V 19 letech přišla o oba rodiče, pak o syna, pak o manželství s Rážem. Nejstarší české herečce Alexandře Myškové je 104 let

Alexandra Myšková se narodila 4. dubna 1922. Nejstarší česká herečka oslavila 104 narozeniny a žije v norské metropoli.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když se řekne nejstarší žijící česká herečka, zní to jako statistická kuriozita. Jenže za tím číslem stojí reálný život, který by většinu lidí zlomil dávno před stovkou. Alexandře Myškové totiž válka vzala oba rodiče, než jí bylo dvacet. Ztratila malého syna. VIP život zaznamenal, že se také rozpadlo její manželství s hercem Vladimírem Rážem. A pak odešla do země, jejíž jazyk neuměla, a vybudovala tam kariéru, za kterou ji vyznamenal norský král. Příběh nezdolné herečky není o přežívání. Je o tom, jak se člověk dokáže pokaždé znovu nadechnout.

Devatenáct let a válka místo jeviště

Pražská konzervatoř, herecké sny, první kroky k divadlu, a do toho přijde válka. Alexandra Myšková přišla za okupace o oba rodiče. V té době, kolem roku 1941, zkoušela u legendárního režiséra Jindřicha Honzla ve válečném Divadélku pro 99. Bylo jí devatenáct a jeviště jí zůstalo jako jediný pevný bod. Po válce se její kariéra rozběhla naplno. Hrála ve Studiu Národního divadla, v Realistickém divadle, ale především v Městských divadlech pražských, kde působila přes dvě dekády, od padesátých let až do konce šedesátých.

K tomu filmové role a od roku 1961 výuka na DAMU. Profesně to vypadalo jako stabilní, úspěšný život české divadelní herečky. Soukromě ale přišla další rána. Malý syn, kterého měla s Vladimírem Rážem, zemřel. Přesná příčina není ve veřejně dostupných materiálech doložena. Manželství s Rážem, svazek dvou herců, kteří spolu sdíleli jeviště i tragédii, se po této ztrátě rozpadlo.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Norsko: nový jazyk, nová kariéra

Rok 1968 změnil životy tisíců českých umělců. Myšková ale neodešla hned po srpnové invazi. Klíčový moment přišel, když ministerstvo kultury trvalo na tom, aby si osobně v Praze vyměnila výjezdní doložku. Jenže v tu chvíli měla v Norsku oba syny. Bála se, že by ji zpátky už nepustili, a tím by byla od dětí odříznutá. Rozhodnutí padlo: zůstane. Od 1. září 1969 začala v Oslu učit hereckou techniku.

A tady se ukazuje to, co její příběh odlišuje od většiny českých emigrantských osudů. Nešla cestou „pokračuji jako herečka stejného typu v cizině“. Místo toho přesměrovala celou kariéru do pedagogiky a režie, do oblastí, kde mohla rychleji zužitkovat desítky let jevištní zkušenosti, i když norštinu teprve vstřebávala. Celkem v Norsku učila pětadvacet let. Působila na muzikálové akademii, režírovala v divadlech i rozhlase. A výsledky přišly tvrdé, měřitelné, nezpochybnitelné.

Dvě ceny, které mluví za vše

V sezoně 1982/1983 získala Alexandra Myšková Teaterkritikerprisen, cenu norských divadelních kritiků, za inscenaci Ein månad på landet (Měsíc na venkově). Česká emigrantka, která přijela do Norska bez znalosti jazyka, dostala ocenění od tamních kritiků za režii Turgeněva v norštině. To není jen profesní úspěch. To je důkaz mimořádné adaptace. O necelou dekádu později, 1. července 1992, jí norský královský dům udělil Kongens Fortjenstmedalje i gull, zlatou záslužnou medaili krále. V oficiálním registru je vedena jako „teaterpedagog“. Jde o jednu z nejvyšších forem uznání, kterou norský stát uděluje za zásluhy o společnost.

Zdroj fotografie: Bernard Bakala / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Dva domovy a žádné litování

I po roce 1989 zůstala Myšková v Oslu. Do Česka jezdila, část času trávila ve Vráži v jižních Čechách, zvlášť po ortopedických operacích a během covidu. Ale když mluví o cestě „domů“, myslí Oslo. Zároveň v rozhovorech opakovaně zmiňuje Prahu a češtinu jako svůj rodný domov. Dva domovy, žádný rozpor.

Na otázky po tajemství dlouhověkosti odpovídá konkrétně a bez ezoteriky:

• Pravidelné cvičení a procházky
• Celoživotní nekuřáctví (mimo jevištní rekvizity)
• Abstinence
• Aktivní mozek a práce, která dává smysl

K tomu přidává něco, co se nedá převést na zdravotní radu: vděčnost a odmítnutí sebelítosti. „Nic jsem nikdy nelitovala,“ říká. „Bylo to, jak to mělo být.“ Ještě ve sto letech mluvila o tom, jak moc ráda vždycky učila. Její stopu dnes v Česku drží hlavně archivy, oborové profily na portálu O divadle a pamětnický projekt Příběhy našich sousedů.

Žena, která si kariéru postavila dvakrát

Označení „nejstarší žijící česká herečka“ je přesné, ale nedostatečné. Myšková není jen pamětnicí, která přežila. Je příkladem ženy, která po sérii osobních katastrof dokázala v cizím jazyce a cizí zemi vybudovat druhou profesní autoritu, a získat za ni uznání, o kterém se většině domácích umělců ani nesní. V červenci 2026 sedí Alexandra Myšková ve svém norském bytě. Za sebou má dvě kariéry, dvě země, královské vyznamenání a víc ztrát, než kolik by většina lidí unesla za dva životy. Litovat se odmítá.