Petr Pavel to schytal: Kvůli návštěvě Němců na Hradě čelí ostré kritice, opřeli se do něj i Zeman s Konečnou

Pražský hrad oznámil přijetí bavorského premiéra Markuse Södera na neděli 24. května 2026. Schůzka ještě neproběhla, a kritika už hoří.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Česko – německé vztahy jsou v posledních týdnech znovu horkým tématem zejména kvůli Sudetoněmeckým dnům v Brně. VIP život zaznamenal, že v téhle rozjitřené atmosféře prezident Petr Pavel přijme na hradě bavorského premiéra Markuse Södera. Žádná delegace bez tváře, žádný tajný handshake za zavřenými dveřmi. A právě kvůli Němci na Hradě se v Česku strhla bouře. Söder totiž do Česka nemíří jen za Pavlem. Zároveň veřejně potvrdil účast na brněnské akci. A právě ten souběh proměnil běžnou diplomatickou schůzku v politický blesk.

Načasování, které zapálilo debatu

Sudetoněmecký den, pořádaný jako součást festivalu Meeting Brno od 22. do 25. května 2026, není v českém kontextu neutrální událost. Dotýká se odsunu, Benešových dekretů, nacistické okupace a poválečného majetkového uspořádání, témat, která v české společnosti spolehlivě vyvolávají emoce i po osmdesáti letech. Že se 76. sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení koná poprvé na české půdě, udělalo z celé akce symbol. A Pavlovo přijetí Södera v jejím průběhu z něj podle kritiků udělalo symbol dvojnásobný.

Kdo a jak kritizuje

Nejtvrdší institucionální odpověď přišla ze Sněmovny. Už 14. května prosadila vládní většina ANO, SPD a Motoristů usnesení proti konání sjezdu v Brně. Boris Šťastný z Motoristů akci označil za „politickou provokaci“. Opozice, ODS, STAN, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09, se jednání na protest nezúčastnila; v lavicích lidovců visel transparent „Vyvoláváním nenávisti dluhy nezaplatíte„. O pět dní později přitvrdil Institut Václava Klause. V prohlášení z 19. května napsal, že Pavel „svou podporou sudetoněmeckého sjezdu v Brně poškozuje česko-německé vztahy“. V části kritických reakcí zaznělo i obvinění z lokajství, nálepka, která v české politické zkratce znamená: prezident se podle kritiků chová poddajně vůči německé straně a symbolicky kryje historicky kontroverzní akci.

Vyjádřil se i Miloš Zeman. „“Účast bavorského premiéra Södera na srazu sudetských Němců v Brně je projevem bezohlednosti a pohrdání vůči českým občanům,“ prozradil pro Super.cz. „Pražský hrad má být symbolem důstojnosti a suverenity českého státu, nikoli lokajství,“ přidala se Kateřina Konečná.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co Hrad skutečně udělal, a co ne

Mluvčí Pražského hradu Vojtěch Šeliga veřejně uvedl, že se Pavel samotného Sudetoněmeckého dne nezúčastní a na sjezd nevyšle ani zástupce Kanceláře prezidenta republiky. Přijetí Södera Hrad zarámoval jako bilaterální česko-bavorskou schůzku, nikoli jako gesto směrem k sudetoněmeckému hnutí. Ve stejný den, kdy oznámil Söderovu návštěvu, zveřejnil Pavel s německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem společné prohlášení. Mluví se v něm o „mimořádně blízkém a silném partnerství“, o cestě usmíření a respektu po temné kapitole dějin. Hradní komunikace tedy cíleně stavěla protiváhu: ne sudetská nostalgie, ale evropské partnerství.

Spor o symboliku, ne o protokol

Kontakt Pavla se Söderem není novinka. Oba se potkali už 19. května 2023 při Bavorsko-českých týdnech přátelství v Selbu. Přijímání zahraničních politiků na Hradě je běžný diplomatický nástroj. Referenčním rámcem česko-německých vztahů zůstává deklarace z 21. ledna 1997, v níž se obě strany zavázaly „nezatěžovat vztahy politickými a právními otázkami z minulosti„. Paradoxně, za českou stranu ji tehdy podepsal premiér Václav Klaus, jehož institut dnes Pavla za vstřícnost k Německu kritizuje. Podle posledních dat CVVM z ledna 2026 Pavlovi důvěřovalo 62 % občanů a jeho zahraniční reprezentaci hodnotilo příznivě 77 % respondentů.

Kde leží skutečná hranice

Jádro konfliktu neleží v tom, co se na Hradě odehrálo, protože se tam ještě nic neodehrálo. Leží v tom, co přijetí Södera v daný víkend znamená pro českou historickou paměť. Istitut Václav Klause mluví o „podpoře“ a „záštitě“, Hrad mluví o partnerství a smíření. Obě strany popisují tutéž schůzku, ale každá ji zasazuje do jiného příběhu. Obvinění z lokajství je v této kauze především domácí politická zkratka, emocionálně účinná, ale opřená o symboliku, ne o doložený diplomatický ústupek. Skutečná otázka nezní, jestli Pavel přijal Södera. Zní, jestli si Česko umí o sudetoněmecké minulosti promluvit, aniž by z toho udělalo zákopovou válku.