Robert Kodym dal úspory do zámku, kde se propadaly stropy a řádila dřevomorka. Dnes v něm má studio i hudební sál

Kytarista Lucie a Wanastowých Vjecí koupil zámek s 26 pokoji, rozpadlými krovy a dřevomorkou v trámech. Po čtvrt století říká, že budova je zachráněná.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Robert Kodym poprvé prošel bečvárský zámek u Kolína, viděl propadlé stropy, krovy napadené dřevomorkou a místnosti, do kterých zatékalo. VIPŽivot zaznamenal, že ho ale nevnímal jako ruinu, nýbrž příležitost. Viděl totiž přes metr silné zdi, které by jednou utlumily zvuk kytarového komba, a taneční sál z 18. století, jehož akustika se nedá postavit od nuly. Potřeboval bydlení, studio i zkušebnu a zjistil, že tohle všechno může být pod jednou střechou, pokud tu střechu nejdřív vymění. Rozhodl se investovat vlastní úspory do objektu, který by většinu lidí odradil už na první pohled. Dnes, přibližně pětadvacet let od koupě, v zámku žije s rodinou, nahrává, zkouší a v rozhovoru pro Český rozhlas poprvé řekl, že budova je zachráněná.

Zámek, který spolkl dvě dekády práce

Bečváry nejsou pohádkový zámeček z turistického průvodce. Jde o pozdně barokní objekt historicky spojený s maršálem Laudonem, s rokokovými detaily a tanečním sálem, který nese jeho jméno. Když se Kodym k objektu dostal na přelomu devadesátých a nultých let, stav odpovídal dekádám zanedbání. Krovy byly rozpadlé, dřevomorka se šířila trámovím a stropy hrozily zřícením. Kodym původně hledal faru, něco s tlustými zdmi, kde by mohl hrát, aniž by rušil sousedy. Bečváry ho ale podle jeho slov „úplně zbláznily“. Místo stavby nového domu usoudil, že je výhodnější koupit historickou budovu, která už má to, co studio potřebuje: masivní zdivo a prostory, které se nedají napodobit sádrokartonem.

Profesionální stavební firma na celou rekonstrukci nepřišla. Kodym popisuje svou roli výčtem, který zní jako pracovní inzerát na deset lidí najednou: instalatér, elektrikář, zedník, truhlář, tesař, svářeč, štukatér, zámečník, lakýrník, sklenář, topič, deratizér, a s ironickým přídavkem „kostelník“. Řemesla se učil za pochodu. První velký milník přišel kolem roku 2011, kdy už stála nová střecha, dřevomorka byla pryč a stropy držely. V té době rodina obývala tři pokoje a kuchyňský kout, zatímco zbytek šestadvacetipokojového zámku čekal na další kolo oprav. Rekonstrukce běží v režimu památkové péče a Kodym sám zmiňoval podporu z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury.

Studio pod barokním stropem

Dnes zámek slouží jako plnohodnotné hudební pracoviště. Uvnitř je studio, režie, zkušebna, skladiště nástrojů, údržbářská dílna a hostinské pokoje, kde mohou přespat spoluhráči a hosté. Zvláštní kapitolou stavby je Laudonův taneční sál. Kodym ho opakovaně popisuje jako prostor s výjimečnou akustikou, který má potenciál stát se druhou nahrávací místností. Paralela s britskými rockovými muzikanty se tu nabízí a Kodym se jí sám nebránil; v rozhovoru pro iREPORT zmínil, že ukradl větvičku břečťanu ze zahrady Jimmyho Pagea. George Harrison vybudoval ve svém sídle Friar Park nahrávací studio, které funguje dodnes. Bečváry jsou česká verze téhož modelu, historický dům jako domov i pracoviště zároveň.

Kodym se označuje za „pokorného poddaného toho velkého domu“, ne za zámeckého pána. Kdo dvacet pět let opravuje krovy, sanuje dřevomorku, topí, deratizuje a učí se štukovat, ten ví, že takový objekt nikdy nepřestane vyžadovat péči. Ještě loni říkal, že proces záchrany „stále není u konce“. Letos posunul hodnocení: budova je zachráněná. Kodym nekoupil reprezentativní sídlo. Koupil práci na celý život, a zároveň místo, kde ta práce má smysl i poté, co odloží kladivo a vezme do ruky kytaru.