Dvacetkrát byla v Indii, dcera tam zůstala u sirotků. Paulová v 71 letech stále hraje, důchod jí nestačí

Jana Paulová má jednasedmdesát, hraje v několika inscenacích i v televizním seriálu a říká, že přestat si nemůže dovolit. Její penze prý pokryje sotva odvody.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se na konci roku 2024 herečka svěřila v rozhovoru pro CNN Prima NEWS, znělo to skoro jako vtip: „Nula od nuly pojde.“ Tak popsala svůj starobní důchod ve vztahu k tomu, co jako pracující seniorka odvádí na pojistném. Přesnou částku nezveřejnila, ale tón výpovědi byl jednoznačný: bez práce by se neuživila. A přitom hned dodala, že si nechce stěžovat a že ji hraní pořád baví. Právě tahle dvojakost, radost z jeviště a zároveň nemožnost z něj odejít, dělá z příběhu Jany Paulové víc než příběh celebrity. Je to příběh o tom, jak český důchodový systém zachází s lidmi, kteří celý život pracovali, ale jinak než na plný úvazek.

Na jevišti i před kamerou, i po sedmdesátce

Paulová v roce 2026 rozhodně nedohrává. V Divadle Kalich má na repertoáru hned několik titulů: komedii Bez předsudků po boku Pavla Zedníčka, s nímž tvoří jevištní dvojici přes dvě dekády, dále inscenaci Přání, která vznikla přímo k jejímu životnímu jubileu, a autorský kus Má mě rád, nemá mě rád. Se Zedníčkem a Václavem Vydrou hraje i v představení Nikdy není pozdě. To není symbolická aktivita. To je plnohodnotný pracovní kalendář.

V televizi zůstává psycholožkou Jarmilou Kočkovou v Ordinaci v růžové zahradě 2. Oficiální programový materiál Novy pro jaro 2026 s ní počítá v aktuální dějové lince, nejde o archivní roli, ale o živou postavu v běžícím seriálu. Paulová zkrátka pracuje v režimu, který by leckoho unavil i ve čtyřiceti.

Proč slavná herečka nemá na klidný důchod

Odpověď nesouvisí se slávou. Souvisí s tím, jak funguje česká důchodová matematika. Podle České správy sociálního zabezpečení se výše penze odvíjí od dvou věcí: délky doby pojištění a výše výdělků, z nichž bylo skutečně odvedeno pojistné. Ne od popularity, ne od počtu odehraných představení, ne od toho, kolikrát vás lidé viděli v televizi.

Herci a umělci většinu kariéry fungují jako osoby samostatně výdělečně činné s nepravidelnými příjmy. Minimální záloha na důchodové pojištění pro OSVČ s hlavní činností činí v roce 2026 pouhých 5 720 korun měsíčně, u vedlejší činnosti dokonce jen 1 574 korun. Kdo roky platil minimum, nebo měl výpadky, kdy neplatil vůbec, dostane odpovídající penzi. Průměrný starobní důchod v Česku přitom letos podle Ministerstva práce a sociálních věcí dosahuje 21 839 korun měsíčně.

Paulová není jediná, kdo na to naráží. Jaroslava Obermaierová veřejně přiznala, že začínala na důchodu kolem deseti tisíc a nyní pobírá necelých šestnáct tisíc. Jan Kanyza popsal šok, když poprvé uviděl svůj výměr. Pavel Zedníček kdysi mluvil o částce kolem deseti tisíc, byť sám říká, že se mu penze po valorizacích zvedla. Naopak Stanislav Hložek uvádí zhruba 24 tisíc a výslovně to spojuje s tím, že celý život poctivě platil odvody. Rozdíl mezi nimi není v talentu. Je v tom, kolik a jak dlouho kdo odváděl.

Dcera v Indii a škola pro opuštěné děti

Druhá osa příběhu Jany Paulové vede tisíce kilometrů od Prahy. Její starší dcera Adéla Svobodová žije v Indii, kde spolu s Paulovou a Emilem Heyrovským stála u zrodu sdružení Změň můj osud. To pomohlo rozjet domov a školu pro opuštěné děti v městečku Tádpatrí, napojené na ášram Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho. Podle projektového webu patřila Paulová k prvním dárcům a zázemí se od té doby dál rozrůstá.

Podle dřívějších rozhovorů se herečka do Indie opakovaně vracela, mluví se o dvou desítkách cest. Sama přiznává, že vzdálenost od dcery je těžká. Po covidu se delší dobu neviděly, byly odkázané na videohovory. Přesto vazba funguje: drží ji společný projekt i pravidelný kontakt. Paulová o tom nemluví pateticky. Spíš věcně, jako o životním rozhodnutí, které respektuje, i když ji občas bolí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Systém, který nerozlišuje mezi slávou a anonymitou

Příběh Paulové dobře ukazuje jednu vlastnost českého důchodového systému: je slepý k tomu, kdo jste. A to je zároveň jeho síla i slabina. Spravedlivě měří všem stejným metrem, roky pojištění krát vyměřovací základ. Jenže u profesí s nepravidelnými příjmy, honoráři místo výplatních pásek a obdobími bez zakázek ten metr systematicky měří méně.

Pro kohokoliv, kdo dnes pracuje jako OSVČ nebo na volné noze, z toho plyne praktický závěr: hlídat si souvislou dobu pojištění, nejezdit dlouhodobě na minimálních základech a v případě výpadků zvážit dobrovolnou účast na důchodovém pojištění, která v roce 2026 stojí nejméně 3 428 korun měsíčně. Řešit to až před důchodem je pozdě. To by potvrdila i Paulová.

Nadhled místo sebelítosti

Co na Janě Paulové zaujme nejvíc, není výše penze ani počet rolí. Je to způsob, jakým o tom všem mluví. Žádné stížnosti, žádné obviňování systému. Věta „nula od nuly pojde“ zní jako pointa z komedie, kterou by sama mohla hrát. Jenže za ní stojí reálná čísla a reálný důvod, proč jednasedmdesátiletá žena každý večer stojí na jevišti.

Paulová hraje, protože musí. A protože chce. Že se obojí potkává v jednom člověku, je možná ta nejlepší role, jakou kdy dostala; jen ji nepsala ona.