Vanda Hybnerová utíká z Prahy na ranč u Jihlavy. Mezi zkouškami krmí ovce a jezdí vlastním traktorem

Herečka už přes dvacet let pendluje mezi pražskými divadly a usedlostí na Jihlavsku, kde sedm hodin v kuse zvládne sedět na traktoru s mulčovačem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Začalo to víkendovou chalupou na konci vesnice, dvanáct kilometrů od Jihlavy. Přízemní domek s rybníkem a rozlehlým pozemkem pořídila ještě s tehdejším manželem Sašou Rašilovem. Měl být únikem na prázdniny, místem, kde se děti proběhnou a dospělí nadechnou. Jenže Vanda Hybnerová postupně zjistila, že jeden víkend měsíčně nestačí, a z chalupy se stal plnohodnotný ranč, druhá směna, bez které by pražský herecký provoz dlouhodobě neunesla.

Od tří oveček po pětačtyřicetihlavé stádo

Prvním zvířetem, které na Vysočinu dorazilo mimo psů a koček, byl kůň. Hybnerová poprvé seděla v sedle v deseti letech a koňskou vášeň jí k třicátým narozeninám stvrdil Rašilov darem teplokrevníka Kamila. Pak přibyly tři ovce a jeden beran. Během dvou let se stádo rozrostlo na pětačtyřicet kusů. K tomu kachny, králík, samička potkana, kocoury a další koně, v roce 2018 jich na ranči stálo devět.

Ovce ale nebyly produkční záležitost. Hybnerová je pojmenovávala po indiánsku, každé zvíře mělo vlastní hrobeček, a jak sama popsala v 7 pádech Honzy Dědka v únoru 2023, „prováděla výzkum“, jak vysokého věku se ovce dožijí, když je nikdo neposílá na jatka. Ve stejném dílu ovšem řekla větu, která mění dosavadní obraz: „Ovce už nemáme.“ Hospodářství se posunulo, dnes je ranč primárně koňský a údržbový, ne ovčí.

Sedm hodin na traktoru a třísetkilové balíky

Kdo si pod pojmem „celebrity na venkově“ představí fotogenickou zahradu a sklenici vína na terase, u Hybnerové narazí. V dubnu 2018 se objevila na brněnském veletrhu Techagro, kde si vybírala menší traktor na manipulaci s balíky sena. O pět let později v Show Jana Krause popsala, že si nakonec pořídila „ne úplně malý“, ale „holčičí“ stroj se schůdky a mulčovačem. Značku ani model neprozradila. Prozradila ale, co s ním dělá: rovná krtince, odstraňuje klacky, uklízí koňské výkaly, a vydrží na něm sedět i sedm hodin v kuse.

Balík sena váží kolem 300 kilogramů. Když se poníkovi zlomila noha a potřeboval operaci, prodala auto, aby zaplatila veterináře. Když uhynul kůň, objednala jeřáb a bagr na pohřeb. Tohle není dekorace ke slávě. Tohle je provoz.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Dožít doma (@dozitdoma)

Praha živí, Vysočina dorovnává

Hybnerová pochází z centra Prahy a podle vlastních slov ho dodnes miluje. Zároveň už v roce 2011 popsala, že se po čtyřiceti letech v metropoli „nemohla nadechnout“, stres, smyslový přetlak, tempo, které nedovolí zastavit. Vysočina nabídla protiváhu.

Téměř pět let žila na ranči trvale a do pražských divadel jezdila na otočku. Hodina po dálnici tam, hodina zpátky. Vzpomínala, že cesta autem byla jediná chvíle dne, kdy si mohla sednout, a domů se vracela dřív, než kolegové po představení dopili víno. Dnes už pendluje volněji, podle aktuálních rozhovorů jezdí na Vysočinu několikrát týdně. Když je v Praze, pomáhají dcery a partner Jakub. Stálého správce veřejné zdroje nezmiňují.

Kentauřice a další generace

Starší dcera Josefína byla hlavním impulzem, proč se z víkendové chalupy stal trvalý domov, chtěla jezdit na koni závodně a v Praze to nešlo. Hybnerová ji jednou nazvala „kentauřice, napůl žena, napůl kůň“. Josefína koně sedlala i při natáčení, na farmě pomáhala odmalička. Mladší Antonie se vydala spíš uměleckým směrem, ale i ona se na ranči zapojovala.

Mezi českými herci není venkovská základna úplná rarita, Václav Vydra třeba po natáčení míří rovnou ke koním na vlastní statek. Hybnerová se ale od většiny liší mírou zapojení. Nejde o chalupu na grilování, jde o hospodářství, které vyžaduje každodenní rozhodnutí, fyzickou práci a peníze, které se nevracejí.

Dnes Hybnerová říká, že chce tempo vědomě zpomalovat, kvůli vnukům, kvůli sobě. Ranč na Jihlavsku už dávno není únik. Je to místo, kam se vrací.