Šafářová řekla, kdo jim hlídá děti. Od Plekancovy rodiny už prarodiče nemají, zůstala jen její máma

Lucie Šafářová v podcastu přiznala, že rodinné zázemí pro hlídání dětí dnes stojí prakticky celé na její straně rodiny.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bývalá finalistka Roland Garros byla hostem pořadu Mámy sobě, kde otevřeně popsala, jak s Tomášem Plekancem řeší každodenní péči o dceru Leontýnku a syna Matěje. Jedna věta přitom vyčnívala nad ostatními: „Od Tomáše už bohužel nikoho nemáme.“ Pět slov, která nepřímo potvrzují to, co česká veřejnost dosud oficiálně neslyšela, že z Plekancovy strany rodiny už žádný prarodič dětem k dispozici není. Za tou větou stojí příběh, který se táhne přes deset let.

Sedmdesátiletá babička jako hlavní opora

Lucie v podcastu popsala svou matku jako ženu ve skvělé kondici, která se i v sedmdesáti letech dokáže postarat o obě děti najednou, hraje si s nimi a zvládne běžný den bez problémů. Luciin otec má zase svou roli, učí malou Leontýnku tenis. A pak jsou tu dvě neteře, Emma a Anna Dvořáčkovy, které už jsou téměř dospělé a s hlídáním pravidelně pomáhají. Emma ostatně není v tenisovém světě neznámá, Lucie s ní v roce 2024 nastoupila do čtyřhry na turnaji v Remeši, kam obě neteře podle Livesport.cz doprovázela.

Z Tomášovy strany zbývají strýc a teta na Kladně, kam rodina občas jezdí. Prarodiče ale ne. Žádní.

Příběh, který se táhne od roku 2013

Tomášův otec Pavel zemřel 1. září 2013, bylo mu osmapadesát let. Tehdejší zprávy zachytily i Plekancovu reakci, zůstal doma s maminkou Květou. O sedm let později, v srpnu 2020, přišel další zlom. Plekanec nečekaně opustil Kometu Brno, kde měl být oporou týmu, a na Instagramu napsal, že maminka onemocněla a rodina jí chce být nablízku. „Tituly a kariéra nejsou všechno,“ uvedl tehdy na Hokej.cz. Diagnózu ani podrobnosti nikdy nezveřejnil.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dnes, o několik let později, Luciina formulace v podcastu funguje jako silná nepřímá indicie. Explicitní veřejné oznámení o úmrtí Květy Plekancové dohledatelné není, rodina si tuto hranici zjevně drží. Respektujme ji. Faktem ale zůstává, že celá praktická síť hlídání se přesunula na jednu stranu.

Plekanec jako otec, ne jen jako hokejista

Bylo by zavádějící tvrdit, že Tomáš v péči o děti chybí. Lucie ho v dřívějším rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala jednoznačně: zvládne se postarat i o miminko, uvaří, zařídí vše potřebné, s kluky funguje skvěle. Nejde o otce, který „pomáhá“. Jde o otce, který plnohodnotně rodičuje.

Jenže širší rodinné zázemí, ta vrstva, která odlehčí, když oba rodiče potřebují čas, to je jiná kapitola. A tam je asymetrie viditelná. Na Luciině straně babička, dědeček, dvě neteře. Na Tomášově straně prázdno tam, kde dřív byli rodiče.

Co za tím výrokem skutečně stojí

Podcastová epizoda Mámy sobě s Lucií Plekanec Šafářovou je v archivu Youradio vedená jako starší díl, nikoli čerstvá novinka. Sekundární článek, který výroky přetiskl, vyšel 10. června 2026 a znovu je uvedl do oběhu. Samotná slova ale Lucie vyslovila dříve.

Tím spíš je zajímavé, jak silně rezonují. Ne proto, že by šlo o senzaci. Ale proto, že ukazují něco, co se v životech rodin odehrává potichu: přeskupení opor po ztrátách, které nikdo veřejně neoznamoval. Jeden prarodič odešel v roce 2013, druhý vážně onemocněl v roce 2020. A dnes sedmdesátiletá babička z Luciiny strany drží rodinný provoz pohromadě.

Někdy nejsilnější věta v rozhovoru není ta nejdelší. Stačí pět slov a za nimi roky, které rodina prožila beze slova na veřejnosti.