Voda měla deset stupňů a herci do ní lezli znovu a znovu. Natáčení Rafťáků nebyla letní pohoda, ale utrpení

Léto 2005, Vltava u Českého Krumlova. Voda deset stupňů, vzduch místy kolem pěti. A herci, kteří do řeky lezou znovu a znovu.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Na plátně Rafťáci vypadají jako ta nejbezstarostnější letní komedie: parta na raftu, slunce, holky, pivo. Jenže za každou minutou té pohody stojí čtyři desítky natáčecích dnů, přes sedmdesát lokací a fyzicky vyčerpávající práce v podmínkách, které s létem neměly nic společného. Vojtěch Kotek to v dobovém reportu z placu shrnul jednou větou: „Když lezeš do té ledárny už po šestý, tak se ti fakt nechce.“ A přesně tenhle rozpor, mezi idylou na obrazovce a dřinou za kamerou, dělá z příběhu natáčení Rafťáků něco, co stojí za vyprávění i dvacet let poté.

Desetistupňová voda a vzduch pod bodem pohodlí

Natáčení probíhalo od 1. července do 15. srpna 2005, tedy uprostřed kalendářního léta. Jenže léto toho roku na jihu Čech připomínalo spíš podzim. Dobový tiskový materiál k filmu uvádí teplotu vody kolem deseti stupňů Celsia a vzduch, který se v některých dnech sotva vyšplhal nad pět stupňů. Kotek popisoval, že voda byla snesitelná po kolena, možná po stehna, ale jakmile šla výš, byl to „strašný pocit“. Jiří Mádl zase vzpomínal na zimu a bolavá záda při natáčení intimnějších scén, které vyžadovaly minimum oblečení.

Problém nebyl jen chlad sám o sobě. Byl to chlad opakovaný. Raft na řece nejde zastavit na značce jako auto na silnici. Každá jízda peřejemi znamenala nový nástup, nové namočení, nový pokus o správný záběr. Štáb potřeboval na řece potápěče, bezpečnostní zajištění a speciální kamerovou konstrukci namontovanou přímo na raft, aby obraz v rozbouřené vodě nekmital. Když se něco nepovedlo (a na řece se věci nedaří často), celý proces začínal od začátku.

Strach, který ve filmu nevidíte

Studená voda nebyla jediný zdroj diskomfortu. Milan Šteindler, který ve filmu hraje jednoho z otců, po pohledu na peřeje podle Kinoboxu „nevěřil svým očím“ a bylo mu hloupé přiznat, že není takový vodák, když se všichni kolem tvářili, jako by šlo o běžnou věc. Kotek vzpomínal na reálné obavy při jízdách na čtyřkolkách. Mádl, který v raftu seděl poprvé v životě až při přípravném výcviku, se musel adaptovat za pochodu.

Zdroj fotografie: Česká televize

A pak tu byla Andrea Kerestešová. Slovenská herečka tehdy česky prakticky nemluvila. Na place to řešili tak, že ji v postsynchronech kompletně nadabovala Andrea Elsnerová; u náročnějších scén za ni navíc zaskakovala dublérka. Divák v kině nic z toho nepoznal. Právě to je ale podstata celého paradoxu: čím víc film působí jako spontánní prázdninová jízda, tím víc technické disciplíny a lidského nepohodlí je pod ní schované.

Janákova lekce ze Snowboarďáků

Karel Janák točil Rafťáky jako volné pokračování Snowboarďáků, ale s jedním zásadním rozdílem: tentokrát si pohlídal produkci sám. Po Snowboarďácích, kde nebyl spokojený s prací externích producentů, si sestavil vlastní tým a pracoval s rozpočtem kolem třiceti milionů korun. Typ náročnosti se změnil: u Snowboarďáků čelili herci teplotám kolem minus dvaceti a sněhovým vánicím, u Rafťáků zase opakovanému namáčení v ledové vodě a logistice na řece mezi desítkami lokací.

Výsledek dal Janákovi za pravdu. Redakci VIPŽivot neuniklo, že film vydělal přes sto milionů korun a přilákal do kin přes milion diváků. Komerční úspěch potvrdil, že kombinace osvědčeného štábu, silnějšího marketingu a režisérovy kontroly nad celým procesem funguje, i když podmínky na place byly o poznání drsnější, než naznačoval výsledný produkt.

Kde Rafťáky najdete dnes

Vodní scény vznikaly na Vltavě v úseku od Českého Krumlova k Českým Budějovicím, další záběry štáb natočil v Rožmitálu na Šumavě a na hradě Loket. Jihočeský turistický web dodnes tyto lokace mapuje jako filmová místa. Kdo si chce film pustit znovu, najde ho podle JustWatch na Netflixu, Prima Plus a HBO Max. Ve filmu se mimochodem mihne i Dominik Hašek v roli záchranáře, detail, který při prvním zhlédnutí snadno unikne.

Rafťáci jsou důkazem, že nejlepší letní komedie nevznikají v létě. Vznikají navzdory němu.