružnické ulici v centru Olomouce kamenný obchod s názvem Paštikárna u pana Ragueneaua, pojmenovaný podle cukráře z Rostandova Cyrana z Bergeracu. Koncept je prostý: vzadu vyrábí paštiky, vepředu je prodává. K paštikám nabízí i další domácí masové dobroty a delikatesy.

Nejde o franšízu ani o influencerský projekt. Je to malý řemeslný provoz jednoho člověka v jedné ulici. Obchod je dohledatelný přes Facebook. Jak si ale Redakce VIPŽivot všimla, vlastní e-shop Šimona neprovozuje. Kdo chce její paštiky, musí do Olomouce.

Právě v tom je síla toho „jiného života“, o kterém mluví i Cibulková. Není to exhibice, není to příběh návratu pro bulvár. Je to provoz, režim a práce, přesně ty věci, které komunitní léčba učí jako základ abstinence.

Co z toho příběhu vyplývá pro ostatní

Šimonin příběh se občas srovnává s jinými medializovanými případy závislosti dětí známých osobností, třeba s Karolínou Kaiserovou. Rozdíl je v tom, co přišlo potom. U většiny těchto příběhů média zachytila kolaps a léčebnu, ale „druhá kapitola“ buď nepřišla, nebo zůstala neviditelná. U Šimony je veřejně dohledatelná: komunita, studium, živnost, kamenný obchod.

Dá se z toho vyčíst návod pro rodiče, kteří řeší závislost vlastního dítěte? Hotový recept ne. Dva principy ale ano:

• Tvrdá hranice bez spolupodílení se na závislosti – Cibulková přestala dceru zachraňovat a nechala ji nést důsledky.
• Odborná péče jako podmínka návratu – samotná rodičovská „tvrdost“ nestačí, pokud na ni nenavazuje motivovaná léčba a dlouhodobé doléčování.

Oficiální materiály Bohnic to potvrzují: úspěšná léčba závislosti nestojí jen na detoxu, ale na kombinaci komunitní práce, rodinné terapie a návazné péče.

Vilma Cibulková dnes o dceři mluví s hrdostí. Ne jako o zachráněné oběti, ale jako o člověku, který si svůj život postavil znovu, a tentokrát sám. V malém obchodě v Ostružnické ulici, kde voní čerstvé paštiky.