Jan Tříska koupil zájezd na Kypr, ale domů se už nevrátil. Z hvězdy Národního divadla byl najednou emigrant a únosce dětí

V létě 1977 prošel Jan Tříska ruzyňskou kontrolou s kufry plnými plavek a triček. Cílem nebyl Kypr, ale Toronto.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Do kufrů nešlo nic zimního, ani bunda, ani svetr. Letní výbava měla přesvědčit celníky, že rodina jede na dovolenou a za pár týdnů se vrátí. Nevrátila se. Herec, kterého česká divadla ještě nedávno obsazovala do Romea, odjížděl s manželkou Karlou a dvěma dcerami, osmiletou a čtyřletou, do neznáma. Dům v pražské Sibeliově ulici zamkl a později vzpomínal na „zvuk dobře naolejovaného zámku“ jako na definitivní konec jedné životní etapy. Matce nic neřekl. Přátelům nic neřekl. Jedinou výjimkou byla Olga Havlová, s níž se Karla Třísková stihla rozloučit.

Z Romea kontrarevolucionářem

Třískův pád začal dávno před kyperským letem. V šedesátých letech patřil k nejjasnějším hvězdám české divadelní scény, odešel z Národního divadla s režisérem Otomarem Krejčou do Divadla za branou, hrál ve filmech, v televizi, v rozhlase. Pak přišel rok 1968 a s ním manifest Dva tisíce slov. Tříska ho podepsal.

Vedení KSČ i Sověti četli manifest jako kontrarevoluční provokaci a spustili proti signatářům politickou kampaň. U Třísky se to promítlo do postupné likvidace kariéry. Sám ten sled popsal přesně: nejdřív přišel o rozhlas, pak o televizi, potom o film a nakonec o divadlo. V roce 1972 režim zrušil Divadlo za branou. Tříska ještě přešel do Městských divadel pražských, ale i odtamtud ho vyhodili; stačilo, že přišel na tajnou premiéru Havlovy hry. Z herce první scény se stal člověk bez práce a bez vyhlídek.

Devět let čekání, pak kufry na Kypr

Proč čekal s odchodem celých devět let od srpna 1968? Jak sám říkal, dlouho věřili, že to „nemůže trvat věčně“. Měli dům, auta, obrazy, materiální zázemí, které se těžko opouští s dvěma malými dětmi. Jenže normalizace nepolevovala. Poslední měsíce před útěkem rodina žila v utajení, z večírků si schválně neodnášela vlastní nádobí, aby nikdo nepostřehl, že se chystá zmizet.

Finální destinací bylo Toronto, ale trasa vedla přes Kypr a řecký uprchlický tábor. Tam se teprve ukázalo, jak důkladně Třískovi tajemství střežili, o plánu věděla skutečně jen Olga Havlová. A v Československu se z herce přes noc stal zločinec. Jak Tříska později vzpomínal v rozhovoru pro Reflex: stal se z něj „reakcionář a kontrarevolucionář“, člověk, který utekl přes hranice a „unesl dvě nezletilé děti“. Vysvětloval to jednoduše, podle komunistických zákonů patřily děti socialistickému státu. Nálepka „únosce dětí“ nebyla kriminální kvalifikace v dnešním smyslu slova. Byla to ideologická zbraň režimu proti člověku, který odmítl zůstat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Z nuly na newyorské jeviště

Exil znamenal chudobu. Rodina počítala každý cent, manželka schovávala v obchodech vyhlédnuté oblečení a čekala na výplatu. Dcery chodily do školy v cizině, otec hledal cestu zpět k herectví, tentokrát v jazyce, který neovládal na jevištní úrovni.

A přesto: jen pár měsíců po odchodu z Československa stál Tříska na newyorském jevišti jako Woland v Mistrovi a Markétce. Na roli ho slovo od slova připravoval Jiří Voskovec, sám legendární český exulant, který ale do amerického prostředí vstupoval z úplně jiné pozice. Voskovec měl za sebou předválečnou mezinárodní zkušenost a na Broadwayi už byl etablovaný. Tříska přicházel jako pozdní nováček bez kontaktů. O to silnější je, že se v USA postupně prosadil ve filmu i televizi.

Ne všichni měli tu možnost. Vlasta Chramostová, která po srpnu 1968 odmítla normalizaci stejně rozhodně, dostala na dvě dekády zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Zůstala doma a přežívala mimo obor. Třískova cena byla jiného druhu: přišel o všechno najednou, ale mohl znovu začít.

Návrat jménem Igor Hnízdo

Po sametové revoluci se Tříska začal do Česka vracet. Široké publikum si ho přivlastnilo hlavně díky roli učitele Igora Hnízda v Obecné škole z roku 1991, filmu, který Česká televize dodnes označuje za „slavný comeback po třináctiletém exilu“. Následovaly další filmové a divadelní role, Tříska pendloval mezi Prahou a Amerikou a na Karlově mostě měl své rituální místo, kam si před prací pokládal dlaň.

Právě na Karlově mostě 25. září 2017 spadl z výšky. Okolnosti pádu zůstaly ve veřejné rovině nevyjasněné. Bylo mu třiaosmdesát let.

Muž, který odcházel s kufrem plavek a strachem z celníků, se nakonec vrátil. Ne jako zločinec, ale jako herec, jehož jméno zná každý, kdo někdy viděl Obecnou školu. Režim, který ho označil za únosce dětí, mezitím přestal existovat.