Pyšná princezna: Kohout prezentoval manželství jako vzor pro mládež. Pak mu Vladimír Ráž přebral Vránovou přímo na place

Svatba v den Stalinových narozenin, recitály pro mládež, besedy pro družstevníky. A pak přišla pohádka, která vzorný budovatelský pár rozmetala.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když osmnáctiletá Alena Vránová v létě 1951 nastoupila na plac Pyšné princezny, byla už půl roku manželkou Pavla Kohouta, básníka, dramatika a jednoho z nejviditelnějších svazáckých autorů v zemi. Jejich svazek uzavřený 18. prosince 1950, přesně na Stalinovy narozeniny, nebyl jen soukromou záležitostí. Strana z něj udělala výkladní skříň: mladý, talentovaný, ideově spolehlivý pár, který měl ukazovat mládeži, jak vypadá správný socialistický život. Jenže na jihu Čech, mezi kulisami Hluboké a třeboňskými rybníky, se začal psát úplně jiný scénář.

Vzorný pár pro stranu

Pavel Kohout nebyl v roce 1950 ledajaký ženich. Ve svých čtyřiadvaceti letech patřil k nejhlasitějším hlasům budovatelské kultury, psal verše k výročím, cestoval se Souborem Julia Fučíka a jeho jméno znali čtenáři novin i posluchači rozhlasu. Alena Vránová zase ztělesňovala novou generaci herectví, mladá, krásná, oddaná divadlu. Nad párem stál faktický stranický patronát. Počítalo se s jejich společnými vystoupeními pro družstevníky, s recitály pro mládež, s cestami do Sovětského svazu. Manželství nebylo jen manželství. Bylo to politické gesto.

A právě proto se jeho rozpad nemohl odehrát potichu.

Jiskra na place, oheň až potom

Natáčení Pyšné princezny probíhalo od 20. června 1951 do 10. ledna 1952, víc než půl roku intenzivní práce v exteriérech i ateliérech. Vránová hrála princeznu Krasomilu, Vladimír Ráž krále Miroslava. Podle pozdější vzpomínky samotné herečky do filmu spolu „vložili kus opravdické lásky“. Citové sblížení mezi oběma je doložené, ale jeho průběh je složitější, než jak ho převyprávěla populární verze.

Zásadní korekci přinesla Olga Rážová, příbuzná Vladimíra Ráže, v dopise otištěném Českým rozhlasem v roce 2025. Podle ní se oba po skončení natáčení pokusili vzplanutí ukončit. Velká láska se znovu rozjela až později, když Vránová oznámila konec svého manželství s Kohoutem. Jinými slovy: na place přeskočila jiskra, ale definitivní obrat přišel mimo kameru.

Pro Kohouta to nicméně bylo jedno. Ztráta manželky pro něj znamenala nejen osobní ránu, ale i trhlinu ve fasádě, kterou sám pomáhal budovat.

Pomsta přes jeviště

Kohoutova reakce přišla ve dvou vlnách. Ta první byla okamžitá a veřejná. Napsal divadelní hru Dobrá píseň, moralitu o nevěře manželky stranického funkcionáře, v níž „svůdce“ rozbíjí vzornou rodinu. Kdo znal pozadí, nemusel hádat, odkud autor čerpal. Selhání v lásce převedl na selhání vůči kolektivu a vlasti, přesně jazykem, kterému doba rozuměla. Podle sekundárních rekonstrukcí posílal i výhrůžné dopisy Rážovi a celá věc se propírala na stranických schůzích.

Zdroj fotografie: Česká televize

Druhá vlna přišla o desetiletí později. V rozhovoru pro Aha! z roku 2018, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, se devadesátiletý Kohout Vránové omluvil. „Stydím se za ten čin,“ řekl. Omluva přišla pozdě, ale přišla. A právě kontrast mezi tehdejší veřejnou pomstou a pozdním přiznáním studu ukazuje, jak hluboce se osobní trauma propletlo s ideologickým divadlem doby.

Pohádka jako zrcadlo režimu

Pyšná princezna sama o sobě je učebnicovým příkladem toho, jak raná padesátá léta zacházela s pohádkovým žánrem. Schvalovací komise vyškrtla ze scénáře nadpřirozená kouzla; jediný „zázrak“, který tvůrci uhájili, byla zpívající květina. Původně se mělo točit barevně, ale východoněmecký materiál ORWO nedodal, a tak vznikl černobílý film, který dnes paradoxně působí nadčasověji. Opozice veselého, zpívajícího Miroslavova království a temného, feudálního Půlnočního království nebyla jen dramaturgická. Byla ideologická. Jak ukazuje bakalářská práce Univerzity Karlovy z roku 2025, pohádka byla pro přenos jednoduchých ideových vzorců mimořádně vhodný žánr, a režim to věděl.

Do tohoto prostředí spadl milostný trojúhelník Kohout–Vránová–Ráž jako granát. Nejde jen o to, že prominentní svazácký autor přišel o manželku. Jde o to, že se rozpadl příběh, který měl být součástí téhož propagandistického stroje jako film sám.

Co zbylo po place

Vránová si Ráže nakonec vzala. Měli spolu dceru Markétu a žili spolu zhruba pětadvacet let, než i druhé manželství skončilo rozvodem. Kohout mezitím prošel vlastní proměnou, od budovatelského básníka přes signatáře Charty 77 až po exilového dramatika. A Pyšná princezna? Ta běží dál. Česká televize ji vysílá 1. května 2026 na ČT1 ve 12:50, jako každý rok spolehlivě a bez kontextu, který za ní stojí.

Krasomila a Miroslav se na plátně políbí a žijí šťastně. Jejich představitelé potřebovali k témuž roky, skandál a stranické schůze.