Klaus si četl na židličce, Livia mezitím zedničila. Na chalupě si sama postavila i kachlová kamna

Bývalá první dáma v novém dokumentu ukazuje chalupu v jižních Čechách, kde desítky let dělala práci, kterou by leckdo čekal od exprezidenta.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Václav Klaus sedí na zahradě na židličce, pročítá odborné články a občas zavolá na manželku, co zajímavého právě přečetl, „aby nezakrněla,“ jak sama říká. Livia Klausová mezitím míchá maltu, organizuje provoz chalupy a staví kachlová kamna z kachlí koupených na inzerát. Tenhle obraz, který by se dal číst jako anekdota o rozdělení rolí v jednom konkrétním manželství, je ve skutečnosti ústřední scénou dokumentárního filmu Livia, jenž měl premiéru 12. března 2026. Sedmdesátišestiminutový snímek režiséra Adriana Stojkova, produkovaný FTV Prima a distribuovaný Bontonfilmem, původně vznikal jako televizní projekt. Až během natáčení se tvůrci rozhodli přesunout ho na velké plátno, a právě intimita chalupářského vyprávění vysvětluje proč.

Chalupa jako normalizační univerzita řemesel

Klausovi jezdí na chalupu v jižních Čechách od normalizace. Starší veřejné zmínky ji lokalizují do okolí Mladé Vožice na Táborsku, přesnou obec ale aktuální materiály k filmu nezveřejňují. V době, kdy byla chalupa jednou z mála dostupných forem víkendového úniku, platilo jednoduché pravidlo: co si člověk neudělal sám, to neměl.

Livia Klausová to vzala doslova. Hlavní manuální práce kolem chalupy byly od začátku na ní. Sama říká: „Já jsem i zedničila.“ Václav Klaus pomohl v úplném začátku, třeba při demolování stodoly, ale běžný provoz, údržbu a stavební zásahy nesla ona. Ne z donucení, spíš z ustálené dynamiky, kterou ve filmu popisuje s nadhledem a humorem.

Kamna z inzerátu, hlína od stodoly

Nejkonkrétnější příběh z chalupy se týká kachlových kamen. Klausová je nepostavila „jen tak“ — šlo o promyšlený projekt s několika fázemi:

• Kachle koupila na inzerát v Příbrami. Prodávaly se kvůli přeložce silnice, každou zvlášť zabalila a popsala.
• Návod čerpala z časopisu Chatař a chalupář, dobové bible svépomocných chalupářů.
• Cihlářskou hlínu nakopala přímo před stodolou.
• Odborný dohled zajistil kamnář, který jí na místě radil poměry materiálů, sůl, vodní sklo a další složky.

Nešlo tedy o stavbu zcela bez pomoci, ale o vlastnoruční realizaci pod dozorem odborníka. Rozdíl oproti dnešku je zásadní: Cech kamnářů ČR dnes stavbu kamen svépomocí výslovně nedoporučuje kvůli požárním normám, napojení na komín a projektové přípravě. V sedmdesátých a osmdesátých letech to ale byla běžná praxe, a Klausová ji zvládla.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Babička generál, ne protokolární první dáma

Film Livia posouvá obraz bývalé první dámy daleko od reprezentativních šatů a státních návštěv. Vnoučata, Klausovi jich mají deset a na konci roku 2025 přivítali první pravnouče, ji v dokumentu označují jako „generála“ i „tmel rodiny“. Sama přiznává, že „vydává rozkazy“.

Chalupa v tom hraje klíčovou roli. Nebyla pasivním rekreačním místem, ale prostorem pravidel a společné práce: ranní snídaně s pečenými rohlíky, pomoc na zahradě, rodinné pobyty v režimu, který jedno z vnoučat popisuje jako spojující. Právě tady se ukazuje, že rozdělení rolí mezi manželi Klausovými nebylo o „lenosti exprezidenta“, bylo o dvou lidech, z nichž každý obsadil svůj prostor. On intelektuální reflexi, ona praktickou organizaci světa kolem.

Proč zrovna teď

Klausová sama říká, že impulzem byly její osmdesátiny a s nimi spojené debaty o životě po boku politika. Tvůrčí tým Primy ji prý přesvědčil rychle, klíčová byla důvěra. Film otevírá i další osobní témata: dětství mezi Liptovem a Vinohrady, smrt otce, narození prvorozeného syna s vrozenou vadou, okamžiky nejistoty o manželově zdraví.

Formátem připomíná dokument Karel z roku 2021, rovněž distribuovaný Bontonfilmem, intimní portrét veřejně známé osobnosti, kde soukromí funguje jako hlavní narativní motor. U Livie je ale chalupářská rovina silnější než cokoli jiného. Je to příběh o tom, že za každým mužem na židličce stojí někdo s lopatou v ruce.

Kdo chtěl film stihnout v kině, měl šanci od poloviny března. K dnešnímu dni už v programech nefiguruje a online zatím dostupný není. Hlína před stodolou ale nikam nezmizela.