Matka se utopila v přehradě, babička zemřela krátce poté. Evžen z Ulice přišel o obě ženy, které ho vychovaly

Herec Martin Finger přišel během půl roku o matku i babičku. Dvě ženy, které ho vychovaly, zmizely z jeho života dřív, než stačil dospět do věku, kdy by jim rozuměl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Diváci ho znají jako Evžena Šmýda z nekonečného serálu Ulice, bývalého alkoholika s drsným humorem, postavu, kterou TV Nova uvádí na svém webu dodnes. Za tou televizní tváří se ale skrývá příběh, který by jako scénář odmítl i nejodvážnější dramaturg. Martin Finger ho přesto prožil na vlastní kůži. VIP život zaznamenal, že v rozhovorech ho poprvé otevřeně popsal. Nebyla to zpověď kvůli pozornosti. Byla to rekonstrukce zlomů, po kterých se mu, jak sám říká, „proměnila duše“.

Poslední telefonát a tři týdny ticha

Matka Martina Fingera byla dlouhodobě psychicky nemocná. Při posledním telefonátu s ní cítil, že něco není v pořádku; zpětně je přesvědčený, že se s ním loučila. V tu chvíli to ale nevěděl. Uklidňoval ji, zavěsil a krátce nato odjel na tři týdny do Irska. Když se vrátil domů, pustil záznamník. Uslyšel větu: „Marťo, máma se utopila.“ Stalo se to na nádrži Krásné u Šumperka, malé rekreační přehradě nedaleko Nového Malína, vzdálené asi tři kilometry od města. Moment, kdy se to dozvěděl, popisuje jako bod, od kterého „už nebyl svět tak bezstarostný“.

Policie prověřovala i otce

Případ matčiny smrti nebyl jednoznačný hned. Kriminalisté prověřovali i možnost cizího zavinění; padlo podezření na Fingerova otce, a to kvůli předchozí hádce a stopám na zábradlí u nádrže. Případ byl nakonec odložen. Finger sám opakovaně říká, že je přesvědčený o sebevraždě. Poslední rozhovor, matčin psychický stav, způsob, jakým se s ním loučila, to všechno podle něj skládá obraz, který nepotřebuje jinou verzi. Forenzní detaily veřejně dostupné nejsou a Finger je ani nenabízí. Mluví o ztrátě, ne o vyšetřování.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Přibližně půl roku po matčině smrti zemřela i babička. Žena, o které Finger říká, že pro něj byla „stejně důležitá jako máma“ a že u ní „trávil veškerý čas“. Co přesně způsobilo její smrt, z dostupných zdrojů nevyplývá. Jisté je, že Finger její odchod psychicky neunesl natolik, že odmítl jet na pohřeb. Dvě ztráty v tak krátkém sledu ho podle jeho slov zlomily.

Příjmení jako návrat k matce

Po matčině smrti udělal Finger krok, který definitivně přeťal vztah s otcem. Vrátil se ke svému původnímu příjmení, Finger, které nosil od narození po matce. Když se rodiče vzali, dostal v první třídě otcovo příjmení. Po matčině smrti cítil potřebu „vzít si její jméno zpátky“. Symbolický návrat k ženě, která už nežila. S otcem přestal mluvit. Ve veřejných výrocích mluví o lítosti, že si nestihli věci vyříkat, ale tón je jiný než u matky. U otce je to neuzavřenost. U matky existenční zlom. Finger sám rozlišuje: smrt matky mu „proměnila duši“, zatímco u otce zůstala hlavně vina z nedořečeného.

Trauma, které se propsalo do filmu i herectví

Osobní tragédie nezůstala za zavřenými dveřmi. Režisér Ondřej Sokol přišel za Fingerem s první verzí scénáře k filmu Krásno, příběhu zasazenému právě k oné přehradě nad Šumperkem. Finger v rozhovoru pro Skylink TV magazín popsal, že scénář se týkal „všech těch smutných věcí ohledně mé mámy„, a pokračování podmínil svým souhlasem. Ten dal. Film vznikl a ČT ho na svém webu popisuje jako volně inspirovaný skutečnými událostmi.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V rozhovoru pro Prostor KVIFF X v létě 2022 Finger řekl větu, která shrnuje víc než celý životopis: „Sebevražda mámy proměnila moji duši. Stal jsem se hloubavý a ovlivnilo to i mé herectví.“ Podle svých slov mu osobní ztráta umožnila už v mladším věku porozumět těžkým dramatickým rolím, ne intelektuálně, ale vnitřně. Říká, že se snaží diváka „provést“ i nepříjemnými životními věcmi. Kdo viděl jeho výkon v Devadesátkách nebo právě v Krásnu, tuší, o čem mluví.

Šumperk, sny a nedokončené vyrovnání

Ještě vletos v březnu v dotazníku pro Publico Finger uvedl, že město, které ho nikdy neomrzí, je Šumperk. A že se mu o mrtvých příbuzných stále zdají sny, sny, v nichž je „stesk a vyrovnání se s bolestí zároveň“. Ne uzavřená kapitola. Proces. Pětapadesátiletý herec dnes střídá Ulici s divadlem a občasným filmem. Na obrazovce hraje muže, kteří se potýkají se závislostmi, selháními, ztrátami. Není to náhoda. Je to muž, který ví, jak chutná vzkaz na záznamníku, po kterém se změní všechno.