Soutěžící v Na lovu předváděla znakový jazyk před kamerami. Neslyšící zuří: „Děkujeme za ostudu,“ vzkázali jí

Odlehčená improvizace ve studiu Na lovu se proměnila v konflikt s komunitou neslyšících. Údajné znaky pro moderátora i lovce podle znakujících diváků znamenaly něco úplně jiného.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Rozruch vyvolal 44. díl soutěže Na lovu. VIP život zaznamenal, že jedna ze soutěžících se během rozhovoru s Ondřejem Sokolem pochlubila, že moderátor má v komunitě neslyšících vlastní jmenný znak. Sokol se začal vyptávat, přišla řeč i na lovce Doktora Vševěda, Kvízovou dámu, Kalkulátora a soutěžící předvedla gesta, která označila za jejich označení ve znakovém jazyce. Studiové publikum se bavilo. Jenže když produkce úryvek zveřejnila na instagramovém účtu pořadu @nalovusuperlov, pod příspěvkem se rozpoutala bouře.

Co přesně se ve studiu odehrálo

Soutěžící nejdřív ukázala údajný znak pro Ondřeje Sokola. Pak přidala gesto pro Jiřího Martínka, které popsala jako spojení znaků pro „myšlení“ a „nemoc“. Následovaly improvizované znaky pro Dagmar Jandovou a Jakuba Kvášovského. Sokol se smál, doptával se, atmosféra byla uvolněná. Problém nastal ve chvíli, kdy se záznam dostal na Instagram pořadu a viděli ho lidé, kteří český znakový jazyk skutečně používají denně.

Reakce přišly rychle a ostře. Podle komentujících soutěžící místo „myšlení a nemoci“ ukázala spíš „mentální nemoc“ a místo „Kvízové dámy“ cosi jako „paní klíč“. Kritika mířila i na to, že nedodržovala vymezený znakový prostor, tedy základní pravidlo, které zná každý, kdo se s českým znakovým jazykem setkává víc než povrchně. Pod příspěvkem se objevil i vzkaz: „Pokud nevyužíváš denně znakový jazyk, ale chtěla ses jenom předvést, tak děkuji za ostudu.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Na lovu – Superlov (@nalovusuperlov)

Jazyk, ne atrakce

Český znakový jazyk není čeština převedená do pohybů rukou. Zákon č. 155/1998 Sb. ho definuje jako přirozený a plnohodnotný komunikační systém s vlastní lexikální i gramatickou ustáleností a výslovně ho odlišuje od znakované češtiny. Jde o dva různé jazyky: ČZJ má vlastní slovní zásobu, vlastní gramatiku a s mluvenou češtinou sdílí jen kulturní prostor. Právě proto komunita reaguje tak citlivě. Když někdo před milionovým publikem improvizuje gesta a vydává je za znakový jazyk, posiluje to starý a houževnatý omyl, že znakování je jen jakási pantomima, kterou si člověk může vymyslet na místě. Není.

Zvláštní kapitolou jsou právě jmenné znaky, o které se celý spor točí. Reportáž Novinek s lingvistou Petrem Vysučkem vysvětluje, jak vznikají: živelně, uvnitř komunity neslyšících, často na základě výrazného rysu dané osoby. Jmenný znak přiděluje komunita, ne jednotlivec před televizní kamerou. Právě proto působí improvizace soutěžící tak problematicky: přisvojila si autoritu, která jí nepatřila. Zda Ondřej Sokol nebo lovci skutečně má v komunitě neslyšících vlastní jmenný znak, není jasné.

Není to poprvé

Podobný střet se odehrál už v roce 2020, když Vodafone zveřejnil vánoční spot pracující se znakovanou češtinou místo českého znakového jazyka. Tiché zprávy tehdy popsaly, že reklama byla pro neslyšící nesrozumitelná, neměla titulky a nereflektovala kulturu komunity. Závěr byl jednoznačný: bez zapojení erudovaných osob se z podobných výstupů stává veřejná kauza. Od té doby uplynulo šest let. Poučení se zjevně nedostavilo, přinejmenším ne v produkci Na lovu. Soutěžící nejspíš nechtěla nikoho urazit. Ale dobrý úmysl bez kompetence před kamerou nestačí.