Mrkvička měl syna v Belgii, o kterém roky nevěděl. Další syn kradl kvůli heroinu a skončil ve vězení

Ladislav Mrkvička přiznal pět dětí ze čtyř vztahů. Dva synové mu přinesli příběhy, které by nenapsal ani scenárista.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herec, jehož hlas a tvář znala celá země z Národního divadla i z televizních obrazovek, zemřel 27. prosince 2020. Nekrology připomněly desítky rolí. O tom, co se odehrávalo za kulisami jeho rodinného života, se psalo méně, a většinou jen v útržcích. Přitom právě Mrkvička patřil k těm vzácným českým celebritám, které o vlastních selháních mluvily nahlas. V rozhovorech opakovaně říkal, že byl špatný otec, výbušný a neschopný komunikace s dětmi. Za oběma nejdrsnějšími kapitolami (ztraceným synem v Belgii a synem ve vězení) nestojí jednorázový skandál. Stojí za nimi roky rozpojené rodiny a neúspěšných pokusů něco napravit.

Pět dětí, čtyři vztahy, jedno ztracené miminko

Rodinná mapa Ladislava Mrkvičky je složitější, než jak ji obvykle podávají stručné medailonky. Prvorozený Tomáš se narodil z předmanželského vztahu v době, kdy Mrkvička sloužil na vojně, tedy na začátku šedesátých let. Z prvního manželství s Ivanou Kopeckou vzešli synové Jan a Jakub, ale také dítě, které krátce po porodu zemřelo. Tato ztráta se do obvyklého počtu „pěti dětí“ nezapočítává, přesto podle pozdějších textů formovala hercův panický strach o zdraví dalších potomků. Mimo manželství se narodila dcera Týna Průchová, dnes sama herečka. Nejmladší Matěj pochází z druhého manželství s Alenou.

Pět dětí, čtyři různé matky, několik rozpadlých domácností. A dvě linie, které se vymkly všemu, co si otec dokázal představit.

Syn v Belgii: ztracený kontakt přes železnou oponu

Tomášova matka s malým chlapcem odjela do Belgie. Důvod emigrace není v dostupných zdrojích doložen, jisté je jen to, že v Belgii syna podle pozdějších svědectví zanechala v péči druhých lidí. Mrkvička o něm na několik let ztratil veškerý kontakt; v době totality neexistoval způsob, jak dítě za hranicemi jednoduše dohledat, a slavné jméno v tom nepomáhalo.

Kontakt se obnovil ještě před pádem režimu, ale z druhé strany. Tomášovi belgičtí pěstouni si na Mrkvičku našli spojení do Prahy. Herec později v rozhovoru pro Lidové noviny potvrdil, že od té chvíle už spolu byli v kontaktu a že Tomáš vystudoval v Belgii architekturu. Nejde tedy o posmrtné odhalení ani o tajemství, které by vyšlo najevo až po hercově smrti. Jde o příběh, který Mrkvička sám veřejně vyprávěl, s úlevou člověka, jemuž se podařilo alespoň jednu přetrženou vazbu znovu navázat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jakub: od pervitinu přes heroin až za mříže

Druhý příběh tak smířlivý konec neměl. Syn Jakub se podle Mrkvičkových opakovaných výpovědí dostal k drogám už ve třinácti nebo čtrnácti letech. Začínal na pervitinu, pak přešel na heroin. Peníze na dávky si opatřoval krádežemi.

V roce 2001 dostal Jakub dvanáct měsíců nepodmíněně za krádež. Soud ho podle tehdejších zpráv Aha posuzoval jako recidivistu. Následovaly pokusy o léčbu, dočasné období na substituční terapii buprenorfinem; tabloid to zapsal jako „subtex“, ve skutečnosti šlo o Subutex, preparát dostupný v Česku od roku 2000. Jenže stabilizace byla křehká. Podle zpráv z hercova okolí Jakub z jedné léčby utekl už cestou vlakem zpět a vrátil se ke staré partě.

Mrkvička v roce 2008 řekl pro Aha: „Je to hrůza.“ Nemluvil přitom jen o synovi. Mluvil o sobě, o vlastní výbušnosti, o tom, že nedokázal s dětmi komunikovat, že selhal jako otec. V roce 2011 kvůli Jakubově situaci zrušil rodinné Vánoce. Téma se v médiích vracelo znovu a znovu, v letech 2008, 2011, 2013, pokaždé s podobným závěrem: definitivní zlom nenastal.

Dobový kontext: substituční léčba v plenkách

Jakubův boj se závislostí spadá do období, kdy český systém léčby opioidové závislosti teprve hledal podobu. K 1. lednu 2003 bylo v metadonové substituci pouhých 359 pacientů v celé zemi, výrazně pod odhadovanou potřebou. Subutex sice fungoval od roku 2000, ale záhy se objevil jeho černý trh. Od února 2008 přibyl Suboxone, kombinovaný přípravek ztěžující zneužití. Podle aktuální souhrnné zprávy o závislostech má dnes Česko sedm registrovaných přípravků pro léčbu opioidové závislosti a širší síť ambulantních služeb včetně psychoterapie a práce s rodinou.

Jakub Mrkvička se svou závislostí bojoval v době, kdy tato síť teprve vznikala. To jeho příběh nevysvětluje, ale zasazuje ho do rámce, ve kterém dává víc smyslu, proč opakované pokusy o léčbu selhávaly.

Otec, který to řekl nahlas

Na poměry české celebrity-kultury byl Mrkvička nezvykle přímočarý. Nevolil mlhavé „rodinné problémy“. Pojmenovával vlastní výbušnost, špatnou komunikaci, pocit otcovského selhání. V posledních letech života se k tomu přidala Parkinsonova choroba, těžké deprese a úzkosti, stavy, kdy podle vlastních slov nechtěl nic dělat a nemohl mezi lidi. Dcera Týna Průchová o něm naproti tomu mluví jako o zdroji lásky k divadlu a o člověku, kterému chtěla dokázat, že to zvládne sama.

Dva synové, dva odlišné osudy, jeden společný jmenovatel: přetržené vazby, které se buď podařilo slepit, nebo ne. Mrkvička to věděl a netvářil se, že za to může někdo jiný.