Hraní je moje poslání, bez něj bych umřel. Hrušínský po dvou nádorech odmítá odejít z Ulice, partnerka zoufá

Rudolf Hrušínský ml. bojuje se dvěma nádory a třemi zápaly plic. Přesto trvá na tom, že seriál neopustí, a partnerka Helena mu vzkazuje: „Buď práce, nebo život!“

Zdroj fotografie: Nextfoto

4. května 2026 se devětasedmdesátiletý herec po dlouhé zdravotní pauze znovu postavil před kameru v ateliérech Ulice. Nebylo to samozřejmé. Za poslední dva roky prodělal rakovinu plic, nádor na ledvině a třikrát po sobě zápal plic. Přesto, když se ho Blesk zeptal na konec v seriálu, odpověděl větou, která zní jako manifest: „Hraní je můj život, moje poslání. Nemůže mi ho nikdo vzít, ani nemoc… To bych umřel!“ Nejde o lékařskou prognózu. Jde o muže, který ztrátu herectví vnímá jako ztrátu sebe sama.

Dvě diagnózy za dva roky

Zdravotní osa Rudolfa Hrušínského se začala komplikovat před dvěma lety, kdy mu lékaři v Ostravě diagnostikovali rakovinu plic. Léčbu popsal stručně: ozáření během zhruba pěti dnů. Pak přišel relativní klid. V květnu 2025 ale přibyl druhý nádor, tentokrát na ledvině. V pražském IKEMu mu ho podle jeho vlastních slov „nějak vypálili“, přesnou metodu zákroku veřejně neupřesnil.

Obecně se u ledvinných nádorů používá chirurgie, případně termální ablace či kryochirurgie. K tomu tři po sobě jdoucí zápaly plic a průběžné kontroly, které pokračují dodnes. Přesné stadium ani histologii obou nádorů Hrušínský nikdy nezveřejnil. Co víme jistě: je po výkonu a v dispenzárním sledování, nikoli v akutní fázi léčby. Co nevíme: jak daleko od remise se nachází.

Partnerka versus poslání

Helena, kterou Hrušínský sám označuje za svého „anděla strážného“, mluví v rozhovoru pro Blesk bez obalu: „Není mu dobře, nesmí se přetahovat, musí odpočívat. Tohle nemůže zvládnout!„ A přidává ultimátum: „Musí se rozhodnout, buď práce, nebo život!“ Už dříve mu kvůli zdraví zakázala i rybaření.

Hrušínský její obavy nepopírá. Přiznává, že plné tempo jako dřív nezvládá. V rozhovoru pro PrahaIN z 2. května 2026, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, říká, že už „nemůže dělat to, co zamlada“. Jenže zároveň odmítá přestat úplně. Vedle Ulice stále hraje v Divadle Bez zábradlí a spolupracuje s agenturou Harlekýn. Konflikt mezi prací a zdravím se tedy netýká jen jednoho seriálu, ale celého jeho pracovního života.

Kdo z nich má pravdu? Helena mluví z logiky péče po dvou nádorech. Hrušínský z logiky člověka, pro kterého je herectví základní rámec existence. Kompromisem, ke kterému oba zjevně směřují, je omezené natáčení místo plného tempa.

Co to znamená pro Ulici

Vlastimil Pešek patří k seriálu od roku 2005, tedy přes dvacet let. Ještě v dílu 5131, odvysílaném 11. května 2026, je aktivním hybatelem děje, ne pouze jménem v cizích dialozích. Sám Hrušínský ale přiznává posun: „V Ulici je mne stále míň a míň, víc se tam o mně mluví.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Konkrétní plán na léto a podzim vypadá takto: do konce prázdnin nemá vypsané natáčecí obrazy. Od září s ním ale Nova počítá. Mluvčí seriálu Sára Mendel to pro Blesk potvrdila jednoznačně: „Od září normálně počítáme,“ a dodala, že v Ulici „určitě nekončí“. Už v říjnu 2025 kreativní producent Mario Kubaš ujišťoval, že Peška budou diváci vídat i nadále.

Ulice má s přizpůsobováním scénáře zdravotním limitům herců zkušenosti. Když si Jaroslava Obermaierová zlomila kotník, tvůrci její postavu Vilmu posadili na invalidní vozík a točili dál. Jan Holík se po operaci srdce vrátil k natáčení až po plné rekonvalescenci, produkce počkala. Hrušínského případ podle všeho míří podobným směrem: šetřený režim, dávkovaná přítomnost, scénář přizpůsobený realitě.

Dynastický rámec a ticho rodiny

V prosinci 2025 se Hrušínští znovu sešli před kamerou, tentokrát v dokumentu České televize Já, brácha a jméno Hrušínský. Vystoupili Jan Hrušínský, Kristýna Hrušínská i Rudolf Hrušínský nejmladší. Rodinný kontext je tedy veřejně přítomný. Co veřejně přítomné není, je jakékoli vyjádření širší rodiny k Rudolfově současné léčbě. Mluví jen Helena. A mluví nahlas.

Pro Hrušínského samotného je herecká dynastie víc než příjmení. V rozhovoru pro PrahaIN vzhlíží ke generaci, která byla před ním, a herectví popisuje jako práci, která ho „zatím neustále baví“ a drží v kontaktu s publikem. Ne zaměstnání. Poslání.

Devětasedmdesátiletý herec se v září vrátí na plac Ulice, ne v plném tempu, ale po svém. Helena bude zuřit. On bude hrát. A právě v tom střetu mezi délkou života a podobou života, kterou je ještě ochoten žít, se odehrává příběh, který žádný scénárista nevymyslel.