Režisér Adamec už rok bojuje s demencí v sanatoriu. Jeho manželka za ním jezdí každý den, vlastní čas už nezná

Jana Adamcová měla minulý týden dorazit na akci k výročí písně Když se načančám. Na poslední chvíli odřekla, a místo oslavy popsala, jak vypadá její každodenní realita.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jiří Adamec, režisér desítek televizních pořadů a hudebních klipů, žije od konce září 2025 v Domově se zvláštním režimem Šarlota Care v Prosečnici. K 28. srpnu 2026 to je přibližně jedenáct měsíců nepřetržité pobytové péče. Zařízení s kapacitou čtyřiceti lůžek provozuje čtyřiadvacetihodinový režim, bezbariérové prostředí, celodenní stravování i aktivizační programy. Jde o profesionální zázemí, které má rodině ulevit.

Každý den stejná cesta

Jana Adamcová za manželem jezdí denně. Hodiny na cestách tam a zpět, hodiny u něj v zařízení, pak ještě vysílání v rádiu Prostor, domácnost, organizace rodinného chodu. „Svůj čas vůbec nemám,“ řekla redakci eXtra.cz. Není to fráze. Je to popis dne, ve kterém nezbývá nic navíc.

Péči v Šarlotě přitom hodnotí vysoko, mluví o tom, že je o manžela „skvěle postaráno“ a má „veškerou péči na nejvyšší úrovni“. Její denní přítomnost nemá nahrazovat personál. Plní jinou roli. Adamec je na ni podle jejích slov velmi upnutý a ona nechce, aby se cítil opuštěný. Profesionální péče řeší tělo. Partnerská přítomnost řeší všechno ostatní.

Co frontotemporální demence mění

Diagnóza, kterou lékaři Adamcovi potvrdili v roce 2024, se jmenuje frontotemporální demence. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby, kterou veřejnost zná lépe, nezačíná primárně ztrátou paměti. Postihuje čelní a spánkové laloky mozku a mění to, čím člověk je, jeho chování, osobnost, schopnost komunikovat a reagovat na okolí.

Český Národní zdravotnický informační portál mezi typické příznaky řadí:

• změny charakteru a emočních reakcí
• impulzivitu a ztrátu zábran
• apatii a ztrátu empatie
• stereotypní, rituální chování
• postupnou ztrátu řeči

U Adamce je progrese viditelná i z veřejných vyjádření jeho manželky. V létě 2024 mluvila o „raném stadiu“ a nenormální zapomnětlivosti. V lednu 2026 už popsala, že přestal běžně komunikovat a dorozumívá se spíš gesty. K srpnu 2026 říká, že den po dni nevidí zásadní rozdíly, ale nemoc zůstává progresivní. Zlepšení nepřijde.

Zásadní je i citlivost na narušení rutiny. Jana popsala, že po nečekané návštěvě bývá manžel několik dní apatický a funguje hůř. Pacienti s touto diagnózou potřebují stabilní režim; jakákoli změna je může na dny vykolejit.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rodina nekončí za branami zařízení

Příběh Adamcových ukazuje něco, co se v debatě o péči o lidi s demencí často přehlíží. Umístění blízkého do specializovaného zařízení neznamená konec rodinné zátěže. Změní se její podoba, z fyzické na emoční, organizační, časovou. Ale nezmizí.

Děti Daniel a Jasmina Anna otce navštěvují a Janě jsou oporou. Nemoc ale zasáhla i širší rodinné vztahy, proběhl soudní spor o opatrovnictví, do kterého vstoupil i syn Marek z Adamcova prvního manželství. O vlastní psychologické podpoře nebo terapii Jana veřejně nemluví.

Co mohou rodiny v podobné situaci dělat

Adamcových se příběh týká osobně. Tisíce českých rodin ale řeší totéž bez mediální pozornosti. Systém nabízí několik nástrojů, i když jejich reálná dostupnost se liší kraj od kraje.

• Příspěvek na péči v roce 2026 činí u dospělých 1 300 až 27 000 Kč měsíčně podle stupně závislosti; u pobytových služeb je nejvyšší stupeň 23 000 Kč.
• Odlehčovací služby mají pečujícím poskytnout dočasný odpočinek, hradit je lze právě z příspěvku na péči.
• Domovy se zvláštním režimem pro lidi s demencí lze vyhledat přes veřejný registr MPSV, centrální přehled čekacích dob ale neexistuje.
• Česká alzheimerovská společnost provozuje databázi služeb, svépomocné skupiny i poradenství pro rodinné pečující.

Oficiální sazebník Šarloty aktualizovaný k 26. srpnu 2026 uvádí základní měsíční úhradu za ubytování a stravu mezi 19 063 a 20 435 Kč, s volitelným paušálem za doplňkové služby 15 až 18 tisíc Kč. K tomu náleží příspěvek na péči, který směřuje přímo poskytovateli. Mediálně tradované „sto tisíc měsíčně“ z veřejně dostupných dokumentů potvrdit nelze.