Vyhazovy z divadel, tajná dcera a útěk do Vídně. Oldřich Kaiser má za sebou divoký život, o minulosti mluví nerad

V březnu 2025 stál Oldřich Kaiser v pražském Rudolfinu s Českým lvem za hlavní roli, svým prvním. Odehrál ji téměř beze slov.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herec, kterého česká veřejnost roky znala hlavně z alkoholových skandálů, zrušených představení a bulvárních titulků, získal nejvyšší domácí filmové ocenění za roli ve snímku Zahradníkův rok. Žádné slovní ekvilibristiky, žádná improvizovaná kanonáda. Mimika, rytmus těla, přítomnost v obrazu. Je v tom paradox, který říká víc než jakýkoli rozhovor, a Kaiser rozhovory stejně nedává rád. Aby člověk pochopil váhu toho okamžiku, musí se vrátit o dvě dekády zpátky. Do let, kdy kolem něj bývalo hluku až příliš.

Konce, které mají jméno i datum

Mediální zkratka „vyhazovy z divadel“ sugeruje sérii dramatických vyhození ze dne na den. Realita je přesnější a o něco komplikovanější. Nejtvrdší doložený konec přišel 10. listopadu 2010, kdy Divadlo Ungelt ukončilo spolupráci kvůli „opakující se nezpůsobilosti dostát závazkům“. Bezprostředně tomu předcházel problém na zájezdu v Písku a opakované rušení představení.

Ale Ungelt nebyl první. Už v sezoně 2003/2004 skončily Kaiserovy závazky v Divadle Bez zábradlí, inscenace Byl to pták!, Rodina Tótů, Hráči. V Divadle Na zábradlí se kvůli alkoholu zastavila Koza aneb Kdo je Sylvie?. Nejde o jeden izolovaný výstřelek. Jde o vzorec, který se opakoval v nejméně dvou oddělených fázích. Už v roce 2004 psal iDNES o cyklu: „rok v kuse seká dobrotu, pak to udělá znovu.“ Naďa Konvalinková ještě v roce 2011 mluvila o člověku, který s démonem alkoholu „bojuje statečně“.

Kaiser sám o tom období mluví nerad. Přesněji: nemluví skoro o ničem. Dlouhodobě odmítá rozhovory, veřejné sebevysvětlování drží na minimu. Konvalinková kdysi řekla, že „Oldřich není rád, když o něm mluvím.“ To je asi nejpřesnější popis jeho přístupu k vlastní minulosti.

Dcera, o které věděla rodina, ne veřejnost

V červenci 2024 se na premiéře Zahradníkova roku objevila po Kaiserově boku mladá žena, kterou dosud nikdo z veřejnosti neznal. Elizabeth, podle iDNES fitness trenérka žijící v Nizozemsku, je jeho nemanželská dcera. Slovo „tajná“ je přitom přesné jen napůl. Tajná pro média a veřejnost bezpochyby byla. Ale podle iDNES o ní Naďa Konvalinková věděla a přijala ji do rodiny.

Proč ji Kaiser veřejně představil právě tehdy? Vlastní vysvětlení nikde nedal. Spekulovat o promyšleném PR gestu by bylo snadné, ale bez podkladu. Fakt je prostý: poprvé ji ukázal světu na premiéře filmu, za který o půl roku později dostal Českého lva.

Vídeň jako druhý domov, ne jako útěk

Příběh „útěku do Vídně“ zní dramaticky. Jenže doložená realita je střízlivější. Ve Vídni žije Dáša Vokatá, Kaiserova partnerka, a právě tam má i své rodinné zázemí. Po pražské premiéře se Kaiser s Elizabeth vydali právě tam, za rodinou Vokaté. Přímý důkaz, že šlo o útěk před českými médii nebo před vlastní minulostí, neexistuje.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Spíš než exil je Vídeň logickým druhým domovem. Město, kde ho nepoznává každý druhý kolemjdoucí. Město partnerky. Pro člověka, který se celý profesní život vyhýbá veřejnému pitvání vlastního soukromí, dává tahle volba smysl i bez dramatického vysvětlení.

Od skandálů ke čtvrtému lvu

Kaiserova pozdní profesní etapa stojí v ostrém kontrastu k rokům, kdy rušil představení a končil angažmá. Český lev za Zahradníkův rok je jeho čtvrtý celkem, ale první za hlavní roli. Redakce VIPŽivot připomíná, že předchozí tři získal za vedlejší výkony: Masaryk (2016), Po strništi bos (2017), Muž se zaječíma ušima (2021). Ceremoniál 32. ročníku proběhl 8. března 2025 v pražském Rudolfinu.

A Kaiser nepřestal pracovat. Na jevišti ho diváci najdou v představení Pět švestek v Divadle Horní Počernice, na koncertních pódiích vystupuje s Dášou Vokatou. Zahradníkův rok je dostupný na Netflixu, Prima+, DaFilms i KVIFF.TV; jednotlivé projekce se objevují i v kinech, třeba 13. září 2026 v Novém Městě na Moravě.

Spor, který zanechal stopu

Jeden příběh z Kaiserova života stojí za zmínku i mimo hereckou dráhu. Blesk o něm v roce 2018 nepravdivě napsal, že je příbuzný Antonína Zápotockého. Kaiser se bránil soudně a vyhrál. Vydavatel se musel veřejně omluvit a Ústavní soud v roce 2021 konstatoval, že původně přiznaná satisfakce 100 tisíc korun je nedostatečná a má mít i preventivní funkci. Pro bulvární média to je varovný precedens. Jestli změnil jejich každodenní praxi, to už je jiná otázka.

Herec, který kdysi uměl vlastní excesy obracet do recese a ironie, dnes volí mlčení. A právě to mlčení, na plátně i mimo něj, se ukázalo jako jeho nejsilnější výrazový prostředek.