Langmajer slaví 60: Prodal všechno a nastěhoval se ke Gondíkové, na zahradě si pak postavil vlastní kutloch

Jiří Langmajer dnes slaví šedesátiny. Muž, který po rozvodu prodal dům a neměl v katastru jedinou nemovitost, si mezitím v Pyšelích vybudoval lahvově zelený úkryt na konci zahrady.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Čas pořádně letí a z hvězdy legendární komedie z roku 1987 Copak je to za vojáka… se právě dnes stal šedesátník. VIP život zaznamenal, že on sám tenhle věk považuje za milník. V nedávném rozhovoru mluvil o tom, jak po letech plnění se pivem, kořalkou, cigaretami a drogami konečně zpomalil. Víc spí, cvičí, otužuje se, chodí do přírody. A když potřebuje být sám, neodchází z domu. Stačí mu pár kroků přes zahradu.

Od Střimelic do Pyšel

Po rozvodu s první manželkou Kamilou prodal Langmajer společný domek v Hradových Střimelicích u Stříbrné Skalice. Podle tehdejších zjištění Aha! mu v katastru nemovitostí nezůstala žádná další nemovitost. Prostě sbalil saky paky a putoval o dům dál. Nastěhoval se k Adéle Gondíkové do Pyšel ve Středočeském kraji. Klidné městečko v Posázaví, zahrada, rybník za rohem. Pro muže, který o sobě dřív říkal, že s ním bylo těžké pořízení, to byl restart v každém smyslu. Sám přiznává výčitky vůči první rodině i to, že vyhledal psychiatra.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kutloch, který nebyl vždycky kutlochem

Na zahradě pyšelského domu stál domek. Léta sloužil jako skladiště nepotřebných věcí a nepořádku. Langmajer o něm věděl, ale potřebu vlastní pracovny řešil až postupně, od sestěhování s Adélou takové místo prostě neměl. Proměna přišla zhruba před rokem a půl. Designérka Ema Traplová dostala za úkol udělat z chaosu funkční prostor na malé ploše. Výsledek, který podrobně zdokumentoval Bonami, vypadá takhle:

• Stěny v lahvově zelené, celková paleta zemitá s černými a oranžovými akcenty
• Materiály: ratan, juta, len, dřevo, kůže, terracotta
• Pracovní zóna: stůl a úložné prvky pro scénáře a texty
• Odpočinková zóna: široká postel, jediný kus nábytku, který tam byl ještě před přestavbou, dar od Adély
• Hudební kout: komoda pro gramofon Denon a sbírku jazzových desek
• Podlaha: šedo-béžový koberec přes původní staré linoleum, které nemělo cenu trhat

Langmajer pro Marianne popsal motivaci jednoduše: chtěl si dopřát „krapet soukromí“. Učí se tam divadelní role, poslouchá jazz, lelkuje. Občas si tam lehne s Adélou, občas si tam hraje s vnukem, „kutloch jenom pro kluky“, jak říká.

Ne úkryt před manželkou, ale součást manželství

Představa muže, který si na zahradě staví bunkr, aby unikl partnerce, je lákavá. Jenže veřejné výroky obou manželů ji nepodporují. Gondíková opakovaně popisuje Langmajera jako partnera, který intenzivně projevuje náklonnost a dává ženě najevo, že je pro něj důležitá. Sama přitom přiznává, že před seznámením o něm slýchala, že je „hrozný“ a nerudný, osobně to ale nezažila. Jejich příběh začal už na place Ordinace v růžové zahradě, osudově se ale sblížili při natáčení Troškova filmu Doktor od jezera hrochů.

Gondíková další svatbu původně neplánovala, jedna jí v životě stačila. Langmajer ji přesvědčil na Korsice, při výšlapu ve výšce kolem 2 500 metrů. Argument zněl prostě: „Teď, když jsme ještě mladí.“ Je tedy zřejmé, že jeho kutloch není signál krize. Je to důkaz, že muž, který dřív řešil potřebu úniku alkoholem a odchody, dnes řeší potřebu soukromí přestavbou zahradního domku. Konstruktivně a klidně.

Šedesátka jako inventura

V podcastu u Čestmíra Strakatého, který vyšel čtyři měsíce před narozeninami, Langmajer bilancoval s otevřeností, jaká u něj nebývala zvykem. Mluvil o větší citlivosti, o potřebě zpomalit, o horách a cestování s Adélou. O tom, že konečně cítí, kde je doma. Doma je v Pyšelích. A když potřebuje být sám, stačí mu dojít na konec zahrady, pustit si desku a zavřít za sebou lahvově zelené dveře.