Mohli napsat dvakrát víc filmů, řekl Svěrák. Smoljak místo toho raději stavěl baráky a okouzloval ženy
Devět společných filmů, patnáct divadelních her, a přesto prý mohlo být víc. Zdeněk Svěrák dodnes lituje času, který jeho parťák věnoval cementu a ženám.
Obsah článku
Před pár dny uplynulo šestnáct let od smrti Ladislava Smoljaka. VIP život připomíná, že byl filmovým a divadelním režisérem, dramatikem, hercem, komikem, čelní postavou Divadla Járy Cimrmana a polovinou autorsky velmi plodné dvojice Svěrák–Smoljak. Jeden z nich ale měl pocit, že toho mohli vytvořit víc. V dokumentu TV Barrandov Zdeněk Svěrák vzpomíná, jak jeho parťák přestavoval byty, postavil dům, pořídil si obytný vůz, a dodává, že kdyby si na práci najal řemeslníky, mohli toho spolu napsat mnohem víc. Jakousi frustraci z promarněného času Svěrák nijak neskrývá.
Náklaďák místo psacího stroje
Smoljakova stavební vášeň nebyla víkendové kutilství. Udělal si řidičák na nákladní auto, aby si mohl sám vozit materiál. Svěrák to popisuje s úsměvem, ale i s patrným údivem; člověk, který uměl napsat Marečku, podejte mi pero!, trávil odpoledne mícháním malty. Ekonomická nutnost to podle všeho nebyla. Spíš rád prostě budoval. Sám Smoljak to v rozhovoru pro Radiožurnál vysvětloval jinak než jako rozptyl. Divadlo podle něj představovalo zhruba devadesát procent čisté tvůrčí činnosti, zatímco film odhadoval sotva na polovinu. Režisér, který tráví hodiny čekáním na světlo nebo řešením logistiky štábu, v tom neviděl dost prostoru pro autorství. Žižkovské jeviště mu dávalo víc.
Ženy, tři rozvody a scéna ve vaně
Třikrát ženatý, třikrát rozvedený, čtyři děti: synové David a Filip, dcery Kateřina a Alžběta. Přesnou chronologii manželství se z důvěryhodných zdrojů nedaří složit, ale obraz muže s komplikovaným osobním životem je zřetelný. Nejznámější epizodou zůstává vztah s Dádou Patrasovou. Ta vzpomíná, že pro ni Smoljak ve Vrchní, prchni! napsal slavnou scénu ve vaně a trval na konkrétním erotickém detailu kostýmu. Osobní fascinace se přelévala přímo do práce, a práce zpětně živila fascinaci. Svěrák na tohle téma v dokumentu naráží spíš okrajově, ale i jeho poznámky o „ženských“ naznačují, že soukromý život spolupracovníkovi ukrajoval čas a energii.
Co spolu stihli, a co ne
Bilance společné filmové tvorby čítá podle Filmového přehledu devět celovečerních snímků natočených mezi lety 1974 a 1987:
- Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)
- Marečku, podejte mi pero! (1976)
- Na samotě u lesa (1976)
- Kulový blesk (1978)
- Trhák (1980)
- Vrchní, prchni! (1980)
- Jára Cimrman, ležící, spící (1983)
- Rozpuštěný a vypuštěný (1984)
- Nejistá sezóna (1987)
Paralelně s tím vzniklo patnáct autorských her Divadla Járy Cimrmana. Smoljak tedy nebyl neproduktivní, jen svou energii rozprostřel do víc oborů, než kolik by jeden lidský den unesl. Po roce 1987 se společná filmová linka zastavila, divadelní pokračovala. Svěrák se po Smoljakově smrti přesunul k tandemu se synem Janem; vznikly filmy Po strništi bos (2017) nebo Betlémské světlo (2022).
Poslední výstup a živý odkaz
27. května 2010, deset dní před smrtí, stál Smoljak naposledy na jevišti v Českém nebi. Podle nekrologu Českého rozhlasu hrál prakticky do konce. Při posledním rozloučení ho vyprovodily stovky lidí a Svěrák mluvil o „dlouholetém kamarádovi“. Žádná veřejná hořkost, žádné účtování. Dnes jeho hry žijí dál; Žižkovské divadlo Járy Cimrmana má v červnovém programu mimo jiné Blaník i Vyšetřování ztráty třídní knihy. Filmy jsou dostupné na streamovacích platformách, byť Česká televize u některých titulů nemá online práva. Smoljak po sobě zanechal méně, než mohl. Ale to, co zanechal, Češi pořád sledují, citují a vyprodávají.
SportyŽivě.cz
Právě teď
MMAmag.cz
Právě teď
MMAmag.cz
Právě teď
