Ulice: Anička je v seriálu od prvního dílu, diváci ji ale dodnes nemohou vystát. „Nejtrapnější postava, přímo otravná!“

Jednadvacet let na obrazovce, přes pět tisíc odvysílaných dílů, a pod každým článkem o Aničce Liškové se opakuje totéž: „Nemá tam co dělat.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nekonečný seriál Ulice odstartoval první díl před jednadvaceti lety. VIP život připomíná, že už tehdy byla součástí hereckého ansámblu Ljuba Krbová v roli Aničky Liškové. A tahle postava na rozdíl od celé řady jiných se v seriálu drží dodnes. A diváky to unavuje nebo dokonce i vytáčí, i když to není žádná záporačka, spíš naopak. Kdykoli lidé na sítích diskutují, Anička dřív nebo později přijde na přetřes. Třeba server TVGuru citoval uživatele Martina Ovsíka, podle kterého je to „nejtrapnější, přímo otravná postava“. Tahle nálada kolem Aničky panuje roky možná proto, že diváci mají pocit, že taková postava na obrazovce jen zabírá místo.

Od zakyslé panny k matce Tereze a zpátky

Krbová sama popsala vývoj své postavy s nečekanou otevřeností. V rozhovoru pro Aha! přiznala, že Anička prošla třemi výraznými fázemi. Nejdřív „protivná zakyslá stará panna“, podezíravá, bez humoru, typ, který diváky spolehlivě dráždí. Pak se z Aničky stala přehnaně obětavá žena ala matka Tereza. Až později přišla třetí podoba, emancipovanější, temperamentnější, bližší hereččinu vlastnímu naturelu. Problém je zřejmý. Diváci dvacet let sledovali postavu, která neoscilovala mezi dobrem a zlem, jak to dělají zajímavé seriálové figury, ale mezi dvěma formami otravnosti. Nejdřív protivná, pak přeslazená. Žádná z těchto poloh nenabízela hrany, o které by se šlo opřít.

Co přesně diváci vyčítají

Ve fanouškovských diskusích se opakují dvě hlavní výtky:

• Zbytečnost. Anička podle kritiků „nemá co v seriálu dělat“; její příběhové linky nejsou dost silné na to, aby nesly epizodu, a zároveň nejsou dost nenápadné na to, aby nerušily.
• Nepřirozenost. Přechod od jednoho extrému k druhému působil uměle. Když se postava chová jako drbna a za pár sérií jako světice, divák nemá pocit vývoje, ale přepisu.

Krbová už v roce 2009 v rozhovoru pro Novinky říkala, že nad konáním Aničky občas sama kroutí hlavou. Přiznala, že jí k srdci přirostli spíš kolegové a zázemí natáčení než samotná role. Později doplnila, že ji síla divácké zpětné vazby opakovaně překvapila; televize má podle ní mnohem intenzivnější odezvu, než si jako divadelní herečka původně uvědomovala.

Zdroj fotografie: Se volením TV Nova

Proč ji tvůrci neodstranili

Tady se dostáváme k mechanice, kterou běžný divák nevidí. Ulice není minisérie s uzavřeným obloukem. Je to denní seriál; odvysílal přes 5 000 dílů, prošlo jím přes 1 230 herců, nové epizody se točí souběžně ve dvou štábech. V takovém ekosystému nerozhoduje jen momentální oblíbenost. Rozhoduje kontinuita. Anička funguje jako seriálová kotva. Pamatuje začátky v Království hraček, nese vazby na staré linky. Když kolem ní přicházejí a odcházejí výraznější postavy, ona zůstává jako stabilní součást prostředí. Ne hvězda, ale nosná zeď.

Mezi divácké oblíbence naopak patří Otík, který obhájil titul největšího sympaťáka 21. sezóny, Šimon ovládl hlasování o nejoblíbenější mladou postavu. Obě figury mají něco, co Aničce chybí: čitelný, konzistentní obraz. Divák ví, co od nich čekat. U Aničky to po dvou dekádách scenáristických přepisů neví nikdo, možná ani sama Krbová. Právě v tom spočívá paradox. Postava, která měla být nejoblíbenější ženou seriálového světa, se stala jeho nejspolehlivějším zdrojem frustrace.