Manželka mu zachránila život, bez ní by nemluvil. Ota Jirák po mrtvici zmizel na chalupu a věnoval se malování

Otakar Jirák, hlas postavy Hele, Alfa i mamuta Mannyho, zemřel 17. října 2026 ve věku 77 let. Posledních sedm let jeho života formovala mrtvice, manželka Drahomíra a podkrovní ateliér.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když v roce 2019 krátce po sedmdesátinách skončil Ota Jirák v pražském IKEM se souběhem druhého infarktu a mrtvice, vypadalo to, že hlas, který čtyři dekády provázel české děti Studiem Kamarád, definitivně zmlkne. Řeč vázla, tělo nespolupracovalo. Jenže vedle postele seděla Drahomíra. A Jirák později řekl větu, která jeho pozdní příběh shrnuje přesněji než jakýkoli nekrolog: „To, že dnes chodím a mluvím, je zásluha mojí ženy.“

Jedenáct prášků ráno, čtyři večer

Zdravotní problémy nepřišly naráz. Už před mrtvicí Jirák otevřeně mluvil o tom, co všechno denně řeší: diabetes, astma, spánková apnoe s 34 zástavami dechu za hodinu, kvůli které spal s přístrojem. Ráno spolkl jedenáct prášků, večer další čtyři. Tělo, které desítky let pracovalo hlasem v dabingových studiích, na divadelních prknech i před kamerou, ho postupně zrazovalo.

Mrtvice v roce 2019 byla zlomem. Zasáhla řeč, pro dabéra ta nejkrutější rána. Jirák sám později popsal, že mluví „celkem bez zadrhávání“ hlavně díky manželce, která mu pomáhala, aby „neříkal hámotiny“. Žádný logopedický program ani odbornou metodu veřejně nejmenoval. Drahomíra nebyla terapeutka s certifikátem. Byla partnerka, která věděla, co má říkat a čeho se vyvarovat, a byla tam každý den.

Chalupa, která nebyla útěkem

Představa, že se Jirák po mrtvici stáhl na venkov, je pochopitelná, ale nepřesná. Do Neveklovic se s Drahomírou přestěhoval už kolem roku 2011, když přišli o pražský byt. Bývalý hostinec přestavěli na domov. Nahoře vznikl malířský ateliér, po stěnách visely jeho obrazy, na zahradě klid, který Praha nenabízela.

Mrtvice ten režim nezaložila, posílila ho. Pracovní tempo se zpomalilo, veřejných vystoupení ubylo. Ale Jirák ani Drahomíra to nepopisovali jako vyhnanství. Ještě v únoru 2025 v rozhovoru pro iDNES říkal, že v tom domě „spokojeně žijí“ a „užívají si každý den plnými doušky“. Média ho v Neveklovicích opakovaně navštěvovala, natáčel tam i pořad My, chalupáři na Nově. Nešlo o zmizení. Spíš o ztišení.

Sny, Bosch a hororové motivy

V podkrovním ateliéru maloval to, co se mu zdálo. Sám jako inspiraci uváděl Hieronyma Bosche a Salvadora Dalího, podivné, snové, místy drsné výjevy. TV Nova jeho tvorbu popsala jako „hororové obrazy s drsnými motivy“. Uspořádal i menší neprodejní výstavu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Aleš Cibulka (@alescibulkaofficial)

Nebyla to profesionální druhá kariéra, ale ani nedělní čmárání. Byl to seriózně pěstovaný autorský svět člověka, kterého publikum znalo podle hlasu, ne podle obličeje, a který si na stará kolena budoval vizuální jazyk, jenž byl překvapivě osobní a temný.

Hlas, který předal dál

Pro většinu Čechů zůstane Jirák především Hele. Čtyři dekády v dětském vysílání, mezigenerační fenomén: rodiče, kteří s ním vyrůstali, ho slyšeli znovu s vlastními dětmi. K tomu Alf, mamut Manny, Obelix, Tygr z Medvídka Pú, Hagrid. Z hraných rolí primář Pantoflíček v Ordinaci v růžové zahradě nebo strýc František v Saturninovi. Ve Slunečné pro něj scenárista napsal linku, v níž hlavně stál nebo seděl, šetřící roli pro tělo, které už nezvládalo víc.

V únoru 2026 předal hlas Heleho Kryštofu Mendemu. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí. Redakce VIPŽivot připomíná, že už v roce 2020 říkal, že je z dabingu „skoro vyřazený“ a že „nastoupili jiní“. Generační výměna, kterou přijal bez hořkosti.

Rozloučení v rodinném kruhu

Podle parte na Novinkách zemřel Otakar Jirák 17. října 2026. Rodina oznámila, že poslední rozloučení proběhne v soukromí. Veřejný obřad se konat nebude.

Drahomíra mu vrátila řeč, chalupa mu dala klid a štětec mu dal jazyk, který nepotřeboval hlasivky. Ota Jirák odešel tiše, přesně tak, jak posledních patnáct let žil.