Sbalil ji na hřbitově, ona mu pak 30 let odpouštěla výbuchy vzteku. Třetí manželka Jiřího Sováka měla nervy ze železa

Anna Sováková strávila po boku nejpopulárnějšího českého komika přes čtyřicet let. Doma přitom čelila vytrženým lustrům, kopání do nábytku a jedovaté ironii.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Rok 1958, Starý Rožmitál. Mladá učitelka Anna Homulková sedí na lavičce u hrobu dědečka, kterého milovala, a učí se. Hřbitov pro ni není morbidní kulisa, její druhý dědeček byl kameník, podílel se na podobě toho místa a ona tam chodí jako domů. Právě sem ji pozval na první schůzku dvakrát rozvedený herec, který se o ni začal zajímat přes její mladší sestru. Jiří Sovák jí posílal vzkazy, ona váhala. Nakonec přišla. Ne na romantickou procházku, ne do kavárny, na hřbitov. A z té schůzky vzešlo manželství, které vydrželo až do hercovy smrti v roce 2000.

Lustr z okna a zlomený malíček

Diváci znali Sováka jako Evžena Humla z Chalupářů, Bouvarda z Písařů, Viga z Arabely, muže, který na obrazovce vždycky rozesmál. Doma byl taky zábavný. Ale ne jen zábavný. Anna ho později v rozhovoru pro iDNES označila za „líbezného cholerika“ a ten přídomek nesla celá desetiletí jejich soužití.

Konkrétní příklady? V záchvatu vzteku vytrhl ze stropu lustr a vyhodil ho z okna. Při jiném výbuchu kopal do nábytku tak zuřivě, až si zlomil malíček u nohy. V autě dovedl na Annu křičet kvůli sebemenší řidičské chybě. A když se naštval na někoho z okolí, jeho ironie řezala jako skalpel, adresně, přesně a bez ohledu na následky. Nebyl to násilník v kriminálním smyslu. Byl to člověk s obrovskou vnitřní energií, která se doma vybíjela jinak než před kamerou.

Být Sovákovou manželkou znamenalo mít deset dětí

Anna a Jiří se vědomě rozhodli nemít potomky. Její vysvětlení bylo přímočaré: život se Sovákem byl tak intenzivní, že by je děti spíš rozdělily. Sama říkala, že „být Sovákovou manželkou, to znamenalo mít deset dětí“. Učila, měla vztah ke svým žákům a mateřství jí nechybělo.

Místo toho převzala roli, kterou by šlo popsat jako provozní ředitelka domácnosti. Vyřizovala korespondenci, organizovala denní režim, tlumila konflikty. Sovák nechával praktické věci na ní a ona to přijala, ne z podřízenosti, ale z pragmatického pochopení, že takhle to funguje. Anniny vzpomínky, jak je zachytil Aha!, nepůsobí jako vyprávění trpitelky. Působí jako bilance ženy, která věděla, do čeho jde, a rozhodla se zůstat.

Annina matka přitom ze začátku proti sňatku ostře protestovala. Dvakrát rozvedený herec nebyl ideální zeť. Sovák jí podle pozdějších vzpomínek napsal dopis, v němž zdůraznil, že Anna se rozhodne sama za sebe. Přesné znění se nedochovalo, ale tón prý nebyl prosebný, spíš rázný. A matka nakonec ustoupila.

Syn, který nepřišel ani na pohřeb

Do manželství s Annou dlouhodobě zasahoval stín, který Sovák sám pomáhal vytvořit. Z jednoho z předchozích manželství měl syna, Jiřího Schmitzera, dnes známého herce. Po rozvodu se jejich vztah postupně rozpadal. Zlomovým momentem byla Schmitzerova dopravní nehoda v roce 1976, při níž pod vlivem alkoholu způsobil smrtelný následek. Sovák synovi neodpustil. Schmitzer otci neodpustil odchod od matky. Vznikl uzavřený kruh vzájemného odmítání, který se nikdy neprolomil.

Anna později připouštěla, že chyba byla „asi na obou stranách“. Schmitzer sám téma otce veřejně odmítal, v rozhovoru pro Instinkt na otázku o Sovákovi reagoval podrážděně a dal najevo, že o tom mluvit nechce. Na otcův pohřeb v roce 2000 nepřišel. Paradoxně ale po něm později namluvil roli v digitalizované verzi Uspořené libry pro Českou televizi. Profesní stopa po otci v jeho dráze zůstala, i když soukromé smíření nikdy nenastalo.

Komik, který nepřestal bavit ani po smrti

Sovákova popularita není jen generační nostalgie. Chalupáři se na České televizi dál reprízují a ještě v lednu 2026 byli podle dat MediaGuru nejsledovanějším pořadem úterního večera po osmé hodině. Pan Tau běží na ČT :D, Marečku, podejte mi pero! zná nazpaměť každá druhá česká domácnost. Sovák zůstává čitelnou popkulturní značkou, a s ní zůstává i příběh ženy, která stála za oponou.

Anna Sováková po manželově smrti mluvila o šoku a velké prázdnotě, kterou postupně zaplnily vzpomínky. Nelitovala. Její „nervy ze železa“ nebyly pasivní trpělivost, byly to nervy člověka, který pochopil pravidla hry, přijal je a čtyřicet let je aktivně řídil. Sovák měl štěstí, že si ho na tom rožmitálském hřbitově vybrala zrovna ona.