Tři manželky, dvě opuštěné děti a urna schovaná ve skříňce. Miloš Nedbal žil jinak, než si mnozí mysleli

Letos uplynulo 120 let od narození herce, jehož hluboký hlas a přísný zjev diváci znali z desítek filmů, jeho soukromí ale zůstávalo důsledně zamčené.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Herec Miloš Nedbal zemřel v roce 1982 a veřejnost si ho pamatuje jako profesora Šedu z Cesty do hlubin študákovy duše, generála von Schwarzburga z Poslušně hlásím nebo jako „dědu“ ze seriálu Dobrá voda. VIP život zaznamenal, že skoro vždycky hrál muže, kteří vzbuzovali respekt, často strach. Přísný pohled, ironický odstup, hlas jako zvon. Jenže za tím typem se skrýval příběh tří manželství, z nichž jedno skončilo úplným přestřižením vazeb s vlastními dětmi, a smutek tak hluboký, že si herec nosil do divadelní šatny urnu s popelem milované ženy.

Od avantgardy k despotům

Nedbalova kariéra začala v prostředí, které si s přísností spojí málokdo. Ve třicátých letech hrál v Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, v legendární Vest Pocket Revue, v Golemovi, v titulní roli Caesara. Bylo to avantgardní, poetistické, ansámblové divadlo plné rytmu a metafory. Mladý Nedbal se v něm učil řemeslu, které mu později umožnilo přesně kreslit psychologii postav.

Přelom přišel po válce. Na Vinohradech zahrál Hamleta, v Krejčově inscenaci Racka Sorina. Postupně se ale jeho typ ustálil: strohou vizáží, hlubokým hlasem a precizní charakterizací si říkal o role úředníků, pedagogů, vojenských důstojníků a despotů. Film a televize ho v tom utvrdily. František Filipovský o něm v rozhlasové vzpomínce mluvil jako o herci se „zvonivou silou hlasu“ a „ohleduplným humorem“ v zákulisí, jenže kamery zachytily téměř výhradně tu přísnost.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Tři ženy, tři různé životy

Jeho první manželkou byla Vladimíra Volnohová. Měli spolu dvě děti, syna Petra a dceru Janu. A pak Nedbal odešel. Nejen od ženy, ale i od dětí. Přestal je vídat, přestal je hledat. Proč, nikdy veřejně nevysvětlil. Divadelní historik Pavel Jiras v televizním dokumentu uvedl, že Nedbal k dětem „nenacházel dostatek vztahu a otcovské lásky“.

Druhou ženou se stala Jana Moravcová. Pro Nedbala znamenala víc než partnerku. Jiras ji popsal jako intelektuálně vytříbenou osobnost, která herci dělala „supervizi“, konzultoval s ní role, texty, rozhodnutí. Když onemocněla, pečoval o ni. Když zemřela, zůstal sám v neuspořádané domácnosti, kterou pozdější návštěvníci popisovali jako typicky „mužskou“.

A pak urna. Podle vzpomínky herečky Luby Skořepové si Nedbal uložil popel Jany Moravcové do skříňky v divadelní šatně. Chodil si s ní povídat. Nebyl to excentrický rozmar, spíš projev traumatu a nevyrovnaného smutku muže, který na jevišti ztělesňoval kontrolu a autoritu, ale v soukromí se nedokázal vyrovnat se ztrátou.

Třetí manželství přišlo pozdě a nečekaně. Zdenku, zhruba o dvacet let mladší, poznal v Karlově Studánce. Přivedla s sebou dvě vlastní děti. Byl to pozdní restart po letech samoty, praktická i lidská stabilizace člověka, který předtím žil sám se vzpomínkami.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Pedagog, kterého studenti ctili

Nedbal nebyl jen filmová tvář. Na DAMU učil několik generací herců a za pedagogickou činnost získal Medaili Jana Amose Komenského. V rozhlase patřil k pravidelným hlasům; Český rozhlas letos k 120. výročí jeho narození zveřejnil archivní nahrávku, v níž Nedbal vzpomíná na Osvobozené divadlo a Vest Pocket Revue. Je to vzácný dokument: slyšíte hlas, který znáte z filmů, ale mluví uvolněně, s humorem, bez stopy despotismu. Filipovského slova o „sympatiích souboru“ potvrzují totéž. Nedbal měl v zákulisí pověst suchého vtipálka, ne tyrana.

Na sklonku života Nedbal výrazně hubnul. Lékaři příčinu nenašli. Rakovina jater vyšla najevo až po jeho smrti v roce 1982. Bylo mu šestasedmdesát. České divadlo a film ho přesně zařadily, do kolonky přísných, důstojných, často temných mužů. Soukromí ale ukazuje někoho složitějšího: člověka, který se dokázal hluboce připoutat k jedné ženě a zároveň beze slova opustit vlastní děti. Muže, který nosil urnu do šatny, protože jinak neuměl truchlit.