Tajná stránka Karla Šípa: V knize vypráví příběhy, které dosud nespatřily světlo světa. Sbalil i Patrasovou

Nová kniha Karlu Šípovi otevírá prostor k odhalování příběhů, které v televizi nikdy nevyprávěl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Karel Šíp je veřejnosti známý jako moderátor a mistr televizního humoru, ale nová kniha Čekání na smích ukazuje, že má i docela jinou stránku, kterou většina z nás nezná. Redakce VIPživot do ní nahlédla a narazila na spoustu historek, které dodnes nikde nefigurovaly. Vůbec největší překvapení pak podle našeho mínění přichází ve chvíli, kdy popisuje své „herecké“ dobrodružství při natáčení filmu Vrchní, prchni.

Vrchní, prchni a nečekaná životní role

Šíp tehdy poprosil Ladislava Smoljaka, zda by mohl přijít jen tak na kukandu. „Chtěl jsem vidět, jak Láďa režíruje,“ píše v knize. Netušil, že mu role pozorovatele dlouho nevydrží.

Když se ukázalo, že někdo musí obsluhovat promítačku, Smoljak ho bez váhání posadil k epidiaskopu. A když přišla legendární scéna s Dádou Patrasovou, Smoljak měl jasno a dal svému kamarádovi jasné instrukce: „Karle, přiklekni k tomu křeslu… aby bylo vidět, že do ní hučíš.“ A tehdejší herecký elév svěřený úkol zvládl tak přesvědčivě, že se Dáda rozhodla celou improvizaci posunout ještě dál. „Tak já tu nabídku beru, pane Šíp,“ odpověděla mu na jeho žertovné pozvání na vínečko. Dál už Šíp celý zážitek příliš nerozvádí. Zrudl prý ovšem jako rak a nějak se z celé té situace vymluvil. Jednoduše nesebral odvahu se s Dádou opravdu sejít. A je to škoda – kdo ví, jak by to jinak dopadlo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Humor, který skrývá i těžké životní momenty

Příběh s Dádou je jen jednou z mnoha epizod, které Šíp v nové knize odhaluje. Naše redakce zaznamenala něco, o čem ví jen málo lidí. Karel Šíp totiž jako rychlopísař tajně pomáhal s opisováním textů Charty 77. „Vždy po pracovní době… psal jsem ilegální texty,“ uvádí v knize. Později se ničím podobným příliš nechlubil. A podobných zmínek tam najdete více. Nevyhýbá se ani hodně citlivým tématům, jako je například šikana na vojně. V redakci se tak jednoznačně shodujeme na tom, že tyhle Šípovy vzpomínky nejsou jen retro zábavou, ale i citlivým ohlédnutím za dobou, která formovala celou generaci.

A vlastně je dobře, že se o něm teď mluví i trochu v jiném světle poté, co mu nedávno uškodil skandál s vtipem o znásilnění. Mnozí ho považují za necitlivého ke skutečným obětem takových zločinů. Sám Šíp ale bohužel v této otázce sebereflexe příliš nepobral. „Nerozumím výrazu korektní humor. Nevím, co to je. Humor je buď dobrý, nebo špatný. To je jako s muzikou. Nevím, kde jsou hranice a kdo je stanovuje. Jestli vůbec existují. Pak už by to ale zavánělo cenzurou a myslím, že každý, kdo humor provozuje, si je má nastavit sám,“ vyjádřil se v jednom rozhovoru. A této teze se stále drží. Tak snad mu tahle kniha alespoň malinko spraví reputaci.